Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Nd 353/2012Usnesení NS ze dne 27.11.2012

HeslaPřikázání věci (delegace)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:23.ND.353.2012.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Nd 353/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně NOVA leasing, a.s., se sídlem v Praze 4 – Chodově, Líbalova 2348/1, PSČ 149 00, IČO 24687332, zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 29/65, proti žalovanému P. B., o zaplacení částky 114 131 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 166/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 166/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu) podanou u Městského soudu v Praze jako soudu místně příslušného domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 114 131 Kč s 6% úrokem od 17. dubna 2012 do zaplacení a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze, tj. 380 Kč, jako plnění ze směnky vystavené žalovaným dne 21. listopadu 2011.

Žalovaný v podání ze dne 30. srpna 2012, kterým podal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2012, č. j. 55 Cm 166/2012-13, navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně, neboť je „osobou samostatně výdělečně činnou, pracovně velmi zaneprázdněn“ a „cesty k soudnímu jednání (popř. k projednání právní pomoci v místě soudního řízení)“ pro něj znamenají „značnou kodu ve formě ušlého zisku“. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně je „právnickou osobou s odborným aparátem“ a „delegací navrhovanému soudu by nijak neutrpěla na svých právech, přičemž na rozdíl od žalovaného je schopna v případě soudního jednání ve vzdálenějším místě řádně zajistit svou přítomnost“. Další důvod vhodnosti delegace žalovaný spatřuje v tom, že „hodlá, bude-li to třeba, navrhovat k prokázání svých tvrzení svědky z okolí B." a delegací Krajskému soudu v Brně by proto došlo „ke značné úspoře na nákladech při provádění důkazů i k lepší časové možnosti k zajištění jejich přítomnosti na soudním jednání“.

Žalobkyně s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasila. Uvedla, že ve věci „není dán jediný důvod, proč by věc měla být postoupena Krajskému soudu v Brně“, že delegace věci Krajskému soudu v Brně by pro žalobce znamenala zvýšení nákladů a že neobstojí ani argument o vhodnosti přikázání věci Krajskému soudu v Brně „kvůli svědkům“, neboť žalovaný žádné svědky nenavrhl a nyní již tak „vzhledem ke koncentraci směnečného řízení“ učinit nemůže.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.

V posuzovaném případě důvody pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně uvedené žalovaným nepředstavují okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci tímto soudem oproti jejímu projednání Městským soudem v Praze, který je soudem místně příslušným podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu, na kterou žalovaný poukazuje ve svém návrhu, by se v případě přikázání věci Krajskému soudu v Brně pouze přesunula z žalovaného na žalobkyni, a tato delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků. Důvodem pro takový postup nemůže být ani okolnost, že žalovaný „hodlá, bude-li to třeba, navrhovat k prokázání svých tvrzení svědky z okolí Brna“, neboť případný výslech takových svědků může být proveden i prostřednictvím dožádaného soudu (§ 39, § 122 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru