Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 423/2020Usnesení NS ze dne 22.04.2020

HeslaVydědění
Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.423.2020.1
Dotčené předpisy

§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 423/2020-542

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelou Pelikánovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Brentovou č. 617/9, proti žalovaným 1) Domovu pro seniory Krč, se sídlem v Praze 4, Sulická č. 1085, IČO 70874212, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 287/18, 2) Střední škole a Mateřské škole Aloyse Klara, se sídlem v Praze 4, Vídeňská č. 756/28, IČO 00638625, zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská č. 65/29, a 3) Jedličkovu ústavu a Mateřské škole a Základní škole a Střední škole, se sídlem v Praze 2, V Pevnosti č. 13/4, IČO 70873160, zastoupenému Mgr. Tomášem Kutnarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně D. P., narozeného dne XY, bytem XY, o určení dědice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 388/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č.j. 58 Co 165/2019-430, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 287/18, a žalovanému 2) částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Luboše Kuny, advokáta se sídlem v Praze 4, Táborská č. 29, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.5.2019, č.j. 58 Co 165/2019-430, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.2.2019, č.j. 11 C 388/2015-380 (kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po zůstaviteli K. Š., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), a uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným 1), 2) a 3); ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že byl naplněn důvod vydědění žalobkyně podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), uplatněný jejím otcem K. Š. v listině o vydědění ze dne 2.6.2010 tím, že uvedl, že se žalobkyně zajímá jen o jeho majetkové poměry, nikoli o něho, a že se ho dokonce snaží zbavit způsobilosti k právním úkonům, ačkoli k tomu není žádný důvod.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí „spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“. Poukazuje na to, že odvolací soud své rozhodnutí opřel výlučně o skutečnost, že podala návrh na zbavení způsobilosti zůstavitele k právním úkonům, aniž by pro tento postup podle jeho názoru existovaly objektivní důvody, a odkázal na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 24.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, z něhož vyplývá, že návrh na zbavení způsobilosti zůstavitele k právním úkonům, je-li podán jeho potomkem nikoli v úmyslu chránit zůstavitelovy zájmy a opírá-li se o nepravdivé a smyšlené důvody, může být s ohledem na konkrétní okolnosti případu kvalifikován jako chování neodpovídající řádnému chování potomka k rodiči, tedy chování odůvodňující vydědění ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. K tomu žalobkyně namítá, že ani z odvolacím soudem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani z rozhodnutí téhož soudu ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006 (podle něhož skutečnosti odůvodňující závěr, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, mohou spočívat jak v pasivitě potomka ve vztahu k zůstaviteli, tak také v chování, kterým potomek sice o zůstavitele zájem projevuje, ovšem způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči, tj. například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti), nevyplývá, že by jakýkoliv návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům podaný potomkem automaticky zakládal důvod pro vydědění potomka, nýbrž vždy je třeba přihlédnout k okolnostem konkrétního případu. Má za to, že v dané věci v průběhu řízení prokázala, že návrh na zbavení způsobilosti zůstavitele k právním úkonům podala v úmyslu chránit zůstavitelovy zájmy, a že odvolací soud nijak nezohlednil konkrétní okolnosti tohoto případu, zejména skutečnost, že zůstavitel trpěl trvalou duševní poruchou – paranoidní iracionální a explozivní poruchou osobnosti, jejímž rysem je nedůvěra, podezřívavost, vztahovačnost a sklon překrucovat a mylně interpretovat chování druhých, jakož i okolnost, že ona jako laik při podání návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům vycházela pouze ze souhrnu objektivních skutečností týkajících se zdravotního stavu zůstavitele a jeho záležitostí. Z toho dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když se odvolací soud při aplikaci ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za podstatnou pak považuje otázku, zda může být dán důvod pro vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, když nebyl shledán důvod pro vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, a zda vůbec byla zůstavitelem vyděděna podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, když toto ustanovení není v listině o vydědění výslovně uvedeno, a tyto otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny nebyly. Dále žalobkyně namítá, že se soudy obou stupňů dopustily nerovného přístupu, když argumentovaly i důkazy a skutečnostmi datovanými po sepsání listiny o vydědění, ačkoliv obdobně datované důkazy, které navrhovala ona, jako nerelevantní odmítly, tedy nesprávně aplikovaly ustanovení § 132 o.s.ř. Závěrem dovolání navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4, a navrhuje také, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.

Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvedl, že není naplněn žádný z žalobkyní uvedených dovolacích důvodů podle ustanovení § 237 o.s.ř. S ohledem na veškeré zjištěné a prokázané skutečnosti je existence důvodů relevantních pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku zcela nepopíratelná, a k vydědění zcela postačuje tento důvod, bez ohledu na to, zda byl, resp. nebyl i důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Navrhl, aby dovolací soud dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl a žalovanému 1) přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání uvedl, že veškeré nyní žalobkyní vznášené argumenty byly dílem vypořádány v předchozích soudních řízeních, dílem jde o argumenty nové, které mohla vznést již před soudem prvního stupně. Navrhuje proto, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, popř. zamítnuto z důvodu správnosti napadeného rozsudku, a aby žalobkyně byla zavázána nahradit žalovanému 2) náklady dovolacího řízení.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V dovolání uvedené důvody a otázky nejsou dovolacími důvody ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. V případě námitek žalobkyně, že důvod jejího vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013) hodnotil odvolací soud pouze z hlediska jí podaného návrhu na zbavení zůstavitele k právním úkonům, bez přihlédnutí k okolnostem konkrétního případu, a že odmítl jako nerelevantní některé jí navržené důkazy, jde o výhrady ke správnosti skutkových zjištění a k hodnocení důkazů odvolacím soudem; z výsledků dokazování činí odlišná skutková zjištění, než odvolací soud, a dovozuje z nich vlastní právní názor na věc. Tím však uplatnila jiný dovolací důvod, než je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Pokud má žalobkyně za dosud nevyřešenou otázku vztahu ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) a ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, které upravují důvody pro vydědění, a ustanovení § 469a odst. 3 občanského zákoníku o náležitostech listiny o vydědění, přehlíží, že na těchto otázkách napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisel, není na nich založen.

Jestliže žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a z něhož nevyplývá žádná právní otázka splňující předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o.s.ř., dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2019, č.j. 58 Co 165/2019-430, není přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť jako návrh akcesorický není projednatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, podle něhož, jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru