Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1971/2019Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Zajištění majetku
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1971.2019.1
Dotčené předpisy

§ 10 odst. 3 předpisu č. 279/2003 Sb.

§ 218 písm. b) o. s. ř.

§ 243c odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1971/2019-752

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako správce zajištěného majetku původního žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, a jako správce zajištěného majetku původního účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o dovolání původního žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, takto:

I. Dovolání původního žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 38 C 7/2015-557, zamítl žalobu, kterou se původní žalobce (dále také jen „LCCD“) domáhal nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu změny v osobě zástavního věřitele z původního účastníka řízení (dále také jen „WPB“) na LCCD k v žalobě specifikovaným nemovitostem pod písm. a) – qq) do katastru nemovitostí, a kterou se LCCD dále domáhal povolení vkladu změny v osobě vlastníka z WPB na LCCD u vlastnických práv k v žalobě specifikovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, které měl nabýt na základě zajišťovacího převodu práva. Soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost rozhodčího nálezu, na základě kterého se původní žalobce domáhal vkladu práv do katastru nemovitostí, byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, následně tento soud vydal předběžné opatření, kterým LCCD zakázal nakládat s pohledávkami a jejich zajištěním, o nichž bylo rozhodnuto předmětným rozhodčím nálezem. Protože usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu ani o nařízení předběžného opatření nebyla dosud zrušena, dospěl soud na základě těchto skutečností k závěru, že návrh na vklad do katastru nemovitostí pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. právních účinků, tudíž není splněna taxativní podmínka uvedená v ustanovení § 17 katastrálního zákona, spočívající v oprávnění účastníků vkladového řízení nakládat s předmětem právního jednání, a zároveň vkladová listina nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Podle ustanovení § 18 odst. 1 věta druhá katastrálního zákona přitom platí, že ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, katastrální úřad návrh zamítne. LCCD bylo uloženo zaplatit WPB náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podal původní žalobce odvolání. V průběhu odvolacího řízení bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno podání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož obsahem bylo částečné zpětvzetí žaloby, s odůvodněním, že Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových byl v trestním řízení rozhodnutím státního zástupce určen správcem zajištěného majetku LCCD (resp. i WPB), přičemž předmětem zajištění jsou i pohledávky a zajišťovací práva s nimi spojená, která tvoří součást tohoto řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 10. 10. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje. O zbylé části předmětu řízení bylo poté rozhodnuto samostatným rozsudkem. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 byly podle § 79e odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) zajištěny pohledávky žalobce včetně jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojených, zejména zástavních práv, tvořících součást předmětu tohoto řízení, a že podle § 79e odst. 2 tr. ř. bylo majiteli pohledávek, tj. žalobci, popř. i účastníkovi WPB (který vlastnictví žalobce zpochybňuje) zakázáno, aby nakládal se specifikovanými pohledávkami, jejich příslušenstvím a právy s nimi spojenými, zejména zástavnímu právy, a převedl je na někoho jiného, nebo je zatížil. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 8. 2017, č. j. VZN 1577/2014-1633 byl správou těchto pohledávek pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Odvolací soud vyložil, že při výkonu správy majetku zajištěného podle § 79a a násl. tr. ř. vystupuje stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových vlastním jménem a svědčí mu vlastní účastnická legitimace. Jelikož bylo soudu doloženo správcovské oprávnění a byla projevena vůle vstoupit do řízení, Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věch majetkových tímto částečným zpětvzetím vstoupil do této části řízení a odvolací soud proto ve vymezeném rozsahu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení ve vymezeném rozsahu zastavuje.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu o částečném zastavení řízení podal původní žalobce dovolání. V něm zejména namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka postavení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správce zajištěného majetku. Následně dovolatel zpochybňuje oprávnění správce zajištěného majetku k částečnému zpětvzetí žaloby, když tento úkon nepovažuje za učiněný za účelem ochrany zajištěného majetku. Závěrem dovolatel odkazuje na judikaturu dovolacího soudu ve věcech, kdy byl rovněž účastníkem řízení, a vyvozuje z ní, že řízení mělo být přerušeno, byť se s tímto závěrem sám neztotožňuje a má za to, že vklad měl být povolen. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřila Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle ní její postavení v řízení zřetelně vyplývá přímo ze zákona. Ohledně oprávnění k částečnému zpětvzetí žaloby uvádí, že dlužníci ze zajištěných pohledávek nemohou ani po jejich splacení správci zajištěného majetku dosáhnout výmazu zástavních práv, kterými tyto pohledávky zajišťovali, neboť jejich návrhy se můžou katastrální úřady z důvodu pořadí podaných návrhů na vklad zabývat až poté, co bude vyřešen projednávaný spor o vkladu práv do katastru nemovitostí, většina řízení přitom byla přerušena až do rozhodnutí o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, který je v projednávané věci vkladovou listinou. Úvěroví klienti původního účastníka WPB jsou tímto poškozováni, když nemohou použít své nemovitosti jako zástavy za účelem získání nových úvěrů a zvažují proto žaloby za nepřiměřenou délku řízení. S ohledem na délku řízení dochází ke snižování kvality zajištěného majetku. K možnosti přerušení řízení uvádí, že je v diskreci soudu, zda řízení přeruší, soud ale nemá povinnost řízení přerušit.

Nejvyšší soud České republiky dovolání původního žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 218 písm. b) o. s. ř., odmítl, neboť bylo podáno osobou, která k jeho podání není oprávněna (subjektivně legitimována).

Podle ustanovení § 8a zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zajištění majetku“), majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil (odst. 1). Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon, nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě (odst. 2). Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti; této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (odst. 3).

Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o zajištění majetku, správce je povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména

a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení,

b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku zajištěného majetku, případně jiné osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv,

c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu.

Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona o zajištění majetku, správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat.

Podle ustanovení § 10 odst. 5 zákona o zajištění majetku, jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v odstavcích 1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se zajištěným majetkem vykonává správce za účelem ochrany zajištěného majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána obviněnému soudem podle trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat, pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu.

Nejvyšší soud již ve své ustálené rozhodovací praxi vyslovil, že v teorii a soudní praxi nečiní problém závěr, že správce činí v rozsahu oprávnění v soudním řízení veškeré úkony (podává žaloby a pokračuje v řízení) svým jménem a na svůj účet (srov. § 10 odst. 3 zákona o zajištění majetku; argumentem mutatis mutandis potom též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2081/2016, nebo ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3230/2016). Dále není sporu o tom, že v případě správy majetku podle zákona o zajištění majetku se jedná o správu věci cizí a že vztahy mezi správcem majetku a osobami, jejichž majetek spravuje, jakož i správcem majetku k třetím osobám, jsou vztahy ryze soukromoprávní povahy, a proto v tom rozsahu, v jakém tyto právní vztahy nejsou zákonem o zajištění majetku upraveny, se řídí ustanoveními občanského zákoníku (srov. § 9 odst. 2 o. z.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 11/2019).

Vyplývá-li správci zajištěného majetku zákonná povinnost průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, a včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku zajištěného majetku, lze dovodit, že správce zajištěného majetku je oprávněn i k úzce souvisejícímu poskytnutí součinnosti dlužníkům ohledně výmazu zástavních práv zajišťujících dluhy, které dlužníci již správci zajištěného majetku uhradili, a to za situace, kdy majiteli pohledávek je s těmito pohledávkami i souvisejícími zástavními právy soudem zakázáno nakládat. Je-li za účelem dosažení účelu správy správce při výkonu jednotlivých práv povinen postupovat řádně a svědomitě (srov. § 8a odst. 2 zákona o zajištění majetku), nevybočuje z daných kritérií ani zpětvzetí žaloby v části, domáhající se vkladu do katastru nemovitostí těch práv (resp. jejich změny), která již ze zákona zanikla, neboť změna osoby zástavního věřitele u takovýchto práv se již z pohledu původního žalobce stává bezpředmětnou. Měl-li by původní žalobce za to, že mu tímto postupem správce vznikla škoda [např. že v důsledku zpětvzetí žaloby následně dojde k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, aniž by pro výmaz byly dány důvody, a původní žalobce by na základě uvedeného nebyl schopen dosáhnout uspokojení pohledávek (přičemž otázka, kdo je oprávněným z těchto pohledávek je vzhledem k probíhajícímu řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu dosud nejistá)], je mu dána možnost domáhat se následně náhrady škody podle ustanovení § 8a odst. 3 zákona o zajištění majetku.

Jelikož dovolací soud uzavřel, že správce má pověření ke správě zajištěného majetku a v této části předmětu řízení nevybočil z mezí jemu přináležejících oprávnění, nezbylo než dovolání původního žalobce odmítnout jako podané osobou, která k němu není subjektivně legitimována, když na základě § 10 odst. 3 zákona č. 279/2003 činí správce za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat.

Projednávaný případ podle části páté občanského soudního řádu je povahou odlišný od řízení o vydání předmětu soudní úschovy podle zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jichž se účastnil i původní žalobce z tohoto řízení, proto na rozdíl od usnesení ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2269/2019, a usnesení ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 11/2019, Nejvyšší soud nyní nedovodil subjektivní legitimaci původního žalobce.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru