Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1425/2019Usnesení NS ze dne 17.12.2019

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1425.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 704/20


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1425/2019-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, za účasti L. P., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 20/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 4 Co 241/2015-147, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bohumila Petrů, advokáta se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 4 Co 241/2015-147, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn také tehdy, vymezí-li v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). Jedná se o vadu dovolání, neboť toto neobsahuje náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, a ze dne 16. února 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015).

Dovolatelka pro řešení jí zformulovaných právních otázek i) „platnosti a účinnosti dohody manželů o rozdělení společného jmění manželů pro případ rozvodu uzavřená dle ust. § 24a zákona č. 94/1963 Sb. o rodině platného do 31. 12. 2018 v případě nenaplnění formální podmínky nesporného rozvodu jak z hlediska občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. tak nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.“ a ii) „rozsah oprávnění přezkumu téže listiny katastrálním úřadem z hlediska spornosti či nespornosti rozvodu manželství“ (citováno s gramatickými chybami a věcnými nesprávnostmi) vymezila více předpokladů přípustnosti. Za prvé uvedla, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. Cdo 4913/2009. Za druhé uvedla, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a za třetí, že má být dovolacím soudem posouzena jinak, neboli dovolací soud má překonat závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. 21 Cdo 4981/2016 (nemělo-li by snad platit, že se takto vymezené předpoklady přípustnosti vždy vztahují současně k oběma předestřeným otázkám, pak důsledkem nevymezení toho, který z předpokladů přípustnosti se týká první a který druhé právní otázky, je neurčitost dovolání; dovolatelka by dostatečně určitě neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání).

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka vymezila více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). Nejedná se totiž o situaci, kdy by na odůvodnění přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. použila jeden ze zákonných předpokladů a další pouze in eventum. Zcela zjevné je to zejména v případě předpokladů dovolatelkou zmíněných za druhé a za třetí, kdy již samotná jejich povaha vylučuje, aby jeden z nich byl primární a jeden eventuální.

Kromě toho dovolací soud dodává, že i kdyby nebylo dovolání žalobkyně stiženo zmíněnou vadou, nemohlo by být shledáno přípustným. Dovoláním napadený rozsudek je druhým rozhodnutím odvolacího soudu v posuzované věci. Jeho předchozí měnící rozsudek ze dne 11. března 2016, č. j. 4 Co 241/2015-70, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. 21 Cdo 4981/2016, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení poté, kdy dospěl k závěru, že nebylo-li manželství žalobkyně a účastníka rozvedeno podle ustanovení § 24a zákona o rodině (dnes § 757 o. z.), nelze ani podle Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem. Při formulování tohoto závěru vycházel z již ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. 30 Cdo 2193/2005, uveřejněný pod číslem 87/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku odpovídajícím způsobem promítl.

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4913/2009, není případný, protože v tomto rozsudku se dovolací soud vztahem písemné smlouvy upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ve smyslu ustanovení § 24a zákona o rodině a zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem nezabýval), pro jejíž přehodnocení nenalézá Nejvyšší soud České republiky důvod.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Pavel Vrcha, MBA

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru