Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3798/2009Rozsudek NS ze dne 25.07.2012

HeslaSmlouva o dílo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3798.2009.1
Dotčené předpisy

§ 549 odst. 2 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3798/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Ing. V. H., proti žalovaným 1. Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Medkova 913, a 2. Hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 2, Mariánské náměstí 2, zastoupenému JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o zaplacení částky 519 225 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 6/2004, o dovolání první žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 58 Co 449/2008-304, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 58 Co 449/2008-304, ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované, a ve výroku pod bodem II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. května 2008, č. j. 51 C 6/2004-261, ve výrocích pod body I, III, VI a VII se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. 51 C 6/2004-261, uložil první žalované, aby zaplatila žalobci částku 437 893 Kč spolu se 17% úroky z prodlení ročně z částky 437 893 Kč od 6. 1. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 437 893 Kč spolu s 17% úrokem z prodlení ročně z částky 437 893 Kč od 6. 1. 1999 do zaplacení ve vztahu k druhé žalované (výrok pod bodem II), rozhodl o doplacení soudního poplatku (výrok pod bodem V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV, VI a VII).

Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a první žalovaná mezi sebou dne 8. 4. 1998 uzavřeli smlouvu o dílo č. 050607, jejímž předmětem byla rekonstrukce Nuselského divadla, Křesomyslova 625/5, Praha 4. V čl. II bodu 2 smlouvy bylo ujednáno, že objednatel (první žalovaná) je oprávněn upravit předmět plnění i v průběhu prací, případně omezit rozsah některých prací a dodávek nebo jejich rozsah rozšířit a zhotovitel (žalobce) je povinen objednatelem požadované změny akceptovat. Změny předmětu plnění budou zahrnuty do písemných dodatků k této smlouvě a do zadávacích listů. Přílohu č. 2 smlouvy tvoří listina označená jako „Výkaz-výměr“, která obsahuje propočet díla zahrnující položku „montážní práce – vzduchotechnika“ ve výši 1 369 550 Kč.

Z výslechu svědkyně P. soud prvního stupně zjistil, že projektová dokumentace, která se týkala smluv o dílo ze dne 8. 4. 2000, neřešila všechny požadavky na stavební práce a dodávky, byla nekompletní, a proto byly vyhotovovány tzv. zadávací listy, které pokrývaly vícepráce a zvyšovaly se tím náklady. Zadávacím listem č. 9 se rozšiřoval předmět plnění, na základě požadavku odběratele, o měření a regulaci vzduchotechniky, a to nad rámec původních smluv z 8. 4. 1998. Ze zadávacího listu č. 9 soud prvního stupně zjistil, že zadávací list měl být podkladem pro uzavření dodatku smlouvy o dílo na rozšíření dodávky vzduchotechniky o dodávku měření a regulace za předem odsouhlasenou cenu 519 225 Kč včetně DPH. Ze zápisu ze dne 3. 10. 1998 a 4. 10. 1998 bylo zjištěno, že žalobce a první žalovaná se dohodli na zrušení všech 27 zadávacích listů, vystavených z důvodu prací, které nebyly předmětem původního zadání veřejné zakázky (tedy uzavřených smluv), a žalobce měl provést nové zúčtování. Z pro forma faktury č. 2/98 ze dne 20. 4. 1998 a z pro forma faktury ze dne 19. 6. 1998 soud nezjistil, že by první žalovaná zaplatila měření a regulaci vzduchotechniky, neboť je zde fakturována sjednaná cena za dodávku vzduchotechniky dle uzavřené smlouvy o dílo č. 050607 ze dne 8. 4. 1998 ve výši 1 369 550 Kč, což odpovídá výkazu výměr ke zmíněné smlouvě o dílo. Ze smlouvy o dílo č. 98040 uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a společností AREA, s.r.o., jako zhotovitelem, soud zjistil, že předmětem této smlouvy byla dodávka a montáž vzduchotechniky včetně měření a regulace pro akci „Nuselské divadlo“. Cena díla se skládala z částky 1 369 550 Kč za vzduchotechniku a pouze orientační částky 431 500 Kč za měření a regulaci vzduchotechniky. Z faktury č. 6115/98 a z výpisu z účtu žalobce ze dne 15. 4. 1998, 2. 7. 1998, 4. 8. 1998 a 10. 12. 1998 soud zjistil, že žalobce zaplatil společnosti AREA, s. r. o., za dodávku vzduchotechniky částku 1 369 550 Kč a za dodávku měření a regulace vzduchotechniky částku 491 550 Kč. Z výslechu svědka M. M., jednatele společnosti AREA, s.r.o., soud zjistil, že při dodávce vzduchotechniky a dodávce měření a regulace vzduchotechniky se jedná o dodávky dvou rozdílných technologických celků, přičemž vzduchotechnika nemůže fungovat bez měření a regulace. Společnost AREA, s.r.o., zajišťovala pro žalobce obě dvě dodávky. Je ale možné objednat si dodávku pouze vzduchotechniky, což je dáno tím, že dodávka vzduchotechniky je svou podstatou dodávka mechaniky, kdežto dodávka měření a regulace zahrnuje i elektřinu. Ze smlouvy o dílo ze dne 16. 10. 1998 soud prvního stupně zjistil, že se netýkala dodávky měření a regulace, neboť tato položka není uvedena v předmětu smlouvy.

Při právním posouzení věci se soud prvního stupně nejprve zabýval pasivní legitimací žalovaných v řízení. Dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným subjektem v řízení je první žalovaná. Podle zákona č. 419/1990 Sb. městské části, kterým byl svěřen majetek hlavního města Prahy do hospodaření, vystupují v rozsahu stanoveném tímto zákonem, tedy i v právních vztazích týkajících se jim svěřeného majetku svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývajících. Z toho lze dovodit, že odpovědnost spojená s právními vztahy týkajícími se objektu Nuselského divadla, ať smluvními či bezesmluvními, nese Městská část Praha 4, tedy první žalovaná. Odpovědnost městské části vyplývá i z čl. 3 obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy ze dne 28. 4. 1994, č. 23/1997.

Soud prvního stupně dále uzavřel, že dodávka měření a regulace vzduchotechniky nebyla součástí sjednaného díla mezi žalobcem a první žalovanou. Původní projekt, který byl součástí smlouvy ze dne 8. 4. 1998, tuto dodávku neobsahoval. Při provádění rekonstrukce divadla však vyvstala potřeba dodávky měření a regulace vzduchotechniky, neboť ta bez toho nemůže fungovat, a proto byl vyhotoven zadávací list č. 9. Ten byl zrušen a měl být nahrazen smlouvou ze dne 16. 10. 1998, která měla ošetřit tzv. vícepráce, tedy původně nesjednaná plnění. Smlouvu ze dne 16. 10. 1998 posoudil soud prvního stupně jako neplatnou dle § 536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) pro neurčitost sjednaného předmětu díla, vymezeného slovy „zejména“.

V řízení tedy bylo prokázáno, že ve prospěch první žalované bylo poskytnuto bezesmluvní plnění spočívající v dodávce měření a regulace vzduchotechniky. Při posuzování otázky, zda a v jakém rozsahu došlo k bezesmluvnímu plnění ve prospěch první žalované, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jelikož se dodávka stala součástí stavby a zahrnovala i práce, nelze toto plnění zpět vydat žalobci. Proto podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) vyšel ze znaleckého posudku Ing. R. L., který určil obvyklou (tržní) cenu plnění k datu jeho poskytnutí, tedy k roku 1998, ve výši 437 893 Kč. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobě vyhověl.

K odvolání žalobce a první žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 58 Co 449/2008-304, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body II a III).

Odvolací soud dospěl k závěru, že první žalovaná je ve věci pasivně legitimovaná, jelikož vyhláška č. 23/97, o hospodaření s majetkem hlavního města Prahy, neomezuje právo hospodařit se svěřeným majetkem jen na právo majetek držet a užívat, případně pronajímat, nýbrž ji vybavuje právy vlastníka. Mezi ně patří i právo v rámci údržby nemovitosti uzavřít smlouvu o dílo na rekonstrukční práce a schopnost být z této smlouvy nositelem práv a povinností.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno, že by měření a regulace vzduchotechnicky bylo součástí původní smlouvy o dílo ze dne 8. 4. 1998. S ohledem na v řízení prokázanou skutečnost, že vzduchotechnika a její měření a regulace představují dodávky dvou technologických celků, které může dodat odlišný dodavatel, nebylo možné dospět k závěru, že dodávka měření a regulace vzduchotechniky byla ve smlouvách mezi žalobcem a prvou žalovanou od počátku zahrnuta. Její dodatečné objednání zadávacím listem č. 9 nebylo po jeho zrušení nahrazeno ohledně dodávky měření a regulace vzduchotechniky neplatnou smlouvou ze dne 16. 10. 1998. V řízení nebylo prokázáno, že by první žalovaná zaplatila dodávku měření a regulace vzduchotechniky, ačkoli tato součást celkové rekonstrukce byla zhotovena a následně předána první žalované.

Při hodnocení nároku žalobce podle § 451 obč. zák. vyšel odvolací soud ze znaleckého posudku, jímž znalec Ing. L. stanovil hodnotu dodávky měření a regulace vzduchotechniky částkou 437 893 Kč. V tomto rozsahu se dostalo první žalované plnění, o které se její majetek nezmenšil, ačkoli se dodávka měření a regulace stala součástí rekonstruované budovy divadla. S ohledem na to, že dodávka měření a regulace vzduchotechniky byla pouze jednou částí celkové rekonstrukce divadla, nevycházel odvolací soud při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení z rozhodnutí R 26/75, podle kterého je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoli hodnota vynaložených prostředků, nýbrž rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před a po adaptaci.

Odvolací soud odmítl námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Dodávku měření a regulace vzduchotechniky prováděla společnost AREA, s.r.o., která byla v subdodavatelském vztahu k žalobci, a v řízení bylo prokázáno zaplacení této dodávky subdodavateli žalobcem ve výši 491 550 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu následující otázky zásadního právního významu:

a) Jak se může první žalovaná v postavení subjektu se svěřenou správou nemovitostí v majetku vlastníka obohatit na úkor žalobce plněním z dodávky měření a regulace, kterou nezhotovil žalobce, za stavu plnění z neplatné smlouvy o dílo, když žalobce netvrdí, že zhotovení prací jako celku, tj. vzduchotechniky včetně měření a regulace nebylo zaplaceno?

b) Jak může měření a regulace, která ovládá vzduchotechniku, být považováno za samostatnou dodávku, když bez ovládacích prvků měření a regulace vzduchotechnika nefunguje? Je měření a regulace ovládající vzduchotechniku samostatnou dodávkou, či jí může být, pokud měření a regulace je ovládacím prvkem vzduchotechniky?

c) Představuje bezdůvodné obohacení přijatého plnění tržní hodnotu ceny dodávky měření a regulace nebo prací před a po rekonstrukci majetku?

d) Zakládá závazek žalobce bezplatně odstranit závady a nedodělky předmětu plnění nárok na finanční plnění nebo povinnost dodávku řádně splnit v takovém rozsahu, aby byla funkční?

Podle dovolatelky se soudy nevypořádaly s otázkou, proč je měření a regulace samostatnou dodávkou, když vzduchotechnika bez nainstalování měření a regulace nemůže fungovat a jedná se o dodávku od jediného subjektu, společnosti AREA, s. r. o., která dodala vzduchotechniku i měření a regulaci.

Při hodnocení, zda se jedná o jednu dodávku či nikoli, soud zcela pominul smlouvu o dílo uzavřenou dne 27. 3. 1998 mezi žalobcem a společností AREA, s. r. o., tedy před podpisem smluv o dílo s první žalovanou, z níž vyplývá, že žalobce věděl od samého začátku, že vzduchotechnika obsahuje i měření a regulaci. Z toho je nesporné, že se nemohlo jednat o následné plnění.

Dovolatelka dále namítá, že soud nepřihlédl ani k ustanovení § 550 obch. zák., a to i s ohledem na dobré mravy, neboť žalobce neprokázal, že jako zhotovitel díla upozornil objednatele na nedostatek vymezení předmětu plnění o ovládání vzduchotechniky, a to měřením a regulací.

Soudy se dále nezabývaly čl. 25 smlouvy o dílo na opravu a rekonstrukci divadla, v němž se žalobce zavázal bezplatně odstranit všechny vady a provést všechny nedodělky. Z obsahu této dohody vyplývá, že k žádnému bezdůvodnému obohacení dojít nemohlo, protože pokud vzduchotechnika byla nefunkční bez měření a regulace, jedná se o vadu bránící provozu díla.

Dle dovolatelky se soudy nevypořádaly řádně s tím, zda k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo, protože znalecký posudek oceňuje výši provedených prací a nikoli bezdůvodné obohacení mezi první žalovanou a žalobcem. Rozsudky obou soudů jsou tak podle názoru první žalované v rozporu se zněním § 457 obč. zák. a ustálenou judikaturou, jelikož bezdůvodné obohacení nespočívá v hodnotě vynaložených prostředků na zhotovení měření a regulace, ale v rozdílu mezi hodnotou nemovitosti před zhotovením rekonstrukce a oprav Divadla na Fidlovačce a v hodnotě po provedení prací dotčených žalobou.

Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozsudky a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, když dovodil, že měření a regulace nebyly součástí původní smlouvy o dílo a jednalo se o samostatné dílo, za jehož provedení vznikl žalobci nárok na zaplacení z titulu bezesmluvního plnění.

Podle ustanovení § 549 odst. 2 obch. zák. dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla. Podle již dlouholeté konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, rozsudek ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2613/2010) je pro aplikaci tohoto ustanovení nezbytné, aby se strany dohodly na změně smlouvy.

Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně bylo v článku II bodu 2 smlouvy o dílo č. 050607 sjednáno, že objednatel je oprávněn upravit předmět plnění i v průběhu prací, případně omezit rozsah některých prací a dodávek nebo jejich rozsah rozšířit a zhotovitel je povinen objednatelem požadované změny akceptovat. Změny předmětu plnění budou zahrnuty do písemných dodatků k této smlouvě a do zadávacích listů. Podle článku IV bylo mezi stranami dojednáno, že úprava smluvní ceny bude provedena na podkladě zadávacích listů odsouhlasených oprávněným zástupcem objednatele ve věcech technických. Podle článku X bodu 6 smlouvy lze smlouvu doplňovat či měnit pouze písemnými dodatky podepsanými oprávněnými zástupci stran podle článku I smlouvy. Soud prvního stupně současně učinil skutkové zjištění, že strany sice vyhotovily zadávací list č. 9, kterým se na základě požadavku objednatele rozšiřoval předmět plnění smlouvy o měření a regulaci vzduchotechniky, v zápise ze dne 3. a 4. 10. 1998 se však dohodly na zrušení všech 27 zadávacích listů vystavených z důvodu prací, které nebyly předmětem původního zadání veřejné zakázky, tedy uzavřených smluv, s tím, že žalobce měl provést nové zúčtování. K uzavření nové smlouvy, či změně původní smlouvy pak již podle skutkového zjištění soudu prvního stupně nedošlo.

Dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Skutkovými závěry, ze kterých vycházel při svém rozhodování odvolací soud, je dovolací soud vázán a při rozhodování o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku, kdy je třeba přípustnost dovolání posuzovat podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, není správnost skutkových závěrů oprávněn přezkoumávat. Dovolací přezkum se v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky dokazování nemohou před dovolacím soudem doznat změny.

Nejvyšší soud tudíž vyšel ze shora uvedeného skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vycházel i soud odvolací. Z tohoto skutkového zjištění se pak podává, že podle mezi stranami uzavřené smlouvy žalobci právo na zaplacení dodávky měření a regulace vzduchotechniky nevzniklo (zadávací list č. 9 byl dohodou stran následně zrušen, ke změně smlouvy nedošlo). Žalobci nevzniklo ani právo na zaplacení zvýšené ceny podle ustanovení § 549 odst. 2 obch. zák., neboť jak již shora uvedeno, podmínkou pro vznik tohoto nároku je dohoda o změně předmětu plnění podle uzavřené smlouvy, k čemuž však nedošlo.

Žalobci však nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu dodávky tohoto měření a regulace. Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí (mimo shora uvedených srov. např. usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, či rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010) dospěl k závěru, že plnění z titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a § 454 obč. zák., jelikož v takovém případě nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací. Tento závěr je třeba vztáhnout i na posuzovanou věc, kdy bylo plněno nad rámec uzavřené smlouvy, aniž došlo k její změně.

Pouze v případě, že by poskytnuté plnění nebylo spjato s původním plněním (nebyla by dána vzájemná souvislost těchto plnění) bylo by možno aplikovat ustanovení § 451 a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně se však podává, že tomu tak v daném případě není. V této souvislosti je významné zejména skutkové zjištění soudu prvního stupně, že při provádění rekonstrukce divadla vyvstala potřeba dodávky měření a regulace vzduchotechniky, neboť bez tohoto měření regulace nemůže vzduchotechnika fungovat a proto byl vystaven zadávací list č. 9. Soud prvního stupně učinil i skutkové zjištění, že vzduchotechnika bez měření a regulace by nemohla být zkolaudována.

Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je proto nesprávné a naplňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.)

S ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval i ostatními dovolacími námitkami dovolatelky.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není v napadeném rozsahu z hlediska uplatněného dovolacího důvodů [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř., ve výroku pod bodem I, v němž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované, a v závislém výroku pod bodem II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou, zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem Iav závislých výrocích pod body III, VI a VII, jež se týkají náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení, jež se týkají vztahu mezi žalobcem a první žalovanou (včetně nákladů řízení, jež vznikly České republice) rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2012

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru