Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3333/2018Rozsudek NS ze dne 11.03.2020

HeslaPojištění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3333.2018.1
Dotčené předpisy

§ 4 odst. 4 předpisu č. 37/2004 Sb.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3333/2018-198

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce L. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích – Zeleném Předměstí, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, o zaplacení částky 120 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 26 C 274/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2018, č. j. 18 Co 90/2018-169, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2018, č. j. 18 Co 90/2018-169, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 12. 2017, č. j. 26 C 274/2016-146, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 12. 2017, č. j. 26 C 274/2016-146, zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 120 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 5. 2014 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně zjistil, že žalobce měl pojistnou smlouvou ze dne 30. 12. 2010 sjednáno u žalované životní pojištění s úrazovou složkou, přičemž sjednáno bylo denní odškodné pro případ úrazu s limitem plnění od 8. dne zpětně s denním odškodným ve výši 400 Kč za den. Pojistnou smlouvu uzavřely žalovaná s paní B. B. jako pojistníkem; žalobce byl druhým pojištěným. Přílohou pojistné smlouvy byly mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění ze dne 1. 12. 2009 (dále jen „VPP“), Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění FORTE ze dne 1. 12. 2009 (dále jen „ZPP“), Doplňkové pojistné podmínky pro úrazová pojištění sjednaná k životnímu pojištění FORTE ze dne 1. 12. 2009 (dále jen „DPP“). V čl. 2 DPP je výslovně uvedeno, že oceňovací tabulky jsou k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. DPP hned v úvodu dále odkazují na Oceňovací tabulku, která stanoví limitaci maximální doby léčby pro daný úraz a do níž měl žalobce právo nahlédnout na všech obchodních místech pojistitele. Pokud tak žalobce neučinil a řádně se se způsobem výpočtu pojistného plnění neseznámil, nelze to přičítat k tíži žalované. To, že součástí uzavřené pojistné smlouvy byly VPP a DPP a jejich převzetí a odsouhlasení, potvrdila manželka žalobce svým podpisem pod pojistnou smlouvou.

Za situace, kdy stanovení výše pojistného plnění je limitováno výší denního odškodného a zároveň maximální dobou léčby konkrétního úrazu, soud v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 3079/11, takovéto ujednání shledal platným a limitaci počtem dní stanovenou oceňovací tabulkou posoudil jako určení rozsahu pojistného plnění. Okolnost, že Oceňovací tabulka nebyla ke smlouvě připojena v listinné podobě, neznamená, že by strany sjednaly způsob výpočtu pojistného plnění bez limitace. Z textu DPP jednoznačně vyplývá takto sjednaný způsob výpočtu pojistného plnění. Pro úraz žalobce – poranění bederní páteře následkem pádu na náledí – byla u položky č. 139 Oceňovací tabulky A stanovena limitace 49 dnů, za které žalovaná pojistné plnění ve výši 19 600 Kč žalobci vyplatila. Pokud žalobce tvrdil, že jej žalovaná s oceňovacími tabulkami neseznámila před uzavřením smlouvy, pak soud připomíná i znění § 10 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění platném ke dni sjednání pojistné smlouvy (dále jen „ ZoPS“), který stanoví, že povinnost seznámit pojištěného s obsahem pojistné smlouvy týkající se pojištění jeho pojistného rizika má pojistník, tedy manželka žalobce, nikoli žalovaná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2018, č. j. 18 Co 90/2018-169, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud na úvod odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, načež dospěl rovněž ke shodnému závěru o tom, že způsob určení výše pojistného plnění odkazem na oceňovací tabulky byl sjednán platně a v souladu s § 4 odst. 4 a § 5 ZoPS. Pokud žalovaná nepřipojila ke smlouvě rovněž oceňovací tabulky v listinné podobě, nelze z toho dovodit žalobcem tvrzený závěr, že by si účastníci sjednali způsob výpočtu výše pojistného plnění jinak, než jak je uvedeno v pojistné smlouvě, nebo že by si dohodli způsob výpočtu pouze v závislosti na trvání doby léčení potvrzené ošetřujícím lékařem pojištěného. Smluvní strany si ujednaly, že oceňovací tabulky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele. Podpisem pojistné smlouvy pojistník (manželka žalobce) s tímto způsobem zpřístupnění souhlasil.

Odvolací soud citoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017, s nimiž podle odvolacího soudu soud prvního stupně rozhodl ve shodě. Odvolací soud rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1082/2016, který se rovněž zabýval otázkou, zda je akceptovatelný odkaz v pojistných podmínkách na další dokument či ujednání (tj. oceňovací tabulky), který součástí pojistných podmínek není, avšak závazným způsobem určuje rozsah pojistného plnění. Odvolacímu soudu je znám obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, který je s výše uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu v tom, že vyžaduje prokázání, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy, oproti dříve vyjádřenému závěru, že pojistník podpisem pojistné smlouvy s výše popsaným způsobem zpřístupnění oceňovacích tabulek souhlasil. Odvolací soud k později vydanému rozhodnutí Nejvyššího soudu, které obsahuje rozporné právní závěry od závěrů vyjádřených v jeho dřívějších rozhodnutích, nepřihlížel, což odůvodnil povinností Nejvyššího soudu v takové situaci předložit věc k rozhodnutí velkému senátu s odůvodněním odlišného názoru.

K námitce žalobce, podle kterého s ohledem na § 4 odst. 4 ZoPS je to právě žalovaná, kterou tíží důkazní břemeno, přičemž soud prvního stupně nereflektoval, že žalovaná neprokázala, resp. ani nenavrhla žádný důkaz k prokázání seznámení žalobce ani jeho manželky s oceňovacími tabulkami před uzavřením pojistné smlouvy, odvolací soud uvedl s odkazem na závěry obsažené v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 787/2017, že důkazní břemeno by žalovanou tížilo v případě, že by pojistník při zvoleném způsobu tvrdil, že mu oceňovací tabulky byly před podepsáním smlouvy objektivně nepřístupné, nikoli v případě, že podpisem smlouvy zvolil druhý způsob seznámení se s oceňovacími tabulkami. Tak tomu v dané věci není. Pro daný případ odvolací soud považuje za nevýznamné, že žalobcem není pojistník, nýbrž pojištěný, neboť to nic nemění na právech a povinnostech pojišťovny a pojistníka, potažmo pojištěného.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Podle žalobce je řešená otázka hmotného práva dovolacím soudem rozhodována rozdílně a současně se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když zejména žádným způsobem nereflektoval žalobcem předloženou judikaturu a ani dostatečně přesvědčivě neodůvodnil odklon v právním posouzení věci.

Dovolatel předně namítal, že odvolací soud nerespektoval závěry obsažené v rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 8 (ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 22 C 374/2013) a Městského soudu v Praze (ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 70 Co 225/2014, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 69 Co 462/2014), na něž upozorňoval, a naopak pouze mechanicky převzal závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. III ÚS 3079/11, aniž blíže rozvedl svoji právní úvahu, na základě které dospěl k závěru o aplikovatelnosti tohoto rozhodnutí na spor mezi žalobcem a žalovanou. Dovolatel namítá, že toto usnesení není obecně závazným rozhodnutím, kterým by se měly obecné soudy řídit. Současně je toho názoru, že z uvedeného usnesení nelze žádným způsobem zjistit, jaké byly konkrétní skutkové okolnosti dané věci, soud si nemohl být jistý při aplikaci závěrů obsažených v tomto usnesení, že se rozhodované věci nezakládají na odlišném skutkovém základě.

Z dovolání se dále podává, že hmotněprávní otázky, které Nejvyšší soud rozhoduje rozdílně, jsou 1) zda oceňovací tabulky, na něž bylo odkazováno v DPP, ale nebyly přiloženy k pojistné smlouvě, pouze bylo žalobci (a pojistníkovi) sděleno, že se s nimi může seznámit na jakémkoliv prodejním místě žalované, splňují požadavky obsažené v § 4 odst. 4 ZoPS a jsou součástí pojistné smlouvy, a 2) zda důkazní břemeno o tom, zda byl žalobce prokazatelně seznámen s oceňovacími tabulkami, leží na žalobci nebo na žalované. Dovolatel se ztotožňuje se závěry obsaženými v pozdějším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, na základě kterých lze podle dovolatele dojít k jednoznačnému závěru, že důkazní břemeno ohledně seznámení žalobce s oceňovacími tabulkami leží právě na straně žalované; jestliže se žalovaná dovolává znění takovýchto oceňovacích tabulek, bylo její povinností prokázat splnění zákonných podmínek. Současně nemůže obstát argumentace, podle které postačí pro učinění závěru o tom, že se oceňovací tabulky staly součástí pojistné smlouvy, pouhý odkaz na tyto tabulky ve VPP a obecné tvrzení o jejich dostupnosti na obchodních místech žalované. Dovolatel se vymezoval proti argumentaci odvolacího soudu, podle níž „pokud pojistník podpisem pojistné smlouvy přijal druhý způsob splnění této povinnosti (viz právní věta), a nic mu nebránilo, aby se s oceňovacími tabulkami seznámil (netvrdil, že by mu oceňovací tabulky byly před podepsáním smlouvy objektivně nepřípustné)“ a proti závěru o tom, že důkazní břemeno by tížilo žalovanou jen v případě, tvrdil-li by žalobce objektivní nedostupnost oceňovacích tabulek. Podle dovolatele je jediný možný výklad § 4 odst. 4 ZoPS takový, který připouští, aby pojistné podmínky nemusely být uvedeny přímo v pojistné smlouvě, avšak musí na ně být odkazováno; v takovém případě musí být zájemce o uzavření pojistné smlouvy se všemi pojistnými podmínkami, které se mají k uzavírané pojistné smlouvě vztahovat, prokazatelně seznámen. Dovolatel se naopak neztotožňuje se závěry, o něž opřel své rozhodnutí odvolací soud a které Nejvyšší soud vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017.

Dovolatel jako vadu řízení považuje rovněž postup odvolacího soudu, který se nevypořádal s námitkami spočívajícími v rozporu závěrů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017, a závěrů obsažených v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (např. ze dne 7. 6. 2012, č. j. 22 Co 365/2011-150).

Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která se ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu ve věci rozhodné právní otázky a dovolání žalobce tak považuje za zcela nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle § 241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na úvod svého právního posouzení Nejvyšší soud podotýká, že jedním ze způsobilých předpokladů přípustnosti dovolání je „pouze“ rozpor závěrů odvolacího soudu se závěry Nejvyššího soudu při řešení konkrétní otázky hmotného či procesního práva, nikoli však postup odvolacího soudu rozporný se závěry obsaženými v rozhodnutích jiných soudů prvního stupně či odvolacích soudů. Proto námitky žalobce o tom, že se odvolací soud odchýlil od závěrů obsažených v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhodnutích Městského soudu v Praze, nemohou být způsobilé založit přípustnost jeho dovolání.

Dovolání žalobce je přípustné pro řešení otázky, zda je odkaz na oceňovací tabulky obsažený v pojistných podmínkách, s nimiž byl žalobce před uzavřením pojistné smlouvy seznámen, za současného sdělení, že oceňovací tabulky jsou volně dostupné na obchodních místech žalované, dostatečný pro splnění požadavku na prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu § 4 odst. 4 ZoPS, stejně jako pro řešení otázky, zda důkazní břemeno o tom, zda byl žalobce před uzavřením smlouvy prokazatelně seznámen s oceňovacími tabulkami, leží na žalobci (pojištěném) nebo na žalované (pojistiteli), neboť při řešení obou těchto otázek se odvolací soud odchýlil od závěrů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017.

K odstranění rozporů při řešení nastíněných otázek v judikatuře Nejvyššího soudu došlo poté, co žalobce podal své dovolání, již v jiné věci, a to rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, v němž se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016.

Nejvyšší soud ve skutkově obdobné věci vyložil, že „povinností pojistitele podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě je prokazatelně seznámit pojistníka s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy. Z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě se podává, že pojistné podmínky vydané pojistitelem jsou součástí pojistné smlouvy, a to i přesto, že nejsou uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Aby se pojistitel znění těchto pojistných podmínek mohl vůči pojistníkovi dovolávat, musí prokázat, že pojistník byl s těmito pojistnými podmínkami prokazatelně seznámen. Zákon neurčuje pojistiteli konkrétní způsob, jakým má výše uvedeného cíle dosáhnout; pro posouzení závaznosti pojistných podmínek pro smluvní strany je však nezbytné, aby s těmito pojistnými podmínkami byl pojistník seznámen prokazatelně. … Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.“ Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí odkázal na závěry obsažené již v rozhodnutí ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, podle nějž „nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen. To platí i v případě, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou) úroveň nepřímých smluvních ujednání, např. tzv. oceňovací tabulky. Ty musí být inkorporovány za stejných podmínek jako podmínky první.“

Nejvyšší soud v rozhodnutí velkého senátu rovněž velice příhodně poznamenal, že v jím posuzované věci „žalovaná, aby dostála své povinnosti podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě, předložila žalobkyni před uzavřením smlouvy 2 dokumenty obsahující (nějaké) pojistné podmínky, jejich převzetí nechala žalobkyni stvrdit podpisem. Takový postup by bylo lze označit za správný a souladný s požadavky zákona, pokud by ovšem tyto dokumenty obsahovaly veškeré pojistné podmínky, které tvoří obsah smlouvy a kterých se mohou smluvní strany následně dovolávat. V daném případě však žalovaná část pojistných podmínek vtělila do samostatného dokumentu, na nějž sice odkázala v speciálních pojistných podmínkách, žalobkyni jej ovšem spolu s ostatními pojistnými podmínkami před uzavřením smlouvy nepředložila. Je jistě akceptovatelné, aby obsah části pojistných podmínek (oceňovacích tabulek) vtělila žalovaná do samostatného dokumentu (zřejmě z důvodu přehlednosti), to ovšem nemůže implikovat vynětí těchto pojistných podmínek též z povinnosti žalované seznámit žalobkyni s pojistnými podmínkami před uzavřením smlouvy. Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Za předpokladu, že žalovaná nechtěla ve svůj prospěch využít neznalosti obsahu oceňovacích tabulek žalobkyní, není rozumného důvodu, proč žalovaná, když žalobkyni před uzavřením pojistné smlouvy předložila speciální pojistné podmínky i všeobecné pojistné podmínky (a tuto skutečnost nechala žalobkyni písemně stvrdit), stejně nepostupovala rovněž v případě oceňovacích tabulek.“

Totožným způsobem postupovala žalovaná i v nyní posuzované věcí, když manželku žalobce, jako pojistníka, nechala podepsat spolu s pojistnou smlouvu také VPP, ZPP a DPP, nikoli však již oceňovací tabulky, jejichž obsahu se v řízení dovolávala. O existenci oceňovacích tabulek se měli pojistník a žalobce dozvědět z odkazu v pojistných podmínkách (DPP) a s jejich obsahem se mohli seznámit na kterémkoliv obchodním místě žalované. Pokud odvolací soud přisvědčil názoru žalované a uzavřel, že podpisem pojistné smlouvy pojistník souhlasil s tímto způsobem zpřístupnění oceňovacích tabulek (formou nahlédnutí v obchodních místech žalované) a žalovaná tak proto dostála požadavkům obsaženým v § 4 odst. 4 ZoPS, rozhodl nesprávně. Jak je zřejmé z výše uvedeného, jednání žalované, která před uzavřením smlouvy seznámila žalobce, respektive jeho manželku pouze s částí pojistných podmínek (VPP, ZPP a DPP) a nikoli však již s obsahem oceňovacích tabulek, ačkoliv se jejich obsahu dovolávala, nelze poskytnout právní ochranu. Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 ZoPS nelze považovat sdělení, resp. údaj o tom, že pojistné podmínky (s oceňovacími tabulkami) jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele. Rovněž otázka důkazního břemene byla v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu vyřešena jinak, než jak ji (zřejmě veden nesprávným právním názorem na předchozí právní otázku) posoudil odvolací soud. Nejvyšší soud totiž vyložil, že „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě tak platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává (v projednávané věci žalovaná), musí prokázat, že pojistník (žalobce) byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy.“

Z uvedeného se podává, že dovolání žalobce bylo důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. S ohledem na tento závěr a s ním spojené důsledky bylo nadbytečné zabývat se dalšími výtkami dovolatele.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvod nesprávnosti se vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně bude v řízení vázán názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru