Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 3479/2020Usnesení NS ze dne 28.01.2021

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3479.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 3479/2020-221

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci umístěného M. K., narozeného dne XY, omezeného ve svéprávnosti, bytem XY, t. č. v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, zastoupeného stálým opatrovníkem Statutárním městem České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II 1/1, a procesním opatrovníkem P. K., advokátem se sídlem XY, za účasti Okresního státní zastupitelství Plzeň-jih, se sídlem v Plzni, Edvarda Beneše 1, a Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, se sídlem v Dobřanech, Ústavní ul., o návrhu umístěného na propuštění ze zdravotního ústavu, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 L 52/2019, o dovolání umístěného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 2020, č. j. 11 Co 69/2020-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 24. února 2020, č. j. 8 L 52/2019-120, byl zamítnut návrh umístěného na propuštění ze zdravotního ústavu, a dále bylo mj. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

K odvolání umístěného Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. června 2020, č. j. 11 Co 69/2020-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal umístěný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které nesplňuje zákonem stanovené náležitosti; není v něm vymezen dovolací důvod ani některá ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání (k tomu viz níže).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil dovolací důvod a konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil dovolací důvod i předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva.

V posuzované věci dovolatel nevymezil ani dovolací důvod, ani předpoklady přípustnosti dovolání, v důsledku čehož bylo Nejvyššímu soudu znemožněno zabývat se vůbec posuzováním přípustnosti tohoto dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Dovolání umístěného je postaveno na argumentaci, že v případě umístěného „došlo k omezení jeho práv na spravedlivý proces ze strany Krajského soudu v Plzni, když poté, co se dozvěděl o skutečnosti, že jeho věc bude projednávána u odvolacího soudu dne 9. 6. 2020, požádal tento soud telefonicky dne 11. 5. 2020, aby byl povolán k tomuto jednání. Krajský soud o skutečnosti, že nevyhoví žádosti umístěného, informoval procesního opatrovníka umístěného s tím, aby vyrozuměl umístěného. Umístěný se znovu telefonicky snažil domoci se své účasti při jednání u odvolacího soudu, ale jeho žádostem nebylo vyhověno.“

Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti plně respektuje, že podle judikatury Ústavního soudu dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být i námitka vycházející z tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. května 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 15. července 2015, sp. zn. I. ÚS 1600/15, in https://nalus.usoud.cz), přičemž i předpoklady přípustnosti lze z ústavně právního pohledu přiměřeně vztáhnout na nerespektování (nálezové) judikatury Ústavního soudu.

K věcnému posouzení takto zformulovaného dovolání (s odkazem na ústavně právní argumentaci) je ovšem zapotřebí právně relevantním způsobem vymezit dovolací důvod, respektive předmětnou variantu předpokladu přípustnosti dovolání, což z povahy věci odráží nezbytnost formulovat dovolání v tom směru, že při řešení konkrétní právní otázky, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nebyla podle přesvědčení dovolatele (v tom kterém rozsahu) respektována předmětná (nálezová) judikatura Ústavního soudu, případně že od této (nálezové) judikatury se odvolací soud při řešení konkrétní právní otázky odchýlil. Nestačí tedy pouze v dovolání učinit formulační zmínku o tom, že např. tím kterým procesním postupem odvolacího soudu bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nýbrž je zapotřebí k takovému tvrzení též (za účelem právně relevantního vymezení uplatněného předpokladu přípustnosti dovolání z ústavně právní oblasti) označit předmětnou (nálezovou) judikaturu, kterou dovolatel podkládá tuto svou dovolací argumentaci (např. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení odvolací soud v tom kterém rozsahu nerespektoval nálezovou judikaturu Ústavního soudu).

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání umístěného ani v této části neobsahuje odpovídající dovolací (zde ústavně právní) argumentaci, která by umožňovala dovolacímu soudu zabývat se v uvedeném směru přípustností dovolání, tj. zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstojí z pohledu dovolatelem namítané (nálezové) judikatury Ústavního soudu.

Z důvodů nesplnění obligatorních náležitostí dovolání proto Nejvyšší soud dovolání umístěného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru