Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 2381/2020Usnesení NS ze dne 31.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2381.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 2381/2020-491

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po K. M., narozené dne XY, zemřelé dne 6. listopadu 2007, posledně bytem v XY, za účasti 1) H. M., narozené dne XY, bytem v XY, 2) P. M., narozené dne XY, bytem v XY, 3) T. M., narozeného dne XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Ivo Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1747/16, s adresou pro doručování Puškinovo nám. č. 6, Praha 6, a 4) Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami, se sídlem v Praze 4, Dolnokrčská č. 2035/17, IČO 66001412, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 2191/2007, o dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2020, č. j. 29 Co 68/2020-461, takto:

Dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením rozhodl, že v řízení bude namísto se zemřelým T. M. pokračováno s jeho procesními nástupci 1), 2) a 3). K odvolání účastnice 4) bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze.

Proti tomuto usnesení podala účastnice 4) dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od závazného právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2238,2423/2015, a dále bez bližší konkretizace namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1979/2017, vydaný také v souvislosti s tímto řízením. Dovolatelka uvádí, že podle závazného právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí 21 Cdo 2238,2423/2015 je možné v tomto dědickém řízení pokračovat až po rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř.

V usnesení sp. zn. 21 Cdo 2238,2423/2015 se Nejvyšší soud zabýval podmínkami pokračování v řízení vedeném podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. o určení dědického práva, k jehož zahájení byl odkázán později zemřelý účastník tohoto dědického řízení po zůstavitelce K. M. Nejvyšší soud zde konstatoval, že jestliže účastník řízení o dědictví odkázaný k podání žaloby podle § 175k odst. 2 o. s. ř. zemřel poté, co podal žalobu o určení dědického práva, soud projednávající spor o určení dědického práva řízení přeruší a vyčká rozhodnutí dědického soudu, v němž tento spor vznikl, o procesních nástupcích po žalobci.

Následný postup v řízení o určení dědického práva po vydání kasačního rozhodnutí 21 Cdo 2238,2423/2015, Nejvyšší soud poté přezkoumal v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1979/2017, v němž konstatoval, že z výše uvedených právních závěrů odvolací soud v dalším řízení nevycházel, když zjištění, kdo jsou procesní nástupci zemřelého žalobce, založil na výsledku pravomocně skončeného řízení o dědictví po zemřelém žalobci. Tento postup však dovolací soud závadným neshledal a uvedl, že i z výsledku pravomocně skončeného řízení o dědictví po zemřelém žalobci je zjevné, kdo se (fakticky) stal jeho procesním nástupcem, pročež by opětovné zrušení rozhodnutí odvolacího soudu považoval za příliš formalistické a dovolání zamítl.

Nyní projednávaná věc je řízením o dědictví, nikoli řízením o určení dědického práva podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., v němž byl dovolacím soudem vysloven závazný právní názor. Dovolatelka nedostatečně rozlišuje mezi řízením o dědictví a řízením o určení dědického práva, resp. se tímto dovoláním dovolatelka nejspíše opětovně snaží zpochybnit postup v řízení o určení dědického práva, o tom však již bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1979/2017.

Z obsahu dovolání ani nelze dovodit, jaký jiný postup než nyní v řízení o dědictví rozhodnout o procesních nástupcích zemřelého účastníka, by dovolatelka považovala za správný. Jejímu dovolání lze toliko rozumět jako namítání toho, že dovoláním nyní napadené rozhodnutí nebylo vydáno ještě před pokračováním v řízení o určení dědického práva, tímto tvrzeným pochybením se dovolací soud zabýval již ve zmíněném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1979/2017, a nynější rozhodnutí o procesních nástupcích v řízení o dědictví není nijak v rozporu se závazným právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2238,2423/2015, které bylo vydáno v řízení o určení dědického práva podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., ostatně Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí předjímal, že v řízení o dědictví bude rozhodnuto o procesních nástupcích zemřelého účastníka řízení, čemuž dovoláním napadené rozhodnutí odpovídá.

Dovoláním napadeným rozhodnutím o procesním nástupnictví vydaném v řízení o dědictví k žádnému odchýlení od závazného právního názoru dovolacího soudu nedošlo, Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, jelikož se tímto rozhodnutím řízení ve věci samé nekončí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru