Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 5123/2017Usnesení NS ze dne 28.11.2017

HeslaVady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5123.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 241b odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 5123/2017-275

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ŠKODA AUTO a. s., se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 869, identifikační číslo osoby 00177041, zastoupené JUDr. Janou Rathouskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalované AC AUTOCENTRUM ČERNÁ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Skalnatá 1301/8, identifikační číslo osoby 29046068, zastoupené Mgr. Markem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, o vydání motorových vozidel, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 88/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 1 Cmo 163/2016-214, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2016, č. j. 59 Cm 88/2013-181, uložil žalované povinnost vydat žalobkyni ze svého držení motorová vozidla blíže ve výroku specifikovaná (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

Žalobkyně se vyjádřila tak, že navrhuje, aby bylo dovolání žalované odmítnuto, resp. zamítnuto.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve všech jeho výrocích, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Dovolatelka spatřuje přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v tom, že „dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Argument, podle kterého „dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), však významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013.

Uvedenému požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalovaná v dovolání (posouzeném i z obsahového hlediska) v projednávané věci nedostála, když pouze namítá, že dovolací soud by měl zpochybnit správnost závěrů soudu prvního i druhého stupně ohledně platnosti výpovědi servisní a obchodní smlouvy z 1. 9. 2010 s tím, že žalovaná „především od počátku stále tvrdí, že servisní a obchodní smlouvy z 1. 9. 2010 stále platí a nebyly platně ukončeny“ a že „ze skutkových zjištění vyvodily oba soudy nesprávný právní závěr“.

Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k zjištění, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, se dovolací soud věcně nezabýval důvody, pro které byl navrhován odklad vykonatelnosti (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2017

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru