Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 4592/2018Usnesení NS ze dne 22.05.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Odporovatelnost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4592.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 42a obč. zák.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 4592/2018-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce R. W., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Spojenců 689/3, proti žalovaným 1) P. S., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) K. K., narozené dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 2738, o odpůrčí žalobě, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 228/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, ze dne 28. června 2018, č. j. 58 Co 360/2017-120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kroměříži (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. září 2017, č. j. 18 C 228/2016-94, zamítl odpůrčí žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že označené právní úkony (v rozsudečném výroku blíže označené věcné smlouvy) jsou vůči žalobci právně neúčinné, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále již „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 28. června 2018, č. j. 58 Co 360/2017-120, rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil (výrok I.), změnil jej v nákladovém výroku způsobem vyloženým ve výroku II., a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce sice disponuje pohledávkou přiznanou mu usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. května 2016, č. j. 14 C 18/2016-111, kterým byl schválen smír mezi žalobcem a jeho dlužníkem – P. S., která však v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla vymahatelná, v důsledku čehož žalobce není aktivně věcně legitimován k podání odpůrčí žaloby.

Odvolací soud při rozhodování rovněž zohlednil, že dlužník stále plní žalobci splátky podle soudem schváleného smíru, takže předmětná pohledávka dosud není vymahatelná. Odkázal rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. II. ÚS 1257/17, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce směřující proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. března 2017, č. j. 18 C 228/2016-67, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. dubna 2017, č. j. 18 C 228/2016-73, v němž Ústavní soud rovněž vycházel ze závěru, že předmětná pohledávka žalobce není – z důvodu uzavření soudního smíru – vymahatelná. Ústavní soud v označeném rozhodnutí mj. zdůraznil, že: „v dané situaci měl stěžovatel před uzavřením smíru a dohody o plnění ve splátkách možnost a také právo, aby postupoval s větším ohledem na ochranu svého majetku, avšak toto právo dobrovolně nevyužil.“

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, které však není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel v dovolání v zásadě vede prostou právní polemiku nejen s odvolacím soudem, ale implicite i s Ústavním soudem, který stejně jako posléze oba soudy v meritorních rozhodnutích, v řízení o ústavní stížnosti žalobce vyložil, že právě pro okolnost uzavření soudního smíru žalobce nedisponuje vymahatelnou pohledávkou. Toto právně významné zjištění, jež v dovolacím řízení nelze nijak (z pohledu přezkumu skutkových zjištění) revidovat, logicky pak ústí v jediný možný právní závěr, a to, že v daném případě dovolatel není aktivně věcně legitimován, takže již z tohoto důvodu není předmětná odpůrčí žaloba důvodná.

Přitom Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně připomíná, že k odpůrčí žalobě (§ 42a obč. zák.) je aktivně věcně legitimován jen ten, kdo měl za dlužníkem pohledávku v době, kdy byl učiněn odporovaný právní úkon, a to i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která má na základě vzniklého závazkového právního vztahu vzniknout až v budoucnu. Pohledávka za dlužníkem přitom nemusí být v této době ještě vymahatelná; z hlediska věcné legitimace k odpůrčí žalobě postačuje, aby pohledávka za dlužníkem byla vymahatelná alespoň v době rozhodnutí soudu o podané odpůrčí žalobě (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 64/2002, nebo ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4806/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 80/2016; uvedené rozsudky jsou rovněž veřejnosti přístupné na https://nsoud.cz).

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že ten měl zvážit všechny okolnosti případu a přistoupit k přerušení řízení „i v souvislosti (s tím), zda nepřerušením nebude dovolatel nezákonně zbaven práva na věcný přezkum odpůrčí žaloby, a to pro toliko dočasnou podmínku nevymahatelnosti pohledávky“, dost dobře si neuvědomuje, že v tomto případě byl i odvolací soud povinen respektovat již shora připomenuté usnesení Ústavního soudu, v němž bylo zcela jasně vyloženo, že žalobce nedisponuje vymahatelnou pohledávkou a že podmínky pro přerušení řízení (s ohledem na uzavření soudního smíru a plnění pohledávky ve splátkách) zde nejsou splněny.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

není přípustný opravný prostředek.Poučení: Proti tomuto usnesení

V Brně dne 22. 5. 2019

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru