Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 174/2020Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.174.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 174/2020-81

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce P. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, proti žalované L. V., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Vydrou, advokátem se sídlem v Černošicích, Mokropeská č. 688, o zánik vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn 19 C 105/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019 č. j. 70 Co 317/2019-52, takto:

Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019 č. j. 70 Co 317/2019-52 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že předpokladem vzniku překážky věci pravomocně rozhodnuté je, že jde o totožnou pravomocně rozhodnutou věc, že o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku), a že překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě zamítnutí žaloby pro předčasnost (tzv. „pro tentokrát“ – jak v případě žalobce vyplývá z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 č. j. 11 Co 242/2017-90) není dána tehdy, jde-li sice v novém řízení o tutéž věc nebo o stejný nárok (stav) týkající se téhož předmětu řízení, avšak vychází-li uplatnění nároku z jiných (dalších) skutečností, které nastaly až po původním pravomocném rozhodnutí a které představují odstranění zjištěného důvodu předčasnosti (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001 sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, které zmiňuje rovněž odvolací soud v projednávané věci).

V posuzovaném případě byla (ve stejné věci) žaloba žalobce pravomocně zamítnuta z důvodu, že ke dni 25. 10. 2017, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 242/2017-90, nebyla dostatečným způsobem „zpochybněna řádnost přípravy žalované na budoucí povolání“ tříletým denním studiem na Vyšší odborné škole ekonomických studií; řádnost přípravy žalované na budoucí povolání by však byla – jak naznačil odvolací soud v citovaném rozsudku – dostatečně zpochybněna tehdy, kdyby žalovaná, která studium od 1. 9. 2017 do 31. 1. 2018 na vlastní žádost přerušila, „k dalšímu studiu dne 1. 2. 2018 nenastoupila“, nebo opět nesložila závěrečné zkoušky. Jestliže žalovaná následně v lednu 2018, tedy až po původním pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu, podala žádost o ukončení studia a bylo jí vyhověno, je za tohoto stavu zřejmé, že v důsledku této nově nastalé skutečnosti odpadl důvod zamítnutí žaloby a že proto nemůže být v dalším řízení ve vztahu k žalobci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté [žalobce sice uplatňuje stejný nárok, ale opírá jej o jiné (další) skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později].

Poukazuje-li dovolatelka ve prospěch svých opačných úvah na „řadu judikátů“ dovolacího soudu, které se zabývají otázkou, kdy projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, potom přehlíží, že jí zmíněná rozhodnutí korespondují se shora vyloženými právními závěry. Odvolací soud se proto v dovoláním napadeném usnesení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak se dovolatelka mylně domnívá, ale naopak z ní vychází.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (srov. § 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru