Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 89/2018Usnesení NS ze dne 29.05.2018

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.89.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2703/18 ze dne 19.02.2019 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 89/2018-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce F. H., P., zastoupeného Mgr. Jiřím Myšákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti žalované STAVOSPOL, s.r.o., se sídlem v Brně – Ponavě, Staňkova 383/41, PSČ 612 00, IČO 15545521, zastoupené Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Soukenická 2, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 49/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2017, č. j. 37 Co 171/2015-228, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2017, č. j. 37 Co 171/2015-231, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. února 2015, č. j. 45 C 49/2012-110, zrušil rozhodčí nález rozhodce Doc. JUDr. Karla Schelleho, CSc. ze dne 9. března 2012 a uložil žalované povinnosti nahradit žalobci náklady řízení.

Odvolací soud rozsudkem uvedeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítá (I. výrok), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení (II. výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, maje je podle § 237 o. s. ř. za přípustné, uplatňuje nesprávně právní posouzení věci.

Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně zastoupenou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Krajský soud v Brně rozhodl v této věci již dříve rozsudkem ze dne 15. ledna 2016, č. j. 37 Co 171/2015-147, jímž shora uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Tento rozsudek odvolacího soudu byl napaden dovoláním žalované, které bylo posouzeno jako přípustné pro posouzení dovolatelkou předložených otázek, zda při úvaze o tom, byla-li straně poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, může soud zohledňovat a hodnotit obsah tvrzení a věcných námitek obou stran v rozhodčím řízení a zda rozhodce odňal straně možnost věc před rozhodcem projednat, jestliže rozhodl bez jednání, byla-li v rozhodčí doložce sjednána pouze možnost jednání nařídit pro případ, že by rozhodce předložené listiny považoval pro své rozhodnutí za nedostatečné, jinak však bylo v rozhodčí doložce dohodnuto, že rozhodce bude rozhodovat bez jednání. Nejvyšší soud uvedený rozsudek odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodů v dovolání takto vymezených (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a rozsudkem ze dne 11. dubna 2017, č. j. 23 Cdo 4542/2016-182, zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud v nyní dovoláním napadeném rozhodnutí zrekapituloval rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 11. dubna 2017, č. j. 23 Cdo 4542/2016-182, v plném rozsahu na ně odkázal, připomněl, že je jím vázán, dodal, že otázka rovnosti stran v rozhodčím řízení je (tímto rozhodnutím dovolacího soudu) vyřešena a odvolací soud nemá, co by dále v tomto směru dodal. Zabýval se rovněž žalobcovou námitkou podjatosti rozhodce, ovšem pouze z pohledu procesních předpokladů pro uplatnění takové námitky a rozhodnutí o ní daných ustanovením § 12 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“).

Z uvedeného vyplývá, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval otázkami, které žalobce nyní předkládá k posouzení dovolacímu soudu, dovolání proto není pro jejich řešení přípustné, protože na nich rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž ve svém rozhodnutí neřešil ani otázku předvídatelnosti a překvapivosti rozhodnutí vydaných v rozhodčím řízení, ani otázku poučovací povinnost rozhodce podle § 118a o. s. ř., nezabýval se otázkou tzv. opomenutého důkazu, nezabýval se důvody zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. g) ZRŘ, neřešil ani otázku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními rozhodce a jeho právními závěry. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá ani na vyřešení otázek, zda jsou dodatečně zjištěné informace o podjatosti rozhodce důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu, ani otázky vztahu účasti podjatého rozhodce a námitky neplatnosti rozhodčí smlouvy, rozhodnutí nespočívá ani na otázce, zda opakované rozhodování sporu jedním rozhodcem zakládá pochybnosti o jeho nepodjatosti. Odvolací soud neřešil ani otázku tísně při uzavření rozhodčí smlouvy.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud pouze odkázal na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a se všemi jeho námitkami se nevypořádal, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod, totiž vady řízení, které však samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, není-li dovolání z jiného důvodu přípustné (srovnej § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že „jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický“. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3, věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).

V Brně dne 29. 5. 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru