Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 876/2014Usnesení NS ze dne 04.09.2014

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.876.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3691/14 ze dne 21.07.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 876/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS CR, a. s., se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou č. 27/1662, PSČ 140 00, IČO 256 88 600, zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova č. 137/7, PSČ 128 00, proti žalované EDUKAFARM, s. r. o., se sídlem v Praze 5, V Lipkách č. 647, PSČ 154 00, IČO 26465531, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1/1059, PSČ 110 00, o zaplacení částky 5 002 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 36/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. 3 Cmo 42/2013-200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 34 654 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. října 2012, č. j. 32 Cm 36/2010-158, zamítnul žalobu na zaplacení částky 5 002 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. září 2013, č. j. 3 Cmo 42/2013, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I a změnil ve výroku II ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (odstavec I výroku), současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (odstavec II výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž napadla skutkové i právní závěry soudů obou stupňů, vytkla jim také procesní pochybení a navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, jestliže přijal za své právní posouzení soudu prvního stupně. Namítá, že soud prvního stupně v rozporu s konstantní judikaturou týkající se pořizování záznamů obchodních jednání nepřipustil klíčový důkaz žalobkyně – DVD rozhovoru s jednatelem žalovaného, přepis a výslech svědků, kteří se rozhovoru zúčastnili. Odvolací soud postupoval v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže se ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, především v tom směru, že nejsou dány podmínky odpovědnosti žalované za žalobkyní tvrzenou škodu.

Žalovaná v podrobném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud odmítnul dovolání jako nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 10. září 2013.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Jak již v Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.“ Totéž samozřejmě platí u otázky hmotného práva.

Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.

Dovolatelka v dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, takové otázky však nevymezila.

To, že dovolatelka namítá, že řízení před soudem prvního stupně trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (neprovedení klíčového důkazu), resp. že dovolatelka má jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. září 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru