Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 133/2020Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaVady podání
Dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.133.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 133/2020-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. R., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská č. 637/6, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 27/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. června 2019, č. j. 30 Co 14/2019-90, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14.6.2019, č. j. 30 Co 14/2019-90, neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále také „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30.9.2017 (srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatelka uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Dovolatelka je povinna vymezit, kterou z tam uvedených alternativ považuje za danou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.9.2014, sp. zn. 25 Cdo 316/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.3.2015, sp. zn. 33 Cdo 154/2015, dále viz též stanovisko Ústavního soudu ze dne 28.11.2017, sp. zn. Pl.-st. 45/16, kterým byla ohledně nezbytnosti vymezení předpokladů přípustnosti dovolání sjednocena nálezová judikatura Ústavního soudu); k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o.s.ř. (či jeho části).

Dovolatelka předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v ustanovení § 237 o.s.ř. (vůbec) nevymezila. Poté, co obsáhle zrekapitulovala obsah rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího, k přípustnosti dovolání pouze uvedla, že „přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jak je vymezována ust. § 237 o.s.ř. je v předmětné věci dána a to nejméně ve vymezované podmínce přípustnosti dovolání, kdy by mělo dojít dovolacím soudem k vyřešení právní otázky sporné věci jiným posouzením.“ Ani z obsahu dovolání, ve kterém dovolatelka takovýmto způsobem vymezila přípustnost dovolání, nelze dovodit, zda má za to, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva, zda lze považovat přeškrtnutí závěti za její zrušení „vždy pouze ve smyslu právní úpravy a výkladu příslušných ustanovení občanského zákoníku účinného do 31.12.2013“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (pro tento případ pak dovolatelka ani neuvádí konkrétní ustálenou rozhodovací praxi, od které se měl odvolací soud odchýlit) nebo se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo dokonce jde o právní otázku dovolacím soudem sice vyřešenou, avšak tato právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Účel právní úpravy přípustnosti dovolání spočívající v konzultaci relevantní judikatury, na jejímž základě se dovolatel může rozhodnout, že dovolání vůbec nepodá, neboť by nemělo šanci na úspěch, případně pokud jej podá, existuje určitý předpoklad, že po seznámení s judikaturou bude takové podání argumentačně kvalitnější a přispěje k efektivitě a přesnosti rozhodování Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3.5.2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16, bod 24) brání tomu, aby si dovolací soud sám posuzoval či dovozoval možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu k judikatuře Nejvyššího soudu a není přehnaně formalistickým postupem, pokud je dovolání pro tuto vadu (nevymezení přípustnosti dovolání) dovolání odmítnuto (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.11.2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 46).

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – napadá-li dovolatelka rovněž skutkový závěr rozsudku odvolacího soudu, že to byl zůstavitel, kdo pozměnil svou závět, kritizuje hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.s.ř.) ovšem nelze úspěšně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. napadnout. Nejedná se o uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 9 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).

Protože dovolatelka požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. nedostála, a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, Nejvyšší soud České republiky její dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru