Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 5361/2014Usnesení NS ze dne 09.03.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.5361.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1701/15
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 5361/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce S. R., zastoupenému JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1364/20, PSČ 702 00, proti žalovanému M. J., zastoupenému Mgr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku – Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 59/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2014, č. j. 4 Cmo 84/2014 – 226, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. června 2013, č. j. 7 Cm 59/2011 – 123, rozhodl tak, že:

- určil, že užití ochranné známky „TROPIC HUKVALDY“, č. 321772 je nedovoleným soutěžním jednáním (výrok pod bodem I),

- uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoliv užívání označení Tropic Hukvaldy propagujícího jeho služby nebo výrobky (výrok pod bodem II),

- zavázal žalovaného na své náklady zveřejnit v nejbližším čísle Hukvaldského občasníku následující sdělení: „Omlouvám se panu S. R., za to, že jsem mu v době od 1. 7. 2008 do 30. 7. 2008 strhnul papírové barevné letáky zavěšené na reklamních tabulích propagující jeho podnik, že jsem mu v době od 31. 7. 2008 do 21. 8. 2008 odcizil a posléze zničil reklamní plakáty taktéž propagující jeho podnik a že jsem mu ve dnech 31. 7. 2008, 1. 8. 2008 a 3. 8. 2008 odcizil reklamní tabuli; Dále se omlouvám, že jsem se dne 17. 2. 2009 v objektu Obecního úřadu Hukvaldy na zasedání zastupitelstva Obce Hukvaldy, které bylo zároveň vysíláno přímým přenosem a poté i ze záznamu v obecní kabelové televizi, vyjadřoval o S. R. tak, že „si ze své firmy udělal cirkus, že mi vyhrožoval, posílal na mě své policajty, že je schizofrenik, že udělal v obci tolik průserů a ostudy a že si z obce dělá srandu“; Tímto jednáním jsem se dopustil nekalé soutěže. M. J.,“ (výrok pod bodem III),

- žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem IV),

- žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem V),

- žalobce zavázal k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.500,- Kč (výrok pod bodem VI),

- zamítl žalobu co do návrhu, aby žalovanému byla uložena povinnost zveřejnit na své náklady v nejbližším čísle Hukvaldského občasníku omluvu nad rámec omluvy uvedené pod bodem III výroku tohoto rozsudku (výrok pod bodem VII),

- zamítl žalobu ohledně návrhu na zveřejnění rozsudku na náklady žalovaného v Hukvaldském občasníku (výrok pod bodem VIII).

Proti výrokům pod bodem I až V podal žalovaný odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. července 2014, č. j. 4 Cmo 84/2014 – 226, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním ze dne 31. října 2014. Přípustnost spatřuje v tom, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolacím důvodem je skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, když soudy nesprávně zhodnotily aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., formu, způsob, obsah a vědomost či souhlas s pořizováním záznamu projevu žalovaného, právo na svobodný projev, znalost anamnézy označení žalobce a adekvátnost požadované formy nemajetkové újmy (peněžitá částka) včetně adekvátnosti výše této částky. Nesprávné právní posouzení blíže specifikuje a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.

Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s . ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatel nedostál, když nekonkretizuje „právní otázku, která má být posouzena jinak“. Žalovaný ve svém podání specifikuje pouze dovolací důvod, tedy nesprávné právní posouzení, nikoli však v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Dle ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2015

JUDr. Kateřina Horno ch o v á

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru