Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 650/2013Usnesení NS ze dne 27.03.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.650.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 650/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně JAVI TUNING, s.r.o., se sídlem Lidečko 278, PSČ 756 15, identifikační číslo osoby 25575759, zastoupené JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem, se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031/34, proti žalované AutoFleetCar s.r.o., se sídlem v Praze - Řeporyje, Ke Zdravotnímu středisku 103, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 27654885, zastoupené Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Nad tratí 387/13, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 49/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 35 Co 467/2012-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28. února 2012, č. j. 23 C 49/2011-28, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. července 2012, č. j. 23 C 49/2011-39, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. září 2012, č. j. 23 C 49/2011-41, zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.500,- Kč.

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. l o. s. ř. není dovolání přípustné, protože rozhodnutí o zastavení řízení v souladu s ustanovením § 114c odst. 7 o. s. ř. není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu "věc sama" srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); jedná se o usnesení procesní povahy.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání rovněž přípustné proto, že usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 114c odst. 7 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o. s. ř.), přípustné také není (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2013

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru