Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 4391/2016Usnesení NS ze dne 26.10.2016

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4391.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 87 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 4391/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Patočkova 1471/77, identifikační číslo osoby 25610619, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, proti žalované Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 36.005.758 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 224/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2016, č. j. 58 Co 84/2016-94, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 1. 2016, č. j. 38 C 224/2013-77, vyslovil svoji místní nepříslušnost (bod I. výroku) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jako soudu místně příslušnému (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce výkladu místní příslušnosti na výběr dané podle § 87 písm. c) o. s. ř., ačkoliv změna tohoto ustanovení, provedená zák. č. 293/2013 Sb., spočívající v nahrazení slova „podnik“ slovem „závod“, žádnou kvalitativní změnu nepřináší. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) spatřuje žalobkyně v posouzení otázky odvolacím soudem, zda § 87 písm. c) o. s. ř. dopadá pouze na podnikatelské subjekty.

Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Předkládanou právní otázku dovolací soud mezi týmiž účastníky posuzoval již v usnesení ze dne 23. 8. 2016, č. j. 23 Cdo 2023/2016-141. V tomto rozhodnutí mimo jiné uvedl a odůvodnil závěr, že místní příslušnost daná na výběr dle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění po 1. lednu 2014, umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká. Žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu podle § 12 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle § 420 až § 421 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nahlížet. V případě žalované tak žalobkyně nemá k dispozici možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř.

Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v projednávané věci.

Dovolací soud připomíná, že i v nyní projednávané věci je předmětem řízení nárok na plnění z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy nárok ze závazkového vztahu v oblasti, v níž žalovaná nevykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. a nemá k podnikání v této oblasti ani živnostenské nebo jiné oprávnění ve smyslu § 421 odst. 2 o. z. Nelze ji v takovém závazkovém vztahu (se zřetelem k této činnosti, srov. § 420 odst. 1 o. z.) za podnikatele považovat.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2016

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru