Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 4735/2018Usnesení NS ze dne 17.12.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4735.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 4735/2018-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci posuzovaného J. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská č. 157/4, za účasti J. B., narozeného dne XY, bytem v XY, J. B., narozené dne XY, bytem v XY, V. K., narozené dne XY, bytem XY, Statutárního města České Budějovice, se sídlem magistrátu v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 1/2, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova č. 1949/2, o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 37 Nc 411/2017, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. června 2018, č. j. 19 Co 595/2018-77, takto:

I. Dovolání posuzovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání posuzovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2018, č. j. 19 Co 595/2018-77, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť byť dovolatel předestírá, že je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, ve skutečnosti je s ní rozhodnutí odvolacího soudu v souladu. Dovolatel poukazoval především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1287/2017, a v něm vyjádřený závěr, že ve věci omezení svéprávnosti je nezbytné posoudit nejen odborné závěry znalce, ale také každou významnou okolnost, která vypovídá o dosavadním způsobu života posuzovaného člověka. Dovolatel ve svém dovolání namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, zda u něj dochází k nezodpovědnému zacházení s finančními prostředky, a tuto okolnost tudíž nezohlednily. Soudy se však v řízení otázkou hospodaření posuzovaného zabývaly a závěr o nezbytnosti omezení posuzovaného v nakládání s finančními prostředky založil již soud prvního stupně nejen na znaleckém posudku a lékařské zprávě ošetřujícího psychiatra, ale také na zjištění, že posuzovaný sám přiznává, že byt, který obývá, je pro velké množství starožitných věcí a květin, kterými jej zaplňuje, téměř neobyvatelný. Odvolací soud poté doplnil, že posuzovaný nemá náhled na své jednání, jeho spolupráce s psychiatry byla obtížná, a není schopen posoudit priority pro život. Stejně tak není správné tvrzení dovolatele, že se soudy nezabývaly ani zájmem jeho sestry (která mu v tomto řízení byla ustanovena jako jeho opatrovník) na výsledku tohoto řízení. Odvolací soud uzavřel, že o posuzovaného projevuje opravdový a trvalý zájem. Byt, v němž nyní bydlí posuzovaný, je přitom ve vlastnictví jeho sestry a s jejím ustanovením opatrovníkem pro případ, kdyby měl být omezen ve svéprávnosti, souhlasil i sám posuzovaný (č. l. 75).

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka posuzovaného, že odvolací soud nenařídil vypracovat revizní znalecký posudek, když znalecký posudek a předložená zpráva jeho nového ošetřujícího psychiatra (předložená v odvolacím řízení) uváděly odlišné diagnózy. Uvedená námitka není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. Nadto je však vhodné uvést, že ačkoli ošetřující psychiatr posuzovaného ve zprávě stanovil jinou trvalou duševní poruchu, odvolací soud konstatoval, že z této zprávy zároveň vyplývá, že závěry znaleckého posudku ohledně nezbytnosti omezení svéprávnosti posuzovaného jsou správné, byť vycházel z odlišné diagnózy. Přestože ošetřující psychiatr posuzovaného ve své zprávě stanovil diagnózu Aspergerův syndrom na rozdíl od znaleckého posudku, v němž je jako duševní porucha posuzovaného stanovena paranoidní schizofrenie s postpsychotickým defektem osobnosti, i on dospěl k jednoznačnému závěru, že omezení posuzovaného v nakládání s finančními prostředky je nezbytné. Procesní opatrovník posuzovaného rovněž při jednání odvolacího soudu uvedl, že na vypracování nového znaleckého posudku netrvá.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání posuzovaného na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru