Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 3355/2020Usnesení NS ze dne 26.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3355.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 3355/2020-1090

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., ve věci posuzované Š. H., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupené A. N., advokátkou XY, jako procesním opatrovníkem, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova č. 18/3, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 Nc 21013/2015, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2019 č. j. 37 Co 123/2019-706, takto:

I. Dovolání posuzované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2019 č. j. 37 Co 123/2019-706 ve věci samé není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda ve věci měl být vypracován tzv. revizní znalecký posudek, když odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2824/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010; k problematice hodnocení znaleckého posudku a závěrů z něj vyplývajících srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010 sp. zn. 30 Cdo 5359/2007); k předpokladům pro vyloučení znalce srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 28 Cdo 146/2009, podle kterého k vyloučení znalce může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně provést odborné posouzení] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Dovolací soud současně připomíná, že je ve své přezkumné činnosti vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), a že proto nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat z pohledu jiných právních otázek, než které dovolatelka vylíčila jako dovolací důvod.

Se závěry vyplývajícími z výše citované judikatury dovolacího soudu korespondují i rozhodnutí zmíněná dovolatelkou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 525/2017 a „nálezy sp. zn. III. ÚS 299/06 a sp. zn. Pl. ÚS 11/08“) v souvislosti s její výtkou, že „soudy v dané věci slepě důvěřovaly znaleckému posudku“. Dovolatelka zde přehlíží, že soud prvního stupně i odvolací soud, který se ztotožnil se jeho skutkovými a právními závěry, při svém rozhodování přihlížel nejen k závěrům „aktualizovaného“ znaleckého posudku a výpovědi znalce MUDr. Petra Hromady, ale též ke skutečnostem, který vyplynuly z dalších provedených důkazů (zejména z výpovědí svědků z místa bydliště posuzované, výpovědi starostky obce XY i výpovědi samotné posuzované). Nejde tedy o situaci, kdy by soud „privilegoval znalecký důkaz a přenášel odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce“, nýbrž – jak je zřejmé z obsahu spisu – „nakládal s posudkem jako s kterýmkoli jiným skutkovým podkladem“.

Zpochybňuje-li dále dovolatelka odborné závěry znalce MUDr. Petra Hromady (namítá-li, že znalecký posudek „je značně nadhodnocený“ a že znalec „nebral v potaz její skutečný zdravotní stav“ a „nevyžádal si veškeré lékařské zprávy a zdravotní dokumentaci posuzované“) a vytýká-li soudům, že nevzaly v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci podstatné (zejména, že návrh na omezení svéprávnosti posuzované „byl podán ze strany osoby blízké ze zištných důvodů“ a „byl zcela vykonstruovaný“), jde o výtky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto nemohl rozsudek odvolacího soudu v tomto směru přezkoumat, neboť se jedná o námitky, z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Z vyjádření dovolatelky, že napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, vyplývá, že podává dovolání rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Ani v tomto směru však není dovolání posuzované podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání posuzované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru