Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 120/2021Usnesení NS ze dne 18.03.2021

HeslaDovolání (vady)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.120.2021.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 3 věta první o. s. ř.

§ 218a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 120/2021-241

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou ve věci pozůstalosti po L. N., zemřelé dne XY, posledně bytem XY, za účasti 1) R. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29, a 2) B. N., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 785/1, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 D 1200/2017, o dovolání B. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2020, č. j. 84 Co 218/2019-202, takto:

I. Dovolání B. N. se odmítá.

II. B. N. je povinen zaplatit R. D. na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Marečka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. 46 D 1200/2017-108, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti po L. N., zemřelé dne 31. 10. 2017 (dále jen „zůstavitelka“), částkou 9.665.241,30 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 9.665.241,30 Kč (výrok I.), rozdělil pozůstalost mezi dědice podle závěti zůstavitelky a potvrdil podle tohoto rozdělení nabytí dědictví pozůstalé dceři R. D. a pozůstalému synovi B. N. (výrok II.), dále stanovil, že dědicové nabyli dědictví ze závěti a neuplatnili výhradu soupisu pozůstalosti (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 84 Co 218/2019-202, změnil usnesení okresního soudu tak, že ve výroku I. určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 9.657.316,30 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 9.657.316,30 Kč. Usnesení okresního soudu o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví odvolací soud změnil tak, že předmětem rozdělení pozůstalosti nejsou zlatá olympijská medaile z roku 1960 a zlatá medaile z mistrovství Evropy v boxu v Římě v roce 1967, které získal předemřelý manžel zůstavitelky, a že ohledně těchto medailí se dědicům nabytí dědictví nepotvrzuje, jinak se v tomto výroku potvrzuje (část měnícího výroku označena písmenem b/), potvrzuje se i ve výroku III. (část výroku označena písmenem c/), a dále taktéž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti „všem výrokům“ usnesení odvolacího soudu podal B. N. podáním datovaným dne 30. října 2020 a odeslaným prostřednictvím datové schránky advokáta i doručeným do datové schránky Okresního soudu v Ústí nad Labem téhož dne (tj. 30. 10. 2020) dovolání, ve kterém navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „zrušil v napadeném výroku I. písmenech b) a c) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020 pod č. j. 84 Co 218/2019-202“ a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je opožděné.

Podle ustanovení § 240 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1 citovaného ustanovení). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2 citovaného ustanovení).

Jak je zřejmé z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, lhůtě k podání dovolání i soudu, u něhož se podává, bylo B. N. (jeho obecnému zmocněnci P. W.) doručeno dle prohlášení doručujícího orgánu ve středu 26. srpna 2020.

Podal-li B. N. dovolání elektronicky (prostřednictvím datové schránky advokáta Mgr. Pavla Letáčka) až dne 30. října 2020, učinil tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty, neboť podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 26. října 2020, a tudíž je dovolání opožděné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání B. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020, č. j. 84 Co 218/2019-202, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani námitka dovolatele o nesprávném poučení o opravném prostředku. K otázce, zda poučení o dovolání v rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje údaj o „soudu, u něhož se podává“ tehdy, bylo-li v něm uvedeno, že dovolání má být podáno „prostřednictvím soudu prvního stupně“, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 614/2016, ve kterém konstatoval, že „ustanovení § 240 odst. 1 a 3 o. s. ř. je třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 157 odst. 1 o. s. ř.“, že „písemné vyhotovení (text) rozsudku, i když se sestává z relativně samostatných částí (jednou z nich je u rozsudku odvolacího soudu poučení o přípustnosti dovolání a o lhůtě a místu k jeho podání), vytváří celek, v němž jednotlivé části na sebe navazují a jejichž správnost (úplnost) je třeba hodnotit také s přihlédnutím k ostatním částem rozsudku“, že „po účastníku občanského soudního řízení a po jeho zástupci je naprosto legitimní požadovat, že se při seznámení s rozsudkem obeznámí se záhlavím a s výrokovou částí rozsudku, jakož i s poučením o přípustnosti opravného prostředku (dovolání)“ a že „jestliže v poučení soudu o dovolání bylo uvedeno, že dovolání má být podáno "prostřednictvím soudu prvního stupně", není toto poučení neadresné a nepřehledné tehdy, je-li soud prvního stupně jednoznačně identifikován v záhlaví a ve výroku rozsudku“. Uvedený závěr platí samozřejmě i v případě, že se jedná o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v podobě usnesení.

V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka dovolatele stran porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 3. 2021

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru