Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1972/2019Rozsudek NS ze dne 31.03.2020

HeslaVklad do katastru nemovitostí
Zajištění majetku
Předběžné opatření
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1972.2019.1
Dotčené předpisy

§ 18 odst. 1 předpisu č. 256/2013 Sb.

§ 76f odst. 2 o. s. ř.

§ 79d odst. 5 předpisu č. 141/1961 Sb. ve znění do 17.03.2017

§ 17 odst. 4 předpisu č. 256/2...

více

přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1972/2019-756

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, za účasti WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2018, č. j. 38 C 7/2015-557 [s výjimkou výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu na vklad vlastnickým práv specifikovaných pod písm. a), a s výjimkou výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu na vklad změny v osobě zástavního věřitele ohledně zástavních práv specifikovaných pod písm. p), q), r)], se zrušují věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 38 C 7/2015-557, zamítl žalobu ze dne 22. 11. 2015, kterou se žalobce (dále také jen „LCCD“) domáhal nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu změny v osobě zástavního věřitele z účastníka řízení (dále také je „WPB“ či „WPB Capital“) na žalobce k v žalobě specifikovaným nemovitostem pod písm. a) – qq) do katastru nemovitostí, a kterou se žalobce dále domáhal povolení vkladu změny v osobě vlastníka z účastníka řízení na žalobce u vlastnických práv k v žalobě specifikovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, které měl nabýt na základě zajišťovacího převodu práva. Soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost rozhodčího nálezu, na základě kterého se žalobce domáhal vkladu práv do katastru nemovitostí, byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, následně tento soud vydal předběžné opatření, kterým žalobci zakázal nakládat s pohledávkami a jejich zajištěním, o nichž bylo rozhodnuto předmětným rozhodčím nálezem. Protože usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu ani o nařízení předběžného opatření nebyla dosud zrušena, dospěl soud na základě těchto skutečností k závěru, že návrh na vklad do katastru nemovitostí pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. právních účinků, tudíž není splněna taxativní podmínka uvedená v § 17 katastrálního zákona, spočívající v oprávnění účastníků vkladového řízení nakládat s předmětem právního jednání, a zároveň vkladová listina nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Podle § 18 odst. 1 věta druhá katastrálního zákona přitom platí, že ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, katastrální úřad návrh zamítne. Žalobci bylo uloženo zaplatit účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou části předmětu řízení, o kterém odvolací soud rozhodl samostatným usnesením (kterým bylo rozhodnuto o částečném zrušení rozsudku prvního stupně a zastavení řízení v tomto rozsahu pro zpětvzetí žaloby). Odvolací soud doplnil dokazování a vycházel rovněž ze zjištění, že „usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze“ (správně usnesením Vrchního soudu v Praze) ze dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 bylo podle § 79e odst. 2 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) majiteli pohledávek, tj. žalobci (LCCN), popř. účastníkovi (WPB) zakázáno, aby nakládal se specifikovanými pohledávkami, jejich příslušenstvím a právy s nimi spojenými, zejména zástavními právy, a převedl je na někoho jiného, nebo je zatížil. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 8. 2017, č. j. VZN 1577/2014-1633 byl správou těchto pohledávek pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z rozhodnutí České národní banky ze dne 29. 6. 2018, č. j. 2018/84013/570 odvolací soud zjistil, že podle zákona č. 87/1996 Sb. a § 61 odst. 1 správního řádu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo účastníkovi (WPB) uloženo, aby se ode dne doručení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 5 Af 31/2014 zdržel mj. nakládání s majetkem. Odvolací soud dospěl k závěru, že sice nelze uzavřít, že by nebyly naplněny náležitosti podle § 17 odst. 2 a 4 katastrálního zákona, když předběžné opatření o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu nebylo ke dni zahájení vkladového řízení doručeno oběma účastníkům a nestalo se vykonatelným, a předběžné opatření, kterým bylo nynějšímu žalobci zakázáno disponovat s pohledávkami a zajišťovacími právy, nebylo ke dni zahájení vkladového řízení vydáno, vklad však nelze povolit podle § 18 odst. 1 katastrálního zákona ani tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, neboť v tomto případě katastrální úřad (resp. soud v řízení o novém projednání věci) nezkoumá tuto rozhodující skutečnost ke dni podání návrhu na vklad, nýbrž k okamžiku rozhodnutí o tomto návrhu. Návrh na vklad podle odvolacího soudu ztratil své právní účinky již v důsledku usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, kdy takovýto závěr odpovídá též ustálené rozhodovací praxi katastrálních úřadů, přestože s tímto typem rozhodnutí zákon výslovně nespojuje zánik účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Namítá-li žalobce, že nelze odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu, kterým je rozhodnuto o tom, zda tu právo je či není, napadá věcnou správnost samotného usnesení o odložení vykonatelnosti, k takovému posouzení však katastrální úřad ani soud v tomto řízení nejsou oprávněni, neboť se nejedná o opravný prostředek proti tomuto usnesení. Ke ztrátě účinků návrhu na vklad došlo také usnesením o zajištění předmětných pohledávek včetně jejich zajištění žalobci i účastníkovi. Zákon s tímto rozhodnutím (§ 79d odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 17. 3. 2017) výslovně spojuje zánik účinků návrhu na vklad (ve smyslu § 18 odst. 1 katastrálního zákona) týkajícího se zajištěné nemovitosti, a v případě ztráty právních účinků návrhu na vklad zákon nerozlišuje, zda je návrh opodstatňován soukromou či veřejnou vkladovou listinou, ani jestli by měl vklad účinky intabulační, nebo deklaratorní. Návrh na vklad proto ztrácí právní účinky vždy, je-li tu skutečnost, pro kterou vkladová listina bez ohledu na vůli účastníků a konkrétní subjektivní práva a povinnosti účastníků ztrácí závaznost pro některého z účastníků, byť třebas jen dočasně. Takovou skutečností je rozhodnutí soudu nebo orgánu veřejné správy, sledující zamezení majetkové dispozice s předmětem vkladové listiny, rozhodující je proto povaha a účel takového rozhodnutí, a není významné, zda zákon s příslušným rozhodnutím výslovně spojuje ztrátu účinků návrhu na vklad. Byť předmětné rozhodnutí o zajištění pohledávek bylo vydáno na základě ustanovení § 79e odst. 2 tr. ř., upravujícího zajištění nehmotné věci (ve znění účinném do 17. 3. 2017), směřuje rovněž vůči jejich zajištění, a zástavní práva jsou podle § 498 odst. 1 o. z. samy o sobě nemovitou věcí. Ztrátu právních účinků návrhu na vklad způsobuje rovněž rozhodnutí České národní banky, kterým bylo účastníkovi řízení zakázáno nakládat s majetkem, jelikož přestože tak zákon výslovně nestanoví, je nutno s předběžným opatřením orgánu veřejné správy spojovat obdobné účinky, jako v případě soudního rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 76f odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalobce, že nebude-li vklad povolen, mělo by být řízení alespoň přerušeno, neboť § 109 odst. písm. c) o. s. ř. stanoví, kdy soud může (nikoli musí) přerušit řízení. Je-li tu skutečnost, pro kterou může soud řízení přerušit, neznamená to, že nemohou být dány i jiné důvody, pro které vklad povolit nelze.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemůže nastat v případech, kdy má vklad deklaratorní účinky a nikoli účinky konstitutivní, přičemž ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí musí být zákonem výslovně stanovena a nelze ji dovozovat výkladem či analogií. Tuto argumentaci považuje dovolatel za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Dále k vymezení přípustnosti dovolání namítá, zda má odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu s určujícím výrokem za následek ztrátu právních účinků návrhu na vklad, když odklad vykonatelnosti je u výroků na určení pojmově nemožný. Dovolatel rovněž namítá rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy tento rozpor spatřuje v zamítnutí žaloby, když namísto toho mělo být řízení přerušeno, k čemuž odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, byť dovolatel uvádí, že se s tímto právním názorem dovolacího soudu ohledně přerušení řízení neztotožňuje. Následně dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání pokládá otázku, zda lze aplikovat právní účinky zajištění nehmotné věci podle § 79d tr. ř. na zajištění nehmotné věci podle § 79e tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017), kdy tuto otázku považuje za dosud neřešenou. Konečně dovolatel vymezuje přípustnost dovolání otázkou podle něj dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, a sice zda předběžné opatření vydané ve správním řízení způsobuje ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, a to za situace, má-li mít vklad toliko deklaratorní účinky. Na základě uvedeného navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen.

K dovolání podal vyjádření účastník, v němž uvádí, že řízení podle části páté o. s. ř. představuje nové projednání věci a není přezkumem zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, proto lze v řízení zohlednit vydaná usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, usnesení o zajištění majetku v trestním řízení, i předběžné opatření České národní banky. K odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu účastník konstatuje, že i určovací rozsudky nabývají v širším smyslu vykonatelnost, spočívající v jejich mocenské realizaci např. zápisem do katastru nemovitostí. K námitce nepřerušení řízení vyjadřuje názor, že je v diskreci soudu, zda řízení přeruší či nikoli. Závěrem účastník navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení právní otázky, zda návrh na vklad do katastru nemovitostí na základě rozhodčího nálezu, vydaného před zajištěním věci (která byla součástí předmětu řízení, o němž bylo tímto rozhodčím nálezem rozhodnuto) v trestním řízení ztrácí právní účinky ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 katastrálního zákona, má-li mít vklad toliko deklaratorní povahu, a je-li současně podána žaloba na zrušení tohoto rozhodčího nálezu. Protože tato právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání žalobce podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst. 1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne.

Podle ustanovení § 79d odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění do 17. 3. 2017 (dále jen „tr. ř.“), zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.

Podle ustanovení § 79e odst. 1 tr. ř. ve znění do 17. 3. 2017, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná nehmotná věc, než která je uvedena v § 78 až 79c, je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nehmotné věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění nehmotné věci je přípustná stížnost.

Podle ustanovení § 76f odst. 1 o. s. ř. právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

Podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.

Podle ustanovení § 32 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak (odst. 1). Podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný (odst. 2).

Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že žalobce uplatnil opční právo (jako postupník) k postoupení pohledávek, zajištěných zástavními právy (a jedním zajišťovacím převodem práva) od účastníka řízení (postupitele) WPB Capital. Ohledně tohoto postoupení následně vznikl mezi účastníky spor, který byl řešen v rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu Hospodářské komory ČR a Agrární komory ČR ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14, vydaným rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem bylo rozhodnuto o vlastnictví 125 pohledávek z úvěrového portfolia WPB a jejich zajištění ve prospěch LCCD. Českou národní bankou bylo dne 29. 6. 2018 vydáno předběžné opatření, kterým bylo účastníkovi řízení WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci uloženo, aby se od doručení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Af 31/2014, vyhlášeného dne 15. 6. 2018 1) zdrželo nakládání s majetkem a zavazování k novým plněním nad rámec běžného provozu, 2) zdrželo zpětvzetí žalob nebo jiné dispozice s předmětem již zahájených soudních nebo rozhodčích řízení, které byly zahájeny na základě jeho návrhu, 3) zdrželo poskytování úvěrů a uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění změn stávajících smluv …, 4) zdrželo přijímání vkladů od svých členů, 5) zdrželo přijímání nových členů, členských vkladů a vypořádání členských vkladů …, 6) zdrželo udělení zmocnění, které by opravňovalo třetí osobu k výše uvedeným jednáním. ČNB vycházela ve svém předběžném opatření ze zjištění, že na základě Smlouvy o odborné spolupráci a finanční záruce ze dne 20. 11. 2002, ve znění pozdějších dodatků č. 2 a 3 mohla LCCD uplatnit opční právo na převod pohledávek z úvěrového portfolia WPB, přičemž podle výslovného znění smlouvy mělo k účinnosti převodu dojít již okamžikem uplatnění opčního práva, nezávisle na zaplacení nebo stanovení ceny za postoupení pohledávek. V trestním řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 zrušil usnesení policejního orgánu a znovu rozhodl tak, že „se podle § 79e odst. 1 tr. ř. zajišťují pohledávky vzniklé z blíže specifikovaných úvěrových smluv a jedné kupní smlouvy uzavřené mezi WPB a ve výroku blíže specifikovanými dlužníky, ke kterým uplatnila opční právo obchodní společnost LCCD na základě Smlouvy o odborné spolupráci a finanční záruce ze dne 20. listopadu 2002 ve znění dodatků č. 1 až 3. O vlastnictví těchto pohledávek přitom bylo rozhodnuto ve prospěch LCCD rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu Hospodářské komory ČR a Agrární komory ČR ze dne 2. června 2014 sp. zn. Rsp 286/14, jehož vykonatelnost byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2014 č. j. 65 C 101/2014-22. Současně se zajišťuje i příslušenství pohledávek a veškerá práva s nimi spojená, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ve výroku blíže specifikovaným, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že předmětné pohledávky jsou výnosem z trestné činnosti“ (první výrok). Dále bylo druhým výrokem rozhodnuto, že „se podle § 79e odst. 2 tr. ř. LCCD, popřípadě WPB, zakazuje, aby nakládaly s těmito pohledávkami, jejich příslušenstvím a právy s nimi spojenými, převedly je na někoho jiného nebo je zatížily“. Vrchní soud v Praze tedy vyhověl pouze té námitce LCCD, že usnesení o zajištění je třeba směřovat nejen vůči ní, ale i vůči WPB, neboť vlastnictví daných pohledávek je v současné době nadále sporné (pohledávky byly původně zajištěny pouze LCCD). Citované usnesení vycházelo z podezření, že dosud blíže neustanovené osoby mohly svým jednáním spočívajícím v antedatování dodatků ke smlouvě způsobit neoprávněné vyvedení majetku z WPB ve prospěch LCCD.

Smyslem zajištění v trestním řízení je zabránit tomu, aby s majetkovou hodnotou, která je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, případně která představuje výnos z trestné činnosti, bylo jakkoliv nakládáno, a to až do doby, kdy bude možné rozhodnout o jejím dalším osudu (§ 80, ve spojení s § 81a tr. ř., ve znění do 17. března 2017) (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1744/17).

Lze rovněž konstatovat, že ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017) sleduje zabránění převodu či zatížení nemovitosti ve prospěch jiné osoby, které tato nemovitost nebyla zajištěna, a předejít tak možnosti zmaření účelu, za kterým je nemovitost orgánem činným v trestním řízení zajišťována. V projednávané věci byly předmětné pohledávky spolu se souvisejícími zástavními právy (které jsou samostatnými nemovitými věcmi) zajištěny jak LCCD, tak také WPB z důvodu, že je nejisté, komu z nich tyto pohledávky a související zajištění v současnosti náleží (vzhledem k probíhajícímu řízení o zrušení rozhodčího nálezu).

Ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. ve větě první (ve znění účinném do 17. 3. 2017) stanoví, že zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Podle věty druhé citovaného ustanovení, byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.

Z věty první výše citovaného ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) vyplývá, že předmětné ustanovení směřuje na případy návrhů na zápis práv do katastru nemovitostí činěných na základě právních jednání. Uvedené nasvědčuje tomu, že primárním účelem tohoto ustanovení, upravujícího ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, je zabránit dokončení převodu či vzniku práv zapisovaných do katastru nemovitostí, jejichž podkladem jsou právní jednání uskutečněná ještě před vydáním usnesení o zajištění majetku, avšak o jejichž zápisu do katastru nemovitostí ještě nebylo rozhodnuto, a to ohledně těch práv, pro jejichž vznik či změnu je kromě právního titulu (titulus adquirendi) zapotřebí ještě předepsaný způsob nabytí (modus adquirendi), a kdy z důvodu doposud chybějícího zápisu do katastru nemovitostí (modu adquirendi), lze ještě převodu či vzniku těchto práv zabránit. Z hlediska uvažovaného by potom bylo významné, zda má zápis do katastru nemovitostí zakládat konstitutivní účinky (a zápis do katastru nemovitostí tudíž představuje modus adquirendi), nebo zda bude mít zápis práva do katastru nemovitostí pouze deklaratorní účinky (a k převodu práv došlo již účinností právního jednání). Za účelem výkladu předmětného ustanovení lze nahlédnout do důvodové zprávy k zákonu č. 86/2015, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Citovaným zákonem bylo ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. novelizováno do rozhodného znění účinného do 17. 3. 2017, přičemž ze zvláštní části důvodové zprávy k novelizaci § 79d odst. 5 tr. ř. se podává, že „v návaznosti na nový katastrální zákon a NOZ se ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí zpřesňuje vtom smyslu, že takový souhlas je vyžadován pouze v případě, kdy je zápis činěn na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitost zajištěna, s takovou nemovitostí. Naopak se takový souhlas nevyžaduje pro případy, kdy je zápis činěn z jiného důvodu, typicky je-li zapisováno právo na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci právo a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní účinky. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost zajištěna, nemůže bránit provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem se ze stejných důvodů upravuje i ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti.“. Jelikož však zákon u ztráty právních účinků návrhu na zápis do katastru nemovitostí výslovně nerozlišuje, zda by měl tento zápis konstitutivní, nebo pouze deklaratorní povahu, lze s ohledem na dikci předmětného ustanovení a s přihlédnutím k důvodové zprávě považovat především za rozhodné, zda je návrh na zápis činěn na základě právního jednání, nebo na základě rozhodnutí soudu či jiného orgánu, se kterým je následně spojen již jen deklaratorní zápis do katastru nemovitostí.

V projednávaném případě byl vkladovou listinou rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR sp. zn. Rsp 286/14, kterým bylo ve prospěch žalobce určeno vlastnictví předmětných pohledávek a jejich zajištění. Rozsudek o určení, že existuje určitý právní vztah nebo právo, lze jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní (uvedené přitom obdobně platí též pro rozhodčí nález). Hmotné subjektivní právo, jehož existence byla takovým rozsudkem deklarována, tu proto existovalo již v době před vydáním rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3589/2007). Jelikož již bylo rozhodnuto o vlastnictví pohledávek a jejich zajištění, měl by následný zápis, kterým by se odstraňoval nesoulad stavu zapsaného v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem, deklaratorní povahu.

Ostatně i se samotným postoupením pohledávky, kdyby bylo vkladovou listinou právní jednání (souhlasné prohlášení postupitele a postupníka), by se pojil deklaratorní zápis do katastru nemovitostí ohledně změny v osobě zástavního věřitele k zástavnímu právu zajišťujícímu postupovanou pohledávku (je-li zástavní právo zřízené k věci zapisované do katastru nemovitostí). Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (obdobně též § 1880 o. z. - postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění).

Jelikož již o vlastnictví pohledávek a souvisejících zajišťovacích právech bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem, který v dané věci slouží jako vkladová listina, a který byl nadto vydán ještě před vydáním usnesení o zajištění majetku (byť byla podána žaloba u obecného soudu na jeho zrušení a jeho vykonatelnost byla odložena), přičemž následný zápis změny v osobě zástavního věřitele k zástavním právům do katastru nemovitostí by měl pouze deklaratorní povahu, nejedná se o případ, pro nějž by ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. svým účelem stanovovalo ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, když předmětné ustanovení směřuje primárně na zabránění dokončení převodu či vzniku práv, které se konstituují až zápisem do katastru nemovitostí, a kdy je takový návrh činěn na podkladu právního jednání (a nikoli soudního rozhodnutí, příp. rozhodčího nálezu, kdy již k převodu či vzniku práva došlo bez ohledu na zápis do katastru nemovitostí). Zároveň tímto dovolací soud ponechává stranou otázku, zda by ztrácel své právní účinky i návrh na zápis do katastru v případě, pokud by byl činěn na základě soukromoprávní vkladové listiny (právního jednání), se kterým by právní předpisy spojovaly pouze deklaratorní zápis do katastru nemovitostí.

Důvod pro zamítnutí žaloby spočívající v závěru, že v důsledku zajištění předmětných pohledávek a zástavních práv v trestním řízení ztratil návrh na vklad do katastru nemovitostí právní účinky, proto na základě výše uvedeného neobstojí.

Zamítnutí žaloby bylo dále vystavěno na závěru, že na základě nařízeného předběžného opatření ztratil návrh na vklad podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. své právní účinky ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 katastrálního zákona. V projednávané věci bylo vydáno předběžného opatření v civilním řízení o návrhu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu, jakož i předběžné opatření České národní banky.

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

Listinou, na jejímž základě lze zapsat právo do katastru nemovitostí vkladem (vkladovou listinou), může být též rozhodčí nález, který nabyl účinku pravomocného soudního rozhodnutí [srov. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“)]. Rozhodčí nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, katastrální úřad zkoumá jako vkladovou listinu – stejně jako rozhodnutí soudu - jen z toho hlediska, zda splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru a zda je tento nález závazný i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17 odst. 4 katastrálního zákona).

V posuzované věci byl vkladovou listinou rozhodčí nález, proti němuž byla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, a jehož vykonatelnost byla odložena.

Podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona platí, že je-li vkladovou listinou rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Podle ustanoveni § 17 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona katastrální úřad zkoumá, zda vkladová listina, která je veřejnou listinou, splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru. Z uvedeného je patrné, že pokud je vkladovou listinou rozhodnutí soudu, nepatří mezi podmínky, jejichž splnění katastrální úřad zkoumá, zda je účastník vkladového řízení omezen v oprávnění nakládat s nemovitostí, neboť takovouto skutečnost katastrální úřad zkoumá, pouze je-li vkladovou listinou soukromá listina (srov. § 17 odst. 1 písm. d/ a f/ katastrálního zákona), nebo veřejná listina o právním jednání (srov. § 17 odst. 3 katastrálního zákona), avšak nikoli, je-li vkladovou listinou rozhodnutí soudu (srov. § 17 odst. 4 katastrálního zákona).

Ačkoli je v projednávané věci vkladovou listinou rozhodčí nález a nikoli rozhodnutí soudu, rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Rozhodčí nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, proto katastrální úřad zkoumá jako vkladovou listinu – stejně jako rozhodnutí soudu - jen z toho hlediska, zda splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru a zda je tento nález závazný i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17 odst. 4 katastrálního zákona).

Jde-li o závěr o ztrátě právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř., je obdobně zapotřebí činit rozlišení, zda je vkladovou listinou právní jednání, nebo rozhodnutí soudu (příp. rozhodčí nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí). Uvedené ustanovení upravující ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru je formulováno obdobně jako ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017) (formulační rozdíl těchto ustanovení ohledně ztráty právních účinků „návrhu na zápis“ a „návrhu na vklad“ není významný, jelikož zápisy jsou podle katastrálního zákona č. 256/2013 Sb., prováděny mimo jiné vkladem, a zápisy záznamem nebo poznámkou nejsou v této souvislosti podstatné), při jeho výkladu je proto zapotřebí zohlednit východiska, která již byla vyložena výše ke ztrátě účinků návrhu na zápis podle ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017). Již ze samotné dikce ustanovení § 76f o. s. ř. vyplývá, že směřuje na případy, kdy je návrh na vklad do katastru nemovitostí činěn na podkladě právního jednání. Ustanovení § 76f odst. 1 o. s. ř. stanovuje neplatnost právního jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Z ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. se následně podává, že bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. Byť část věty před středníkem ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. výslovně neuvádí, že se ztráta právních účinků vztahuje pouze na návrhy na vklad učiněné na podkladě právních jednání, část věty za středníkem již opět vychází z předpokladu, že je návrh na vklad učiněn na základě právního jednání.

Potřeba rozlišování mezi návrhy na vklad do katastru nemovitostí učiněných na základě právního jednání a na základě rozhodnutí soudu (příp. rozhodčího nálezu) za účelem posouzení, zda dochází ke ztrátě právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, je dána především zájmem na zachování důvěry v rozhodovací činnost soudní moci, jenž je jedním ze základních atributů právního státu. Pokud by návrh na vklad do katastru nemovitostí učiněný na základě soudního rozhodnutí ztrácel právní účinky nařízením předběžného opatření soudem v jiném řízení, docházelo by tím v obecné rovině k popření účinků meritorního soudního rozhodnutí ve věci samé pouze na základě předběžného opatření a nežádoucího narušení důvěry účastníků řízení v závaznost soudního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto v jejich věci.

Z výše uvedených důvodů proto neobstojí závěr, že předmětný návrh na vklad do katastru nemovitostí ztratil právní účinky.

Ani se samotným odkladem vykonatelnosti rozhodčího nálezu nespojují právní předpisy výslovně ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, jako je tomu u předběžného opatření podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř., nebo u zajištění nemovité věci v trestním řízení podle ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017), které však, jak bylo vyloženo výše, nelze vztáhnout na projednávaný případ. K odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu lze proto přistoupit obdobně jako k situaci, kdy je podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, který je vkladovou listinou, podání takovéto žaloby je přitom důvodem k přerušení řízení. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla v projednávané věci podána (námitky žalobce stran odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu proto z hlediska potřebnosti přerušení řízení nejsou podstatné).

Dovolací soud totiž již ve své judikatuře formuloval a odůvodnil závěr, že probíhá-li občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je to - obdobně jako ve vkladovém řízení vedeném u katastrálního úřadu - důvodem pro přerušení řízení o žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu ustanovení § 245 a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v probíhajícím řízení o zrušení rozhodčího nálezu je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu o zápisu práva do katastru nemovitostí vkladem. V případě zrušení rozhodčího nálezu by se totiž na tento nález pohlíželo, jako by nebyl nikdy (a tedy ani v okamžiku podání návrhu na vklad, k němuž se ve vkladovém řízení i v řízení podle části páté občanského soudního řádu zkoumají skutečnosti uvedené v ustanovení § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona) vydán, a proto by nemohl být listinou, na jejímž základě by bylo možné povolit vklad práva do katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3366/2017).

S ohledem na výše uvedené je proto namístě řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí o žalobě na zrušení předmětného rozhodčího nálezu.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí převážně i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (v rozsahu, ve kterém nebylo pro následné částečné zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení rozhodnuto o částečném zastavení řízení) a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru