Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 847/2020Usnesení NS ze dne 23.04.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.847.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 847/2020-493

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Lázně Bechyně s.r.o., identifikační číslo osoby 46678654, se sídlem v Bechyni 202, zastoupené JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1463/5, proti žalované SNN Bechyně a.s., identifikační číslo osoby 25172417, se sídlem v Bechyni, Písecká 944, zastoupené JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 222/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – ze dne 17. 10. 2019, č. j. 15 Co 240/2019-468, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala vrácení zálohy na zhotovení díla ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná objednané dílo neprovedla. Žalovaná se bránila tím, že proti pohledávce žalobkyně započetla svůj nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 194 502 Kč.

Okresní soud v Táboře jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 4. 2019, č. j. 24 C 222/2016-439, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 498 Kč s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu 194 502 Kč žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – jako soud odvolací rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II až IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl jako nepřípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitka dovolatelky, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázku vzniku smlouvy o dílo, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud potvrdil skutkový závěr soudu prvního stupně, že účastnice na základě objednávky a pokynů žalobkyně v souladu s předchozí rámcovou smlouvou uzavřely realizační smlouvu o dílo. Pokud dovolatelka zpochybňuje soudy nižších stupňů zjištěný proces vzniku smlouvy, konkrétně že nedošlo k uzavření realizační smlouvy na základě objednávky a pokynů žalobkyně, konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a ve skutečnosti tak jde o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani druhá námitka dovolatelky, dle níž odvolací soud nesprávně posoudil otázku následné nemožnosti plnění smlouvy o dílo. Tvrzením, že v řízení před odvolacím soudem nebyla následná nemožnost plnění „ničím právně relevantním prokázána“, dovolatelka ve skutečnosti opět napadá skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, jež vyšly po skutkové stránce z toho, že „v době, kdy žalovaná čekala na vhodné klimatické podmínky umožňující zahájení prací, začala dílo provádět a nakonec jej i dokončila“ třetí osoba. Jak již ale uvedeno shora, ustanovení § 241a odst. 1 o s. ř. vylučuje přezkum skutkových zjištění odvolacího soudu v dovolacím řízení. Ani tato námitka tak nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.

Namítá-li konečně dovolatelka, že závěr odvolacího soudu o následné nemožnosti plnění je nedostatečně odůvodněný, vytýká tím ve skutečnosti vadu řízení. K těm však dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzovaném případě není.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání vymezený žalobkyní tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil Nejvyšší soud s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru