Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1036/2004Rozsudek NS ze dne 21.12.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1036.2004.1
Dotčené předpisy

§ 9a předpisu č. 135/1961 Sb.

§ 12 odst. 1 předpisu č. 35/1984 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1036/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ K. s. a ú. s. K. k., příspěvkové organizaci, 2/ České republice - Ministerstvu dopravy a spojů, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 12/22, o 46.908,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 314/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2001, č. j. 14 Co 571/2001 - 182,takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2001, č. j. 14 Co 571/2001 - 182, s e

zrušujea věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, č. j. 16 C 314/97 - 100, zamítl žalobu s návrhem, aby právní předchůdkyni první žalované – S. a ú. s. O., státní příspěvkové organizaci, (dále jen právní předchůdkyně první žalované) a druhé žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 46.908,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným uplatněný nárok na náhradu škody za poškození automobilu žalobkyně tov. zn. Mazda 323 F, SPZ KVJ 59-59, k němuž došlo dne 25. 3. 1997, když její syn S. N., který auto řídil, vjel levými koly na silnici ve směru O. – K. do otevřené kanalizační šachtice poté, kdy před ním projíždějící nákladní automobil koly nadzvedl poklop kanálu umístěného uprostřed komunikace; uvolněný poklop narazil na pravé zadní kolo vozidla žalobkyně, celé auto zespodu odřel, došlo k proražení gumy, k prasknutí nárazníku a poškození ramene. Ze záznamu o malé dopravní nehodě pořízeného Policií ČR, dopravním inspektorátem v K. vyplývá, že nebylo zjištěno zavinění řidiče na této dopravní nehodě, nýbrž že k ní došlo v důsledku technické závady na komunikaci; věc proto byla orgány policie odložena. Okresní soud dovodil, že druhá žalovaná není ve sporu pasivně legitimována, neboť vlastníkem silnic včetně jejich součástí a příslušenství je stát, který k jejich výkonu zřídil zřizovací listinou právní předchůdkyni první žalované. Ohledně této původně první žalované, jejíž odpovědnost posuzoval podle zák. č. 55/1984 Sb. (úplné znění zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), dospěl na základě dokazování - zejména posudku znalce J. V., předloženého Č. p., a. s., vedlejším účastníkem - k závěru, že za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá, neboť prokázala, že nebylo v jejích možnostech na vzniklou závadu ve sjízdnosti předepsaným způsobem upozornit.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 12. 2000, č. j. 14 Co 538/2000 - 117, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované potvrdil, ve vztahu k první žalované jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že druhá žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť za škody vzniklé uživatelům dálnic, silnic a místních komunikací odpovídají podle § 9a odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správci těchto komunikací. Okresnímu soudu vytkl, že při provádění důkazů posudky předloženými účastníky řízení nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, když tyto listinné důkazy hodnotil jako znalecké posudky. Uložil mu, aby v dalším řízení nejprve posoudil, zda uvolnění příklopu kanálu je závadou ve sjízdnosti ve smyslu § 12 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb., či zda jde spíše o dopravně technický stav silnice. Pokud dojde k závěru, že ke škodě došlo v důsledku závady ve sjízdnosti, je třeba se zabývat otázkou, zda právní předchůdkyně první žalované jako správkyně předmětné komunikace prokázala, že nebylo v mezích možností závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Dále jej zavázal tím, aby odpovědnost právní předchůdkyně první žalované zkoumal i z hlediska ust. § 420 obč. zák.

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 5. 2001, č. j. 16 C 314/97 - 140, byla žaloba proti právní předchůdkyni první žalované zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z důkazů provedených v původním řízení a řízení dále doplnil výslechem svědka J. V., znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby inženýrské se specializací na kanalizace a objekty související, který na objednávku pojišťovny vypracoval znalecký posudek na kanalizační zařízení situované v komunikaci silnice I/6 v K., z jehož výpovědi zjistil, že uvedené technické zařízení umístěné v pravém jízdním pruhu silnice ve směru O., S. v jízdní dráze levých kol motorových vozidel slouží k odvádění dešťových odpadních vod z povrchu komunikace a k odvodu spodních drenážních vod do vodoteče Ohře. Provedenou revizí na místě samém za účasti zástupce prvního žalovaného svědek zjistil, že jízdou po komunikaci může po přejetí těžkého nákladního dopravního prostředku s více nápravami dojít k vyhození litinového kanalizačního poklopu z rámu, jestliže tento poklop nedosedá na rám tak, aby se neviklal; problém s těmito poklopy existuje již řadu let. Podle ČSN 756101 (EN 752-7) je povinností provozovatele sítě mít provozní řád a 1- 2x ročně provádět prohlídky zmíněných poklopů z hlediska jejich opotřebení. Okolnost, že u poklopů na vstupní kanalizační šachty může vlivem silničního provozu a nízké kvality materiálu (litiny) docházet ke zvyšování velikosti viklání a tím i následně může v některých případech dojít k ohrožení bezpečnosti provozu na komunikaci, byla potvrzena zprávou Technického a zkušebního ústavu stavebního v P., pobočka v P. Z výňatku knihy zjištěných závad soud dále zjistil, že v období od 3. 1. 1997 do 20. 5. 1997 provedla právní předchůdkyně první žalované na silnici I/6 na trase O. V. – K. – H. celkem 21 kontrol, při nichž závada poklopů kanalizačních šachtic nebyla zjištěna. Okresní soud příčinu poškození automobilu žalobkyně (vyhození poklopu kanalizační šachtice z rámu) posoudil jako závadu ve sjízdnosti ve smyslu

§ 12 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb. a dovodil, že právní předchůdkyně první žalované nemohla tuto závadu běžnou kontrolou stavu vozovky včas zjistit a před vznikem škody žalobkyni ji odstranit a že se jí rovněž podařilo prokázat, že nebylo v jejích možnostech na ni předepsaným způsobem upozornit, neboť ani při splnění své povinnosti, která pro ni vyplývala ze zřizovací listiny ve směru zabezpečení prohlídek silnic, jejich údržby a oprav s cílem odstranit závady ve sjízdnosti nemohla v okamžiku vzniku této závady o ní vědět. Soud neshledal odpovědnost první žalované za škodu vzniklou žalobkyni ani podle § 420 obč. zák., neboť nebylo prokázáno porušení právní povinnosti z její strany.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 11. 2001, č. j. 14 Co 571/2001 - 182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a na rozdíl od něj dovodil, že za stavu, kdy kanalizační šachtice byla osazena poklopem z nekvalitního materiálu, nejednalo se o závadu ve sjízdnosti, nýbrž o dopravně technický stav silnice, neboť ten je dán i umístěním kanalizační šachtice ve vozovce. Dospěl proto k závěru, že právní předchůdkyně první žalované za škodu vzniklou žalobkyni ve smyslu § 9a odst. 1 zák. č. 135/1961 Sb. neodpovídá. V odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že i kdyby se jednalo o závadu ve sjízdnosti, nebyla by odpovědnost právní předchůdkyně první žalované za škodu dána, neboť prokázala, že nebylo v mezích možnosti tuto závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Jednalo se o nahodilou událost, neboť do té doby nebyl znám žádný případ vyskočení litinového poklopu z rámu po projetí vozidla, jak z provedených důkazů vyplynulo, a v řízení nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdkyně první žalované měla vědomost o nevhodnosti litinových poklopů a že by jí bylo známo, že během provozu dochází k jejich rozviklání. V úvahu rovněž nepřichází ani její odpovědnost podle § 420 obč. zák., protože nebylo prokázáno, že porušila právní povinnost ohledně údržby komunikace.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že škoda na jejím automobilu nebyla způsobena závadou ve sjízdnosti, nýbrž že má původ v dopravně technickém stavu předmětné komunikace, v důsledku čehož právní předchůdkyně první žalované za škodu ve smyslu ust. § 9a odst. 1 zák. č. 135/1961 Sb. neodpovídá. Dovolatelka poukazuje na to, že výčet závad ve sjízdnosti uvedený v ust. § 12 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb. je pouze demonstrativní, a že tudíž závadami ve sjízdnosti mohou být i jiné než vyjmenované závady, tedy i závada spočívající ve vyskočení litinového poklopu, neboť tuto překážku nemůže řidič vozidla předvídat a tedy ani přizpůsobit rychlost vozidla. Za nesprávný považuje rovněž závěr krajského soudu, že i kdyby se o závadu ve sjízdnosti jednalo, nebylo v možnostech právní předchůdkyně první žalované na tuto závadu předepsaným způsobem upozornit. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že pokud by právní předchůdkyně první žalované postupovala s patřičnou mírou opatrnosti předpokládanou příslušnými právními předpisy, bylo v mezích jejích možností tuto závadu odstranit a tím zabránit vzniku škody. Právní předchůdkyně první žalované sice prokázala provádění pravidelných kontrol na předmětném úseku komunikace, avšak měla vědět o tom, že poklopy nacházející se na vozovce jsou vyráběny z ne zcela kvalitního materiálu a že tudíž mohou představovat zvýšené nebezpečí pro řidiče motorových vozidel, pokud dojde k jejich opotřebení, jak to vyplývá ze zprávy Technického a zkušebního ústavu stavebního v P. i z výpovědi svědka V., který tuto skutečnost považuje za všeobecně známou. O závadu nepředvídatelnou se proto jednat nemohlo a pokud by právní předchůdkyně první žalované prováděla kontroly častěji, mohlo být opotřebení předmětného kanalizačního poklopu zjištěno a mohla být provedena jeho výměna. Jestliže však právní předchůdkyně první žalované nezjednala nápravu a vadné poklopy neodstranila, porušila tím povinnost uloženou jí ust. § 9 zák. č. 55/1984 Sb. a za vzniklou škodu tudíž odpovídá. Dále dovolatelka namítá, že i za předpokladu, že by se o závadu ve sjízdnosti nejednalo, odpovídá právní předchůdkyně první žalované za škodu podle obecných ustanovení občanského zákoníku, tedy zejména podle § 420 obč. zák., neboť ke vzniku škody došlo porušením jejích právních povinností, když jako správce komunikací je povinna je udržovat v řádném stavu a učinit vše pro to, aby ke škodám nedošlo. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je opodstatněné. Vzhledem k tomu, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 3. 2004, č. j. 16 C 314/97 - 216, bylo podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno na straně první žalované s K. s. a ú. s. K. k., příspěvkovou organizací, jednal dovolací soud s touto organizací jako s účastníkem tohoto řízení na straně první žalované.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro právní otázky, které jsou uplatněny v dovolání a které odvolací soud vyřešil nesprávně, tj. jednak k otázce, zda vyhozený poklop kanalizační šachtice, byť by byl vyroben z ne zcela kvalitního materiálu, který se před nehodou nacházel mimo rám v jízdní dráze motorových vozidel, je dopravně technickým stavem silnice ve smyslu ust. § 12 odst. 1 vyhl. č. 35/1984 Sb. a dále k otázce liberačních důvodů, z nichž se organizace silničního hospodaření může zprostit odpovědnosti za škodu podle § 9a odst. 2 zák. č. 135/ 1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 9a odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb, o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., zák.č. 425/1990 Sb., zák. č. 213/1993 Sb. a zák. č. 134/1994 Sb. uživatelé dálnic, silnic nebo místních komunikací nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu dálnic, silnic nebo místních komunikací. Podle odst. 2 tohoto ustanovení správci dálnic, silnic nebo místních komunikací však odpovídají za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

Sjízdností je takový stav uvedených komunikací, který umožňuje bezpečnou jízdu motorových i nemotorových vozidel přizpůsobenou dopravně technickému stavu a stavebnímu stavu těchto komunikací, povětrnostním podmínkám a dalším okolnostem, které může řidič předvídat (§ 12 odst. 1 vyhl. č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění vyhl. č. 425/1990 Sb.). Co se rozumí pod pojmem závady ve sjízdnosti, stanoví § 12 odst. 2 téže vyhlášky tak, že to jsou takové změny ve sjízdnosti těchto komunikací, způsobené vnějšími vlivy, které nemůže řidič předvídat ani při jízdě přizpůsobené stavebnímu stavu komunikace, povětrnostním podmínkám, vlastnostem vozidla a nákladu, vlastním schopnostem a jiným zjevným okolnostem. Dále je v tomto ustanovení pod písm. a) až c) příkladmo uvedeno, zejména které skutečnosti jsou závadami ve sjízdnosti.

Stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se podle § 13 odst. 1 cit. vyhl. rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení a povrch, podélné nebo příčné vlny, četné výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, mostů a propustků a vybavení komunikace z hlediska bezpečnosti dopravy (dopravní značky a zařízení, bezpečnostní a ochranná zařízení apod.). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dopravně technickým stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich technické znaky (příčné uspořádání, příčný sklon a šířka vozovky, směrové oblouky, podélné sklony a zakružovací poloměry nivelity, druh vozovky a podobně) a začlenění komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška a podobně).

Předpoklady odpovědnosti ve smyslu § 9a odst. 1 silničního zákona jsou závady ve sjízdnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost) správce komunikace či jeho zaměstnanců. Pokud jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem „závada ve sjízdnosti“ ve smyslu § 12 odst. 2 cit. vyhlášky, je objektivní odpovědnost správce komunikace založena a je na něm, zda prokáže, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

Rozhodnutí o odpovědnosti správce komunikace podle silničního zákona závisí tedy především na zjištění stavu vozovky v době a v místě nehody a na posouzení charakteru závad, které zapříčinily nehodu.

Odvolací soud dospěl v daném případě k závěru, že právní předchůdkyně první žalované - tehdejší správkyně komunikace - neodpovídá podle silničního zákona za škodu vzniklou žalobkyni z předmětné dopravní nehody vzhledem k tomu, že závada, která byla její příčinou, vyplývá z dopravně technického stavu silnice daného tím, že kanalizační šachtice je umístěna na vozovce v jízdní dráze levých kol motorových vozidel a v době nehody byla osazena poklopem vyrobeným z nekvalitního materiálu. S tímto závěrem se dovolací soud neztotožňuje.

Jestliže příčinou poškození automobilu žalobkyně byla skutečnost, že do něj narazil poklop kanálové šachtice, který byl vyhozen z rámu před ním jedoucím nákladním automobilem (takže šachtice zůstala v té chvíli otevřená a poklop se nacházel mimo rám), a nikoliv samotné umístění šachtice, byť se nachází na vozovce v jízdní dráze levých kol motorových vozidel, a poklop byl vyroben z nekvalitního materiálu, který způsobil jeho viklání a vyskočení, je nutno vycházet z toho, že v okamžiku před nehodou vytvořil poklop šachtice uvolněný z rámu na silnici překážku, která tvoří závadu v její sjízdnosti ve smyslu § 9 odst. 2 zák. č. 135/1961 Sb., jíž řidič ani při jízdě přizpůsobené okolnostem uvedeným v § 12 odst. 2 cit. vyhlášky nemůže předvídat. K tomu, aby k takovéto závadě nedošlo, není třeba stavebního zásahu do vozovky, nýbrž jí lze předejít běžnou a řádnou údržbou předmětné komunikace a včasně provedenými kontrolami poklopů kanálových šachtic.

Dovolatelka dále zpochybňuje právní názor krajského soudu, že i kdyby se jednalo o závadu ve sjízdnosti, nebyla by odpovědnost první žalované za vzniklou škodu dána z důvodu zproštění se této odpovědnosti podle § 9 odst. 2 silničního zákona.

Výraz „meze možností“ použitý v ust. § 9a odst. 2 silničního zákona je nutno chápat objektivně (subjektivní výklad by umožňovala jen formulace „meze jejích možností“). Je proto nutno posoudit všechny možnosti, kterých mohlo být využito k odstranění závady, případně k upozornění na ni. Vyloučit je nutno jen ty způsoby vedoucí ke zjištění a k odstranění závady, které by se ukázaly nemožnými, tedy by přesahovaly meze možností (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 24/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za závady, které objektivně nelze odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit, mohou být považovány závady způsobené vichřicí, povodní apod. bezprostředně před nehodou (srov. též zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSR schválenou dne 4. 8. 1986 pod sp. zn. Cpj 44/85, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1987).

Jestliže odvolací soud v posuzované věci pro případ, že by se jednalo o závadu ve sjízdnosti, dovodil, že nebylo-li v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně první žalované měla vědomost o nevhodnosti kanalizačních poklopů a o tom, že u nich během provozu dochází k jejich rozviklání, a že „nic nesignalizovalo, že by takovou situaci měla a mohla předvídat“, vyložil ust. § 9 odst. 2 silničního zákona nesprávně, neboť vycházel ze subjektivních mezí možností právní předchůdkyně první žalované závadu odstranit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit, nikoliv z hlediska objektivního. Je-li meze možností správce komunikace nutno posuzovat pohledem objektivním, nemohou uvedené okolnosti naplnit liberační důvody, které by první žalovanou odpovědnosti zprostily.

Z uvedeného vyplývá, že uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, neboť právní názor, na kterém rozsudek odvolacího soudu spočívá, je nesprávný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2004

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru