Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 4788/2016Usnesení NS ze dne 09.05.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4788.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 4788/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Stavby COMPLET Technologic s.r.o., se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy 1099/1, Hulváky, PSČ 709 00, IČO 28627156, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, PSČ 738 01, proti žalované REA INVEST a.s., se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Erbenova 293/19, Vítkovice, PSČ 703 00, IČO 25846183, zastoupené JUDr. Františkem Kubínem, advokátem, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, PSČ 736 01, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 92/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-66, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-79, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám JUDr. Františka Kubína, advokáta, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, PSČ 736 01.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. října 2015, č. j. 17 Cm 92/2013-39, zamítl žalobu na zrušení Rozhodčího nálezu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR pod sp. zn. RSP 191/13, doručeného žalobkyni dne 30. srpna 2013 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako objednatel dne 1. února 2012 uzavřela se společností TEMEX smlouvou dílo č. 013/2012/62042-VZT, jejíž součástí byly Obchodní podmínky a Podklady pro vypracování nabídky. V Obchodních podmínkách se v článku 15.4 smluvní strany prokazatelně dohodly, že všechny spory vyplývající z této smlouvy budou rozhodovat v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze, podle jeho řádu třemi rozhodci, ustanovenými podle tohoto Řádu.

Bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. listopadu 2012, společnost TEMEX jako původní věřitel postoupila svou pohledávku představující nezaplacenou část ceny o dílo, vyplývající z výše uvedené smlouvy o dílo ve výši 925 529 Kč, na žalovanou. V této smlouvě nebylo mezi stranami uzavřeno žádné ujednání o rozhodčí doložce.

V řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky žalovaná uplatnila svou pohledávku získanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. listopadu 2012. V rámci tohoto řízení vznesla žalobkyně námitku nedostatku pravomoci řešit spor v rozhodčím řízení. Rozhodčí soud pro neopodstatněnost tuto námitku zamítl usnesením ze dne 24. června 2013, sp. zn. Rsp 191/13.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z § 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen zákon o rozhodčím řízení), tak z § 524 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., platného do 31. 12. 2013, občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Rozhodčí doložka se sice nemůže vztahovat na třetí osoby v obecné rovině, to se ale netýká situace, kdy třetí osoba vstupuje jako právní nástupce do postavení jedné ze smluvních stran, přičemž není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi. Řešení případného sporu ze smlouvy o dílo v rozhodčím řízení bylo dojednáno v rozhodčí doložce uzavřené mezi žalobkyní a třetí osobou. Žalovaná tím, že do tohoto ujednání vstoupila tak, že rozhodčí doložku neodmítla a spor zažalovala v rozhodčím řízení, respektovala obsahem smlouvy o dílo vymezený projev vůle smluvních stran a umožnila realizaci jejich původního úmyslu. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.

Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 4. února 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-66, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud se plně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Ustanovení § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení nevzbuzuje pochybnosti o tom, že rozhodčí doložka váže právní nástupce stran. Ustanovení má dispozitivní povahu, strany mohly vázanost právních nástupců rozhodčí doložkou smluvním ujednáním vyloučit.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. zakládá na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ještě nebyly řešeny, a to zda se ustanovení § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení vztahuje jen na případy universální sukcese nebo i na případy sukcese singulární a zda práva (a povinnosti) z rozhodčí doložky jsou právy spojenými s postupovanou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. a přechází spolu s postupovanou pohledávkou na postupníka.

Dovolatelka je toho názoru, že ustanovení § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení platí pouze pro případy univerzální sukcese. V daném případě se ovšem jedná pouze o singulární sukcesi, tj. žalobkyně nevstupuje do právního postavení postupitele v celém rozsahu. Na žalobkyni postoupením pohledávky nepřechází práva a povinnosti z rozhodčí doložky a postupník (žalovaná) není ohledně práv a povinností spojených s rozhodčí doložkou právním nástupcem postupitele. Pokud by se postoupením pohledávky měla rozhodčí doložka vztahovat také na žalovanou, došlo by k rozšíření práv a povinností z této doložky na třetí subjekt, se kterým však tato doložka nikdy nebyla uzavřena.

Dovolatelka má dále za to, že § 524 odst. 2 obč. zák. je potřeba vykládat restriktivně, tedy že práva z rozhodčí doložky s postoupením pohledávky na postupníka nepřecházejí. Toto ustanovení se zmiňuje o přechodu práv, nikoli povinností, což by znamenalo, že postupník může, ale nemusí uplatnit svou pohledávku u rozhodce.

Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaná plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla zamítnutí podaného dovolání.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ještě nebyly řešeny. Nejvyšší soud řešil otázku, zda smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva a povinnosti byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek v usnesení ze dne 24. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 2975/2012, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva byla postoupena právě na základě této smlouvy o postoupení pohledávek, když rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ovlivní, zda se postupník bude moci domáhat svých práv z rozhodčího nálezu či nikoli. Jestliže tedy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z § 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, tak z § 524 odst. 2 obč. zák. a není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi, neodchýlil se od právního názoru, který přijal Nejvyšší soud ve shora uvedeném usnesení.

Nejvyšší soud z tohoto důvodu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2017

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru