Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 483/2009Rozsudek NS ze dne 23.09.2010

HeslaSmlouva zprostředkovatelská
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.483.2009.1
Dotčené předpisy

§ 642 a násl. obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 483/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Labartt Investment, a. s., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 93, IČ: 264 38 313, zast. Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sdílem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalované T. O. P., společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 574/11, IČ: 411 96 678, zast. JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 28, o zaplacení 861.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 224/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2007, č. j. 8 Cm 224/2005-66, uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku částku 861.000,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 8. 7. 2003 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 34.440,- Kč.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 961.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu celkem 153.745,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně po žalované žalobou ze dne 23. 6. 2005 domáhala zaplacení částky 861.000,- Kč představující nezaplacenou provizi dle smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí, uzavřené mezi účastníky dne 18. 4. 2001. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru ohledně platnosti uvedené smlouvy, kterou shledal platnou, avšak vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyhledala v době účinnosti smlouvy, tj. v období od 18. 4. 2001 do 1. 6. 2001, pozdějšího kupce, nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení provize, neboť jí nárok na její vyplacení v souladu s čl. VI této smlouvy nevznikl. Potvrzení o zprostředkování, vystavené dne 5. 11. 2002 jednatelem společnosti PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., nepovažoval odvolací soud za důkaz prokazující splnění smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 v rozhodném období žalobkyní.

Dovoláním ze dne 15. 12. 2008 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, aniž by své námitky podřadila některému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že zájemce změnil ke dni 2. 10. 2003 firmu a sídlo, přičemž z obou údajů je dle jejího přesvědčení zřejmé propojení zájemce a nabyvatele, jenž vystavil dne 5. 11. 2002 písemné potvrzení o tom, že prodej nemovitostí mu zprostředkovala žalobkyně. Upozornila, že orgány činné v trestním řízení se předmětnou věcí zabývaly a usnesením ORI-755/100K-VB-2004 ze dne 30. 3. 2004 věc odložily a odkázaly žalobkyni s jejím nárokem na civilní soudní řízení, přičemž byla v tomto usnesení připuštěna existence smluvních závazků na základě smlouvy o zprostředkování. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že netvrdila a neprokázala vyhledání zájemce v době účinnosti smlouvy o zprostředkování, poněvadž zájemce, jímž byla společnost D. A. Engineering, našla dne 18. 4. 2001, tzn. již v době uzavření smlouvy, což se nepříčí smluvním ujednáním. K tomu, aby žalobkyni vznikl nárok na dohodnutou odměnu, bylo dle čl. VI odst. 3 smlouvy o zprostředkování nutné splnit dvě podmínky: vyhledání zájemce zprostředkovatelem za účinnosti smlouvy o zprostředkování a prodej předmětné nemovitosti. Obě podmínky byly žalobkyní splněny, a proto jí vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny. Dovolatelka je dále přesvědčena, že odvolací soud tím, že neprovedl řádně důkaz smlouvou o zprostředkování a potvrzením o zprostředkování, které jako důkazy žalobkyně navrhla a předložila, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Závěrem proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a proto je dovolání žalobkyně přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně našla v rozhodné době zájemce o koupi nemovitosti, a to s D.A. Enginnering „personálně či ekonomicky“ spřízněnou společnost (PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o.), která s prodávající předmětných nemovitostí (MONDIAPRESS, spol. s r. o.) uzavřela 9. 7. 2002 kupní smlouvu, a proto žalobkyně měla právo na zaplacení ve smlouvě o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 dohodnuté odměny.

Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně netvrdila (a nenavrhovala důkazy), že vyhledala kupující - PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. v době od 18. 4. do 1. 6. 2001, a proto nelze žalobě vyhovět.

S ohledem na námitky žalobkyně půjde v posuzovaném případě o zodpovězení otázky, zda žalobkyni jako zprostředkovateli vzniklo právo na zaplacení dohodnuté ceny na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001.

Z předmětné smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 vyplývá, že se žalobkyně jako zprostředkovatel zavázala pro žalovanou, zastoupenou jednatelem Z. J. vyhledat „nejvhodnějšího“ kupce na v příloze 1 blíže specifikovanou nemovitost ve vlastnictví společnosti MONDIAPRESS, spol. s r. o. (nyní „MONDIAPRESS, spol. s r. o. v likvidaci“), a za to se žalovaná zavázala zaplatit odměnu ve výši 2 % ze zaplacené kupní ceny nebo 2 % z jakéhokoli nefinančního či jiného plnění za tuto nemovitost nebo 2 % z jakékoli kombinace finančního či nefinančního plnění, přičemž provize ve výši 2 % se měla vztahovat též na „zahrnutí nemovitostí do společného projektu se třetími stranami a na výnosy z nich“. Za den prodeje se považoval den, kdy byla podepsána kupní smlouva. Odměna měla být vyplacena tak, že zprostředkovateli ji měla žalovaná uhradit v den zaplacení kupní ceny nebo jiného plnění s tím, že odměna je uhrazena dnem jejího připsání na účet zprostředkovatele. Nárok na odměnu za zprostředkování měla žalobkyně (zprostředkovatel) i v případě prodeje dané nemovitosti společnosti D. A. Engineering, s. r. o. nebo jakékoli společnosti personálně či ekonomicky spřízněné, vyhledané žalobkyní podle této smlouvy v době účinnosti této smlouvy, který by se uskutečnil až po skončení účinnosti této smlouvy (čl. VI smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 1. 6. 2001 (čl. VII smlouvy).

Dne 9. 7. 2002 byla uzavřena mezi MONDIAPRESS, spol. s r. o. jako prodávající a PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35 jako kupující kupní smlouva na předmětné nemovitosti.

Z„potvrzení o zprostředkování“ ze dne 5. 11. 2002 se podává, že jednatel společnosti PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. potvrdil žalobkyni zprostředkování předmětných nemovitostí s tím, že za součinnosti žalobkyně došlo ke koupi těchto nemovitostí společností PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35.

Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce 72850, plyne, že D. A. Engineering s.r.o. změnila obchodní firmu a sídlo ke dni 2. 10. 2003 na ENGEL MANAGEMENT, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 25/35.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně v rozhodné době od 18. 4. do 1. 6. 2001 (čl. VII smlouvy o zprostředkování) vyhledala zájemce D. A. Engineering, s. r. o. Odvolací soud se tedy měl zabývat tím, zda společnost PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35, jež k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2002 nabyla vlastnické právo, byla (či nikoli) ve smyslu čl. VI smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 „personálně či ekonomicky spřízněná“ se společností D. A. Engineering, s. r. o. (nyní ENGEL MANAGEMENT, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 25/35).

K tomu je nutné dodat, že za situace, že odvolací soud shledá, že společnost PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., která předmětné nemovitosti koupila, je „personálně či ekonomicky spřízněná“ se společností D. A. Engineering, s. r. o., pak by došlo ve smyslu ust. čl. VI a čl. VII smlouvy o zprostředkování k vyhledání kupující (PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o.) v době od 18. 4. do 1. 6. 2001, poněvadž zájemcem dle smlouvy o zprostředkování je společnost D. A. Engineering, s. r. o. nebo jakákoli společnost s ní personálně či ekonomicky spřízněná. Byla-li totiž v rozhodné době (18. 4. – 1. 6. 2001) žalobkyní vyhledána společnost D. A. Engineering, s. r. o., pak žalobkyní byla v této době vyhledána též jakákoli s D. A. Engineering, s. r. o. „personálně či ekonomicky spřízněná společnost“.

Odvolací soud se tedy v dalším řízení bude muset ve smyslu ujednání smluvních stran v čl. VI smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 zabývat tím, zda PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. je „personálně či ekonomicky spřízněná“ se společností D. A. Engineering, s. r. o., neboť tento závěr je pro právní posouzení věci (oprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení odměny v dohodnuté výši) podstatný.

Právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je, jak plyne z výše uvedeného, za současného stavu předčasný a tím i nesprávný.

Pro úplnost dovolací soud k námitce dovolatelky, jež v dovolání upozornila, že orgány činné v trestním řízení se předmětnou věcí zabývaly a usnesením ORI-755/100K-VB-2004 ze dne 30. 3. 2004 věc odložily a odkázaly žalobkyni s jejím nárokem na civilní soudní řízení, přičemž byla v tomto usnesení připuštěna existence smluvních závazků na základě smlouvy o zprostředkování, uvádí, že dle § 135 odst. 1 o. s. ř. platí, že je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

Z toho je zřejmé, že soud je vázán výrokem, že byl spáchán trestný čin či správní delikt, a výrokem o tom, kdo tento trestný čin nebo správní delikt spáchal tehdy, jestliže je v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin nebo že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt (k tomu srov. Drápal, L, Bureš, J. (2009): Občanský soudní řád I.. Komentář. Praha, C. H. BECK, s. 933).

O tyto situace, jak plyne z výše uvedeného usnesení, v posuzovaném případě nejde, a proto není civilní soud těmito usneseními vázán a může v rámci posouzení rozhodných skutečností dojít pro účely civilního řízení k odlišným závěrům.

Nejvyšší soud ČR proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v obou souvisejících výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru