Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 3668/2020Usnesení NS ze dne 18.12.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Pozůstalost (o. z.)
Stát
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3668.2020.1
Dotčené předpisy

§ 154 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 3668/2020-163

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po J. J., zemřelém dne 30. září 2019, posledně bytem v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 D 811/2019, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2020, č. j. 24 Co 237/2019-74, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V řízení o pozůstalosti po J. J., zemřelém dne 30.9.2019 (dále jen „zůstavitel“), Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25.2.2020, č.j. 24 Co 237/2019-74, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27.11.2020, č.j. 22 D 811/2019-45, kterým bylo rozhodnuto o tom, že zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty (mobilní telefon zn. ELEMENT, nabíječka a dvoje brýle, vše uloženo v depozitu Nemocnice Na Františku v Praze 1) se vydává České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.), řízení se zastavuje (výrok II.) a přiznává se odměna a náhrada hotových výdajů soudní komisařky Mgr. Marie Hájkové za provedení úkonů v tomto řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že „nemůže být procesně ekonomické a nemůže sloužit k rychlé a účinné ochraně práv, aby bylo v řízení o pozůstalosti zjišťováno dědické právo, jestliže tu není (nemůže být) ze strany osob, jimž vzniklo dědické právo, ve skutečnosti zájem na nabytí dědictví, které by tvořil majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty“, že „je třeba při použití ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. per analogiam takové řízení jako bezpředmětné zastavit“ a že „nemá-li zájem o zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo jeho majetek nepatrné hodnoty nikdo, komu vzniklo smrtí zůstavitele dědické právo, je nutno dovodit, že majetek bude vydán státu“.

Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze dle ust. § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, řízení o pozůstalosti zastavit a vydat zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nebo bez hodnoty státu bez jeho souhlasu, když ten, kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb, nevyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku a všichni v úvahu přicházející dědicové nebyli vyrozuměni o jejich dědickém právu s poučením o možnosti odmítnout dědictví“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a rovněž tak jemu předcházející usnesení okresního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věty první o.s.ř.).

V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitele, který je nepatrné hodnoty a s jehož převzetím (v původním projednání pozůstalosti) nesouhlasila vypravitelka pohřbu Městská část Praha 1, rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z.ř.s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ust. § 1634 o.z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví podle ust. § 237 z.ř.s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2020, sp. zn. 24 Cdo 2564/2020; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2020, sp. zn. 24 Cdo 2735/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2020, sp. zn. 24 Cdo 3125/2020).

Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně zohlednil taktéž „zásadu procesní ekonomie“ a dosažení „rychleji a efektivněji a za značné finanční úspory potřebného výsledku“, tj. nabytí zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty státem, jestliže žádná z osob, které by jinak svědčilo dědické právo, o majetek neprojevila zájem, a to „bez nutnosti zejména zjišťovat nositele dědického práva v šesti dědických třídách ze zákonné posloupnosti a řešit případné schválení úkonů učiněných za nezletilé soudem“; uvážení v uvedeném smyslu přitom nepochybně zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. (k tomu srov. blíže rozhodnutí citovaná výše).

Navíc, důvod, pro který bylo dovolání podáno, přestože formálně trvá (dovolatelka dosud nepřistoupila ke zpětvzetí dovolání), fakticky odpadl (majetek nepatrné hodnoty již byl na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ ze dne 21.9.2020, č.j. 22 D 811/2019-152, vydán vypravitelce pohřbu Městské části Praha 1, která v dodatečném projednání pozůstalosti po zůstaviteli souhlasila s vydáním jak nově zjištěného nedoplatku na důchodu zůstavitele u České správy sociálního zabezpečení ve výši 25.380,- Kč, tak i věcí uložených v depozitu Nemocnice Na Františku v Praze 1 a „určených ke zničení“).

Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti napadenému usnesení odvolacího soudu není na základě vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru