Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3657/2014Usnesení NS ze dne 30.03.2016

HeslaVady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3657.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3657/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 01, IČO 60162694, proti žalované GTH catering a.s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, IČO 24206741, zastoupené JUDr. Václavou Kubalíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1531/9, PSČ 110 00, o zaplacení částky 3 055 404, 64 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 128/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 6 Cmo 263/2013-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2013, č. j. 33 Cm 128/2011-115, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 3 038 054,44 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o zaplacení soudního poplatku (výrok pod bodem III).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2014, č. j. 6 Cmo 263/2013-145, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod.

Požadavku, aby v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolatel nedostál. Nestalo se tak ani prosou citací ustanovení § 237 o. s. ř. a sdělením, že žalovaný je toho názoru, že odvolací soud zaujal nesprávný právní názor ohledně neplatnosti ujednání o změně smlouvy v části týkající se ceny stravy ve smyslu § 70 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, když změny smlouvy považoval za uzavřené v rozporu s podmínkami veřejné obchodní soutěže.

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2016

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru