Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1963/2020Usnesení NS ze dne 29.10.2020

HeslaŘízení o dědictví
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1963.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 6 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1963/2020-219

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po V. K., zemřelém dne 23. února 1911, posledně bytem XY, za účasti 1) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČ 69797111, 2) M. S., narozené dne XY, bytem XY, 3) K. K., narozeného dne XY, bytem XY, 4) M. K., narozené dne XY, bytem XY, 5) P. K., narozeného dne XY, bytem XY, 6) E. S., narozené dne XY, bytem XY, 7) M. J., narozeného dne XY, bytem XY, 8) T. J., narozené dne XY, bytem XY, 9) M. K., narozené dne XY, bytem XY, 10) J. N., narozené dne XY, bytem XY, 11) L. J., narozeného dne XY, bytem XY, 12) M. J., narozeného dne XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 D 165/2018, o dovolání účastníků 2) až 12), zastoupených Mgr. Vojtěchem Říhou, advokátem se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2019, č. j. 24 Co 151/2019-163, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):Stručné odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 24 Co 151/2019-163, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 5. 2019, č. j. 9 D 165/2018-128, kterým bylo rozhodnuto, že soud nepřijímá dědické přihlášky bezvýminečně jménem pozůstalého syna V. K., který zemřel dne 13. 11. 1925, a jménem pozůstalého vnuka B. K., který zemřel dne 20. 7. 1955 (výrok I.), že soud přijímá dědické přihlášky podané bezvýminečně jménem pozůstalého vnuka V. K., který zemřel dne 17. 3. 1970, jménem pozůstalé vnučky M. M., která zemřela dne 10. 12. 1985, a jménem pozůstalé vnučky F. K., která zemřela dne 12. 1. 1985 (výrok II.), že soud schvaluje místopřísežné seznání jmění, dle něhož jmění činí celkem 605,30 Kč, dluhy činí celkem 0 Kč, čistá pozůstalost činí 605,30 Kč (výrok III.), a dále bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů notáře za provedení úkonů v řízení (výrok IV.), s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude vydána odevzdací listina. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, a to jak ohledně účastníků řízení, tak i nově objeveného majetku zůstavitele (pozemku p.č. XY orné půdy v k.ú. XY); odvolací námitku ohledně „nízkého ocenění“ nově objeveného majetku sazbou 0,10 Kč/1 m², když v současné době představuje cena za 1 m² orné půdy částku mezi 17 – 20 Kč, neshledal jako oprávněnou, s odůvodněním, že po hmotněprávní i procesněprávní stránce se řídí toto řízení i dnes právními předpisy platnými v době smrti zůstavitele, což dopadá i na otázku ocenění, a že jiné věcné argumenty týkající se provedeného ocenění zjištěného majetku zůstavitele k datu jeho úmrtí odvolatelé nevznesli. Dále odvolací soud posuzoval otázku, zda právní nástupci pozůstalého syna zůstavitele podali dědickou přihlášku bezvýminečně či nikoli, v situaci, kdy převážná část právních nástupců dědictví za pozůstalého syna odmítla a pouze jeden z právních nástupců tohoto v úvahu přicházejícího dědice dědickou přihlášku podal. Soud uvedl, že „jednají-li právní nástupci v úvahu přicházejícího dědice zůstavitele jeho jménem společně a nerozdílně, pak, není-li mezi nimi shoda o tom, jaké právní jednání jménem jejich právního předchůdce je třeba učinit, pouze jeden z právních nástupců jmenovaného dědice nemůže platně dědickou přihlášku jménem syna zůstavitele, V. K., podat, jako k tomu samostatně oprávněná osoba, v důsledku čehož tak je namístě dospět k závěru, že v konkrétní dědické věci zůstavitele, v důsledku této neshody právních nástupců výše jmenovaného v úvahu přicházejícího dědice zůstavitele dědická přihláška jménem syna zůstavitele, V. K., nebyla podána k tomu oprávněnou osobou, a bylo tedy namístě ji nepřijmout“; stejné vyslovil i ohledně nepřijetí dědické přihlášky, která byla podána jménem vnuka zůstavitele B. K. jeho právními nástupci. Jako správné odvolací soud shledal i rozhodnutí soudu prvního stupně o přijetí dědických přihlášek, které jménem vnoučat zůstavitele, V. K., M. M. a F. K. ve shodě podali jejich právní nástupci, včetně vysloveného závěru, že dědici ze zákona po zůstaviteli jsou jeho vnoučata V. K., M. M. a F. K., každý z nich s dědickým podílem 1/3, a pokud jejich právní nástupci neuzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, bude soudem v další fázi řízení vydána odevzdací listina těmto třem dědicům bez rozdělení jejich dědických podílů. Nebylo tak vyhověno odvolací námitce odvolatelů, že jediným „právoplatným dědicem“ po zůstaviteli k majetku, který se dodatečně objevil, měl být vnuk zůstavitele V. K. (který zemřel dne 17. 3. 1970), když ostatní dědicové (tj. M. M. a F. K.) již byli vyplaceni V. K. (zemřelým dne 13. 11. 1925) za jeho života.

Proti usnesení odvolacího soudu podali účastníci řízení 2) až 12) dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena“. Poukázali na obsah protokolů o jednání u soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2019 a 30. 4. 2019, ze kterých podle nich vyplývá, že v prvním případě soud účastníky o povinnosti podat dědické přihlášky a o jejich právních následcích řádně nepoučil. Dosud neřešenou hmotněprávní otázku pak formulují tak, že „by měl dovolací soud posoudit, zda je součástí poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech účastníků řízení o pozůstalosti i poučení o nutnosti uplatnit dědickou přihlášku do řízení o projednání pozůstalosti u soudu“. Navrhli, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání účastník 1), jako právní nástupce M. M. a F. K., uvedl, že dovolání je nedůvodné, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení věci a ani nezávisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla řešena. Dodal, že soudní komisař opakovaně zúčastněným osobám na dědickém jednání vysvětloval zákonnou úpravu dědění a možnost dalšího postupu při projednání dědictví, účastníci byli řádně poučeni a v protokole ze dne 21. 2. 2019 je navíc výslovně uvedeno, že „po daném poučení o dědických přihláškách a jejich právních následcích prohlašují účastníci následující: Dědickou přihlášku jménem pozůstalého syna pana V. K. nepodáváme, dědictví odmítáme“.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věta první o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Podle ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

V dané věci z dovolání vyplývá, že dovolatelé mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky obsahu poučovací povinnosti o procesních právech a povinnostech účastníků řízení o pozůstalosti, resp. poskytnutí ne zcela shodného poučení všem účastníkům řízení o dědických přihláškách.

Odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení mimo jiné (v bodě 8. a 10.) uvedl, že „posouzením dosavadního obsahu spisu soudu I. stupně nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně bylo jakkoliv vadné z hlediska procesního postupu soudu prvního stupně“, že „všichni právní nástupci zůstavitele byli soudem prvního stupně řádně zjišťováni, k jednání předvoláváni, v zákonném rozsahu poučováni o zákonné úpravě dědění po zůstaviteli dle hmotněprávních i procesněprávních pravidel, platných v zákonné úpravě dědění podle data smrti zůstavitele“, a že „otázky procesního nástupnictví, jak je zjistil soud prvního stupně, ostatně nebyly odvolateli ani nikterak zpochybňovány“.

Pokud je otázka soudem prvního stupně poskytnutého poučení o dědických přihláškách nyní v dovolání předkládána k řešení dovolacímu soudu, jde fakticky o uplatnění „novoty“, tj. tvrzení nepoužité v odvolacím řízení, což však ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. neumožňuje (vycházeje z toho, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a v řízení o něm není prostor k přezkoumávání, tím méně doplňování, skutkového stavu věci).

Lze dodat, že nic nenasvědčuje tomu, že by i v případě poskytnutí obsáhlejšího, resp. jiného (podle představ dovolatelů) poučení ohledně dědických přihlášek, měl být okruh účastníků řízení o pozůstalosti po V. K. (zemřelém dne 23. 2. 1911) jiný – bez účasti státu (čehož zřejmě hodlali dovolatelé dosáhnout), když stát, jako právní nástupce vnuček zůstavitele M. M. a F. K. (tj. potomků syna zůstavitele V. K., zemřelého dne 13. 11. 1925), zjištěný ze spisů, v nichž je zachycen průběh i výsledky řízení o dědictví po nich, jejich jménem v tomto řízení za pozůstalého syna V. K. (zemřelého dne 13. 11. 1925) dědictví odmítl, dědickou přihlášku nepodal a jejich jménem pak podal dědickou přihlášku za pozůstalého vnuka V. K. (zemřelého dne 13. 11. 1925), stejně jako všichni ostatní jeho právní nástupci, tj. účastníci 2) až 12) tohoto řízení, a v odvolacím řízení nebyly tvrzeny, ani zjištěny, žádné skutečnosti, pro které by měly být přijaty dědické přihlášky jménem pozůstalého syna V. K. (zemřelého dne 13. 11. 1925) a pozůstalého vnuka B. K., či skutečnosti, které by bránily přijetí dědických přihlášek podaných právními nástupci jménem vnuků V. K. (zemřelého dne 23. 2. 1911), tj. V. K. (zemřelého dne 17. 3. 1970), M. M. (zemřelé dne 10. 12. 1975) a F. K. (zemřelé dne 12. 1. 1985).

Protože na dovoláním vymezené otázce poučení o dědických přihláškách (jako dovolacím důvodu) napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, nelze než uzavřít, že dovolání přípustné není. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru