Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1483/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1483.2020.1
Dotčené předpisy

§ 175k odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1483/2020-493

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci dědictví po U. M. K. W., zemřelém dne 29. října 2008, posledně bytem v XY, za účasti 1) H. S., narozené dne XY, bytem v XY, 2) N. M., narozené dne XY, bytem v XY, 3) J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, 4) F. H., narozeného dne XY, bytem v XY, a 5) R. K., narozeného dne XY, bytem v XY, účastníků 2) až 5) zastoupených Mgr. Kateřinou Pekárkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 8, Voctářova č. 5/2449, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 45 D 16/2008, o dovolání účastníků 2) až 5) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2019, č. j. 10 Co 917/2016-405, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27.9.2019, č.j. 10 Co 917/2016-405, změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21.9.2016, č.j. 45 D 16/2008-318 (kterým byli H. S. a K. D. W. odkázáni, aby podali proti N. M., J. M., F. H., R. K. a K. D. W. žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti po zůstaviteli), tak, že odkázal N. M., J. M., F. H. a R. K., aby u Okresního soudu ve Frýdku-Místku podali proti H. S. ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu na určení, že jsou dědici po zůstaviteli U. M. K. W. Vycházel ze zjištění, že v předcházejícím řízení o určení dědického práva byl řešen spor o dědické právo podle závětí ze dne 14.4.2003 a 19.10.2008 (se závěrem, že závěť ze dne 19.10.2008 je neplatná), vyslovil, že byly-li po právní moci rozhodnutí o tomto sporu předloženy další dvě závěti zůstavitele, datované dnem 6.11.2007, jde o dodatečně najevo vyšlou skutečnost a závěry předcházejícího sporného řízení nelze na posouzení dědického práva bez dalšího vztáhnout, a uzavřel, že pokud závěti ze dne 6.11.2007 z formálního hlediska vyhovují náležitostem allografní závěti podle § 476b obč. zák., je dědické právo osob podle těchto závětí (tj. H. S. a K. D. W.) silnější, než dědické právo osob podle dřívější závěti ze dne 14.4.2003, a proto je uložení povinnosti k podání žaloby na určení dědického práva těmto osobám nesprávné.

R. K., J. M., F. H. a N. M. podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že se dovolací soud „právní otázkou, která v předmětném řízení vyvstává a která je otázkou zásadního významu, dosud nezabýval“. Z obsahu dovolání vyplývá, že za takovou otázku dovolatelé považují to, zda závěti ze dne 6.11.2007 představují novou skutečnost, která by měla vést k opětovnému odkazu na podání žaloby podle § 175k odst. 2 o.s.ř., když již byl podle dřívějšího odkazu vydán pravomocný rozsudek, který je pro účastníky dědického řízení závazný. Odvolací soud měl vzít do úvahy, že v důsledku již existujícího pravomocného rozsudku, který určil za dědice dovolatele, je založena skutečnost, která činí jejich postavení jako dědiců nanejvýš pravděpodobné, což by bylo možné změnit jen cestou povolení obnovy řízení. Navrhují proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že podání žaloby na určení dědického práva bude uloženo H. S. (která závěti ze dne 6.11.2007 předložila teprve

po skončení dřívějšího řízení o určení dědického práva), in eventum, aby zrušil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21.9.2016, č.j. 45 D 16/2008-318, i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.9.2019, č.j. 10 Co 917/2016-405.

H. S. ve vyjádření k dovolání uvedla, že předložení závětí ze dne 6.11.2007 je dodatečně najevo vyšlou skutečností a závěry předchozího řízení, které se zabývalo platností jiné závěti, nelze pro posouzení dědického práva podle nyní předložené závěti použít. Podle této závěti se jeví dědické právo dovolatelů jako méně pravděpodobné, odvolací soud proto rozhodl správně, když podání žaloby na uplatnění dědického práva uložil jim. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť nejde o otázku hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V dané věci v dovolání uvedené otázky nepředstavují dovolacím soudem dosud nevyřešené otázky, na kterých by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu; dovolání proto není přípustné.

Judikatura již dříve dovodila, že usnesení vydané podle ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2013, nepředstavuje konečné řešení dědického práva (o něm může být rozhodnuto jen v rozhodnutí o dědictví) a že rozsudek o sporném dědickém právu, vydaný po odkazu podle § 175k odst. 2 o.s.ř. ve sporném soudním řízení, má své opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci; vyjdou-li dodatečně najevo nové skutečnosti, rozhodné pro posouzení dědického práva, ztrácí rozhodnutí své právní účinky a o dědickém právu (dojde-li za změněných skutkových okolností opět ke sporu o dědické právo) je třeba znovu rozhodnout. V případě existence nové skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva a ve vztahu k ní i nového sporu o dědické právo nezakládá pravomocné rozhodnutí v původním sporu o dědické právo překážku věci pravomocně rozsouzené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.3.2011, sp. zn. 21 Cdo 2537/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99, ročník 2011).

Uložení povinnosti k podání žaloby na určení dědice na základě nové skutečnosti (existence závětí ze dne 6.11.2007) odvolacím soudem v dané věci tak odpovídá dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu a není důvodu, aby mělo být rozhodnuto jinak.

Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru