Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 5086/2007Usnesení NS ze dne 15.12.2009

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.5086.2007.1

přidejte vlastní popisek

23 Cdo 5086/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce a) D. B., a b) J. B. S. P., s. r. o., oba zastoupeni JUDr. J. Š., advokátem, proti žalovanému T.-T., s. r. o., zast. JUDr. N. Z., advokátkou, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 3/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2007, č. j. 4 Cmo 62/2007-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č. j. 2 Cm 3/2004-124 zamítl žalobu jíž se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnosti zdržet se výroby a distribuce p. vyrobených z plochého skla o hloubce 1,405mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou, vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, zušlechtěných kalením o délce 45-250mm, dále soud zamítl žalobu o zaplacení částky 500.000,- Kč žalobcům společně a nerozdílně a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 7. 2007, č. j. 4 Cmo 62/2007-166 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že pokud se žalobci odvolávají na užitný vzor P.p. n. n., jehož majitelem byl žalobce a), došlo k výmazu tohoto užitného vzoru z rejstříku. Toto rozhodnutí Ú. p.v. bylo napadeno žalobou a Nejvyšší správní soud dne 1. 12. 2005 rozhodnutí o výmazu uvedeného užitného vzoru potvrdil. Pak podle § 17 odst. 2 zák. č. 478/1992Sb. má výmaz účinky, jako kdyby užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že podle § 47 písm. c) obch. zák. je možné postihovat ze stanovených předpokladů nejde-li o napodobení v pracích, které jsou účelem, pro něž jsou určeny, již co do technického nebo estetického ztvárnění předem předurčeny v napodobení cizích výrobků. Jsou-li výrobky prosté zvláštní ochrany podle průmyslových práv, jsou volně využitelné a při jejich napodobení nejde o nedovolené jednání.

Pokud se žalobci odvolávali na Licenční smlouvu ze dne 19. 6. 2002 o poskytnutí know how na výrobek s. p. n. n., který je chráněn Evropským patentem, odvolací soud uzavřel, že tato smlouva je neplatná, neboť právo průmyslového vlastnictví je teritoriální a žalobce a) na území České republiky není majitelem žádného registrovaného a užitného vzoru. Žalobce a) nebyl a není podnikatelem, proto mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah.

K námitce žalobců, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud uvedl, že není pochyb, že výrobky žalobce b) a žalovaného se podobají a že průměrný spotřebitel nemusí jednotlivé p.rozeznat. Dále bylo zjištěno, že podobné pilníky vyváží řadu dalších subjektů a že technické řešení není nové a bylo známo již před datem přihlášení užitného vzoru a jeho původce nepřesáhl rámec pouhé odborné dovednosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že vyrábí-li žalovaný skleněný pilník na nehty obdobným způsobem, aniž by žalobce prokázal, „že žalovaný způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy, technické řešení žalobce b) okopíroval“ a za situace, že technické řešení výroby pilníků nepřesahuje rámec odborné dovednosti, technické řešení není chráněno průmyslovým právem, podobnost p. vyráběných žalovaným je dána účelem, pro něž je tento výrobek určen, není toto jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.

Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla „prokázána způsobilost jednání žalovaného přivodit žalobcům újmu“; žalobci prokázali pouze zvýšení tržeb v letech 1999 až 2002 a neprokázali pokles tržeb po roce 2002.

Odvolací soud proto rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil.

Dovoláním ze dne 24. 10. 2007 napadli žalobci a) a b) rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání odvozují z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).

V odůvodnění dovolání žalobci zejména uvedli, že argumentace odvolacího soudu spočívající v tom, že pokud užitný vzor P., zejména p.n. n. byl vymazán a proto průmyslově-právní ochrana vůbec nevznikla, jsou tyto výrobky prosté zvláštní ochrany a tudíž volně využitelné, zužuje a omezuje výklad ust. § 47 písm. c) obch. zák., neboť toto ustanovení neváže nedovolenost napodobení cizích výrobků na jejich průmyslověprávní ochranu.

Dovolatelé taktéž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě žalovaný napodobil žalobce v prvcích, které jsou povahou výrobků funkčně či technicky předurčeny (§ 47 písm. c), obch. zák.) a mají za to, že z odůvodnění rozsudku nevyplývá, na základě čeho k tomuto závěru odvolací soud dospěl. Podstatou řešení vyvinutého žalobcem a) je dosažení drsné plochy pilníku na nehty chemickou cestou, nikoliv jako dosud, kdy se zdrsnění plochy dosahovaného nechemickou cestou. Zdrsnění podle dovolatelů „není předurčeno ani funkčně ani technicky povahou výrobků“.

Dovolatelé dále nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že žalobce a) není ani nebyl podnikatelem, a proto mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah. V daném případě žalobce a) poskytl žalobci b) licenci na výrobu p. za sjednanou odměnu (odvislou od počtu prodaných pilníků žalobcem). Prodej stejných výrobků žalovaného ovlivňuje tedy příjmy žalobce a), proto jde o soutěžní vztah mezi žalobcem a) a žalovaným.

Taktéž dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednání žalovaného nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, a jsou toho názoru, že „otrocké napodobení cizích výrobků“, tj. využití časově a finančně nákladného vývoje žalobců, je podle nich v rozporu s dobrými mravy soutěže. Zároveň dovolatelé nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nebyla „prokázána způsobilost jednání žalovaného přisoudit žalobcům újmu“, a domnívají se, že tento názor je v rozporu s ust. § 44 odst. 1 obč. zák., neboť stačí „možnost takové újmy, nemusí být prokázána skutečná újma“.

Dovolatelé dále namítají, že předložili mnoho důkazů, že před přihlášením užitného vzoru č. 6492 nebylo takové řešení (zdrsnění skla chemickou cestou), tj. před vznikem vynálezu skleněného p. n. n.“, tento výrobek na trhu v ČR ani jinde ve světě neexistoval a žalobce a) na svůj vynález obdržel řadu zahraničních patentů. Dovolatelé v této souvislosti odkázali na svědectví Ing. C., z něhož podle nich vyplývá, že před rokem 1999 jeho společnost leptání skla za účelem výroby skleněných p. neprováděla a „zakázka žalovaného“ byla novinkou týkající se poměru koncentrace chemických preparátů. Leptání skla za účelem zdrsnění plochy a výroby s. p.bylo podle dovolatelů novinkou v době, kdy žalovaný začal od firmy svědka nakupovat takto zdrsněné sklo pro výrobu .p., i když technologie leptání skla byla známa již dříve. Z toho soudy nesprávně dovodily, že výrobek žalobců nebyl nový. Technologický postup leptání skla pro vytvoření brusné vrstvy nebyl Ing. C. ani žalovanému znám a byl jim prozrazen panem T., bývalým zaměstnancem žalobce b). Nejednalo se tedy o technologii známou, ale o nový technologický postup.

Dovolatelé s ohledem na uvedené proto navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení posléze uvedenému soudu.

Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaný vyjádřil k dovolání žalobců a) a b).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. odst. 12 zák. č. 7/2009Sb., kterých se měnil zák. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1996Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).

Poté se dovolací soud zabýval tím, zda v posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelé v dovolání odkázali.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se přípustnost dovolání řídí ust. § 237 odst. 1 písm. c) a c) o. s. ř..

V dané věci není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum je tedy spjat se závěrem o zásadním významu rozsudku po právní stránce, a proto způsobilým dovolacím důvodem je zásadně nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nikoliv již např. nedostatky ve skutkovém zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

V posuzované věci podstata dovolání spočívá zejména v tom, že dovolatelé za nesprávný právní závěr pokládají to, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 47 písm. c), obč. zák., neboť uzavřel, že byl-li vymazán užitný vzor 6492 P.n. n., pak tento výrobek nepoužíval zvláštní ochrany, a proto napodobením nejde o nedovolené jednání, přičemž toto ustanovení neváže napodobení cizích výroků na výrobky průmyslově chráněné.

Z ust. § 47 písm. c) obch. zák. vyplývá, že vyvolání nebezpečí záměny je napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň postupně omezil.

Závěr odvolacího soudu, pokud dospěl k názoru, že po výmazu užitného vzoru P. zejména p. n. n., nejde o výrobek chráněný tímto průmyslovým právem a proto napodobením tohoto výrobku nepůjde o nedovolené jednání, je v zásadě správný. Z ust. § 47 písm. c) obch. zák. však nevyplývá, že by pouze výrobky, které již nejsou chráněny průmyslovým právem, bylo možné bez dalšího napodobovat a nejednalo by se o nedovolené jednání; je však zřejmé, že tomu tak zpravidla bude a v tom lze dovolateli přesvědčit.

Rozhodnutí odvolacího soudu však dále odkazuje na ust. § 47 písm. c) obch. zák., které z nedovoleného jednání vylučuje napodobení v prvcích, které jsou účelem, pro který je výrobek určen, již co do svého technického nebo estetického ztvárnění předem předurčen. K tomu pak i s ohledem na posouzení toho, zda jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud uvedl, že technické řešení použité při výrobě s. p. žalobcem není nové, bylo známé před přihlášením užitného vzoru, nepřesahuje odbornou dovednost a podobnost vyráběných pilníků žalovaným je dána účelem, pro který je tento výrobek vyráběn.

Dovolací soud pokládá tento závěr odvolacího soudu za správný a v souladu s hmotným právem (§ 47 písm. c) obch. zák.), včetně toho, jak byla posouzena námitka dovolatelů spočívající v tom, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy soutěže, a na těchto závěrech rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, byť v dílčí otázce nebyl závěr odvolacího soudu při aplikaci ust. § 47 písm. c) obch. zák. úplně přesný.

Taktéž nepokládá dovolací soud za důvodnou námitku žalobce a), jíž brojí proti závěru odvolacího soudu, že mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah, protože „žalobce a) není a nebyl podnikatelem“.

Dovolateli lze přisvědčit, že tento závěr odvolacího soudu není s ohledem na ust. § 41 a 44 obch. zák. přesný, neboť uvedená ustanovení nepodmiňují, aby šlo o jednání v hospodářském nebo obchodním styku, tj. jen mezi podnikateli (viz např. R49/2004). Odvolací soud však při formulaci uvedeného nepřesného závěru vycházel z toho, že žalobce a) se s ohledem na výmaz užitného vzoru dovolával Licenční smlouvy ze dne 19. 6. 2002, kterou žalobci b) poskytl know how na výrobu skleněného pilníku, neboť je majitelem Evropského patentu, která však byla shledána neplatnou, neboť žalobce a) nebyl na území České republiky majitelem žádného registrovaného užitného vzoru. Proto mezi ním a žalovaným nešlo o soutěžní vztah a žalobce a), protože s uvedeným nepodnikal na území České republiky, nebyl ani soutěžitelem ve smyslu právní úpravy ochrany proti nekalé soutěži. V konečném výsledku je tedy právní závěr odvolacího soudu v souladu s hmotným právem.

Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je v konečném výsledku v souladu s hmotným právem, a proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř..

Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru