Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 4628/2018Usnesení NS ze dne 06.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.4628.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1610/20


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 4628/2018-1005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Brandýs nad Labem, se sídlem městského úřadu v Brandýse nad Labem, Mariánské náměstí č. 28/10, syna matky M. K., narozené dne XY, bytem v XY, a otce P. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, V Zátiší č. 547, o změnu výchovy, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti a o zákazu styku, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 30 P 217/2011, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2018, č. j. 32 Co 463/2017-935, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018 č. j. 32 Co 463/2017-935, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce závažného zanedbávání rodičovské odpovědnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012 nebo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 1989, sp. zn. Cpj 19/89, a v nich vyjádřený právní závěr, že za závažné zanedbávání rodičovské odpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod.) V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění není dovolací soud oprávněn přezkoumávat), že otec dlouhodobě neplní svoji vyživovací povinnost k nezletilému dítěti (resp. ji plní pravidelně pouze ve výši 100 Kč měsíčně, ačkoli mu bylo soudem stanoveno platit výživné na nezletilého za jednotlivá období v rozmezí 1500 Kč – 3500 Kč), a byl odsouzen pro dva úmyslné přečiny zanedbání povinné výživy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. I když neplnění vyživovací povinnosti se nemusí do oblasti výkonu rodičovské odpovědnosti negativně promítat do té míry, že vyžaduje zbavení rodičovské odpovědnosti, zejména existuje-li mezi rodičem a dítětem vzájemný citový vztah, projevuje-li rodič o dítě zájem a je s ním v kontaktu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3909/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2012) nelze přehlédnout, že dle zjištění odvolacího soudu otec o nezletilého a jeho další osud neprojevuje opravdový zájem, což dokládá skutečnost, že se otec nedostavil k jednání před soudem prvního stupně, nedostavil se ani k ustanoveným znalkyním, čímž znemožnil vypracování znaleckého posudku k jeho osobě, a nedostavil se ani k jednání odvolacího soudu. Již soud prvního stupně poukázal také na skutečnost, že otec od vydání předběžného opatření, kterým mu byl zakázán styk s nezletilým, nekontaktoval ani matku nezletilého, nezletilému neposlal žádný dárek k Vánocům či narozeninám, a matce (ani soudu) není známo, kde se otec fakticky zdržuje, ani co dělá.

Poukazuje-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3522/2009, jedná se o rozhodnutí pro projednávanou věc nepřiléhavé, neboť se týká situace, kdy byl otci styk s nezletilou její matkou znemožněn, a proto objektivně nemohl řádně vykonávat svoji rodičovskou odpovědnost. V projednávané věci se však otec s nezletilým stýkal v rozsahu vymezeném soudním rozhodnutím, a o možnost styku přišel až následně svojí vinou, kdy mu byl styk s nezletilým pro jeho nevhodné chování vůči nezletilému předběžným opatřením zakázán. Odvolací soud přitom výslovně uvádí, že k absenci kontaktu s nezletilým po vydání předběžného opatření při rozhodování o zbavení rodičovské odpovědnosti nepřihlížel.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že odvolací soud vybočil ze zásad hodnocení důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., když měl vzít za prokázané skutečnosti, které podle něj vyplývaly pouze z toho, co nezletilý sdělil v rámci vypracovávání znaleckého posudku a co bylo uvedeno pouze v úvodní části znaleckého posudku před soudem položenými otázkami a znaleckými odpověďmi na ně. Dovolatel přehlíží, že skutečnosti, že nutil nezletilého opakovat „škaredá“ slova o matce a ostatních členech rodiny, že se nezletilému nevěnoval, když u něj nezletilý pobýval, a že je podle nezletilého otec zlý, vyplynuly také ze zprávy z pohovoru sociálního pracovníka s nezletilým, který proběhl bez přítomnosti matky, a některé z těchto skutečností také rovněž z výpovědi matky, která byla v řízení vyslechnuta. Přisvědčit nelze dovolateli ani v tvrzení, že se odvolací soud nevypořádal s rozpory v tvrzeních nezletilého. Dovolacímu soudu není zřejmé, v čem má dle tvrzení dovolatele spočívat rozpor mezi negativním vyjadřováním nezletilého o otci a tvrzením matky, že než otec nezletilého by pro něj byl lepší žádný otec, nebo v čem by měl spočívat rozpor se sdělením, že kontakt nezletilého s jeho polorodým bratrem, s nímž má stejného otce, negativní emoce k otci spíše umocňují, což je dáno tím, že otec má negativní vztah i s tímto svým dítětem, nelze přitom přičítat k tíži matky, snaží-li se o zachování rodinných vazeb nezletilého s jeho polorodým bratrem. V řízení přitom byly provedeny důkazy přečtením zprávy z pohovoru sociálního pracovníka s nezletilým i znaleckého posudku, není tudíž správnou námitka dovolatele, že by se k výše uvedeným tvrzením nemohl otec vyjádřit. Neobstojí ani námitka, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, když ten se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ztotožnil. Byl to již soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že otec nejeví o nezletilého opravdový zájem, a nejedná se o ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče, a o odlišná skutková zjištění nejde ani z důvodu namítaného dovolatelem, že odvolací soud akcentoval i některé skutečnosti vyplývající z listin, které soud prvního stupně uvedl jako dílčí skutková zjištění vyplývající z jednotlivých důkazů, aniž je všechny zopakoval i v následném shrnutí skutkového stavu. Pochybení neshledává dovolací soud ani v tom, že nezletilý, kterému v době rozhodování soudu prvního i druhé stupně bylo sedm let, nebyl slyšen přímo před soudem, když jeho postoj k otci měly soudy zjištěny nepřímo, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že nezletilému byl doporučen odklad školní docházky z důvodu nezralosti a poruchy řeči.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 3. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru