Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

24 Cdo 1045/2020Usnesení NS ze dne 17.06.2020

HeslaVedlejší účastník
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1045.2020.1
Dotčené předpisy

§ 93 odst. 1 o. s. ř.

§ 93 odst. 2 o. s. ř.

§ 93 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

24 Cdo 1045/2020-388

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce (spolku) Tělovýchovné jednoty Spoje Praha, se sídlem v Praze 3, Na Balkáně 450/25, identifikační číslo osoby 005 41 991, proti žalované PRODEL s.r.o. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, identifikační číslo osoby 281 63 877, zastoupené Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované LInZA – DEVELOPMENT, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Schöfflerova 33, identifikační číslo osoby 271 22 646, zastoupené JUDr. Stanislavem Chmurou, advokátem se sídlem v Praze 6, Jaselská 464/38, o určení zániku kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 18 C 133/2010, o dovolání B. R., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2013, č. j. 11 Co 250/2013-267, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2013, č. j. 11 Co 250/2013-267, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. dubna 2013, č. j. 18 C 133/2010-246, rozhodl, že se připouští vstup B. R. (gen. shora) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že B. R. (dále již „navrhovatel“) má za to, že je vlastníkem uvedených nemovitostí, a to na základě kupní smlouvy uzavřené s žalobcem (jako prodávajícím); v důsledku toho má právní zájem na výsledku řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. srpna 2013, č. j. 11 Co 250/2013-267, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se vstup B. R. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce nepřipouští. Dle odvolacího soudu žalobce nevyjádřil souhlas se vstupem navrhovatele do řízení, ať již výslovně nebo tím, že na výzvu soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagoval, nebyl splněn základní předpoklad účastenství navrhovatele na jeho straně a není relevantní, zda navrhovatel má nebo nemá právní zájem na výsledku sporu.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal B. R. (dále též „dovolatel“) včasné dovolání. Podle dovolatele „hlavním účelem vedlejšího účastenství není pouze a výlučně pomoc ve sporu jednomu z účastníků, ale i právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu…tedy smyslem vedlejšího účastenství nemůže být pouze a zásadně pomoc v řízení, ale i ochrana práv a oprávněných zájmů třetích osob neboli navrhovatele, a to vše s ohledem na výklad nálezu Ústavního soudu ze dne 08. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03“.

V další části svého dovolání dovolatel argumentuje tím, že: „žalobkyně řádně souhlasila se vstupem navrhovatele do řízení na její straně, neboť ve smyslu § 101 odst. 4 in fine o. s. ř., nevyjádřila jakékoli námitky vůči návrhu navrhovatele na přistoupení do řízení, a proto se presumuje domněnka, že nejsou-li námitky vůči účastenství navrhovatele na straně žalobkyně,….má se za to, že souhlasí se vstupem navrhovatele do pozice vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.“ Na podporu své argumentace dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 ICdo 9/2013.

Závěrem dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, neboť měl posoudit, zda má navrhovatel právní zájem na výsledku řízení a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) napadené usnesení změnil tak, že se připouští vstup B. R. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, popřípadě aby usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K podanému dovolaní nebylo podáno žádné písemné vyjádření.

Nevyšší soud úvodem předesílá, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, neboť vedlejší účastník je osobou oprávněnou podat dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o jeho právu nebo povinnosti – tedy o nepřipuštění jeho účasti v řízení [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“ jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání je – jak bude dále vyloženo – přípustné i důvodné.

Podle § 93 o. s. ř. platí, že jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec první). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec druhý). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec třetí).

V tomto případě podáním soudu doručeným dne 12. června 2012 navrhovatel (dovolatel) oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce, neboť má právní zájem na probíhajícím řízení, když výsledek tohoto řízení by se jej jako vlastníka předmětných nemovitostí přímo dotkl. Soud prvního stupně zaslal na vědomí účastníkům řízení podání navrhovatele (dovolatele) a současně jim určil lhůtu 3 dnů k vyjádření, zda s přistoupením vedlejšího účastníka souhlasí, případně zda proti němu nemají námitek; současně účastníky poučil ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

Ustanovený opatrovník žalobce (jako podporované strany) se vyjádřil tak, že navrhuje, aby soud o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodl podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

Z ustálené judikatury dovolacího soudu vztahující se k § 93 o. s. ř. se podává následující:

Skutečnost, že ten, kdo z vlastního podnětu vstoupil do sporného řízení jako vedlejší účastník na straně některého z jeho účastníků, se stává účastníkem řízení bez dalšího, nezbavuje soud povinnosti v případě, že některý z dosavadních účastníků navrhne, aby o přípustnosti vedlejšího účastenství bylo rozhodnuto, takové rozhodnutí vydat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 odo 806/2002).

Vedlejší účastník se stává vedlejším účastníkem okamžikem svého vstupu do řízení, a to i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu; rozhodnutí soudu podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není potřeba (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 644/2019).

Vedlejší účastník má za povinnost, je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. Takový právní zájem se zpravidla projevuje v tom, že jeho postavení bude rozhodnutím soudu o žalobě, tj. výsledkem sporu ve smyslu právním dotčeno, že se změní. Nastalá změna se pak musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů, které ovlivňují to, kdo bude určen jako vlastník nemovitosti (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06).

Zákonnou podmínkou vstupu vedlejšího účastníka do řízení je jeho právní zájem na výsledku řízení (§ 93 odst. 1 o. s. ř.). Vedlejší účastenství z povahy věci nelze založit proti vůli účastníka, kterého má vedlejší účastník podporovat. Jestliže hlavní účastník řízení, na jejíž procesní stranu přistoupil vedlejší účastník, k jeho přistoupení nevyslovil nesouhlas, zbývá zkoumat výhradně právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 3915/2016).

Institut vedlejšího účastenství neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil, a tudíž obecné soudy nesmí vykládat požadavek právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení příliš restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4519/2014).

Vedlejší účastník má ve sporu za úkol pomoc některému z účastníků případnými procesními úkony, přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, nikoliv do řízení vstoupit s úmyslem vyjasnit si své vlastní postavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2016, sp. zn. 23 Cdo 5203/2015).

V nálezu Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, na nějž dovolatel v rámci své argumentace odkazuje k výkladu pojmu „právní zájem na výsledku řízení“, je mj. vyloženo, že smyslem vedlejšího účastenství je posílit v konkrétním řízení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Neslouží tedy pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení.

Ústavní soud v jiných svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 16. ledna 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, nebo usnesení ze dne 7. března 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11) dovodil, že vedlejší účastník má za povinnost tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutí ve věci samé bude dotčeno jeho postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva.

Jinými slovy řečeno, navrhovatel v případě, že má právní zájem na určitém výsledku řízení, se stává vedlejším účastníkem řízení okamžikem svého vstupu do řízení, a to i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. V případě, že některý z dosavadních účastníků navrhne, aby o přípustnosti vedlejšího účastenství bylo rozhodnuto, soud má povinnost takové rozhodnutí vydat. Povinností vedlejšího účastníka, je-li proti jeho účasti uplatněna námitka, je tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. Posouzení existence právního zájmu vedlejšího účastníka je v každém jednotlivém případě podle konkrétních okolností ponecháno na úvaze soudu. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Nastalá změna se musí promítnout do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Současně smyslem institutu vedlejšího účastenství je posílit postavení hlavního účastníka, tento institut neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, ke kterému vedlejší účastník přistupuje. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu.

Z vyloženého plyne, že názor odvolacího soudu v tom, že: „pokud tedy žalobkyně nevyjádřila souhlas se vstupem R. do řízení, ať již výslovně nebo tím, že na výzvu soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovala, nebyl splněn základní předpoklad účastenství R. na její straně. Proto nebylo možné vedlejší účastenství připustit a není z tohoto pohledu ani právně relevantní, zda jmenovaný má či nemá na výsledku sporu zájem“, není souladný s výše připomenutou judikaturou.

Proto Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení vrátil k dalšímu řízení, v němž se odvolací soud bude nejdříve zabývat otázkou právního zájmu R. ve smyslu výše uvedené judikatury a až následně – tj. po vyřešení otázky právního zájmu – konkrétními okolnostmi vstupu do řízení a postavením vedlejšího účastníka vůči podporovanému účastníkovi.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 6. 2020

JUDr. Pavel Vrcha, MBA

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru