Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3235/2019Usnesení NS ze dne 11.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3235.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3235/2019-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře Economy JUDr. Pecl a spol., v.o.s., se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, PSČ 61500, IČO 25306243, proti žalované LEHR s.r.o., se sídlem v Praze, Prokopova 2849/2a, PSČ 130 00, IČO 27713661, zastoupené Thomasem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze, Palackého 740/1, 110 00, o zaplacení 327 621,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 ECm 1/2018, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 4 Cmo 206/2017-45, takto:

1. Dovolání se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 6. 2018, č. j. 4 Cmo 206/2017-72, změnil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 6. 2016, č. j. EPR 20503/2012-32, tak, že odpor podaný žalovanou proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 9. 8. 2012 pod č. j. EPR 20503/2012-4, se neodmítá.

Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) usnesením ze dne 16. 4. 2019, č. j. 23 Cdo 641/2019-41, výše citované usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud poté usnesením ze dne 12. 6. 2019, č. j. 4 Cmo 206/2017-45, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2016, č. j. EPR 20503/2012-32, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezila ve smyslu § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Konkrétně pokládá otázku, zda je přihlášení osoby, která není oprávněnou či pověřenou osobou ve smyslu § 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.,) do datové schránky právnické osoby způsobilé přivodit důsledky řádného doručení do vlastních rukou žalované ve smyslu § 173 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř., a zda je osoba, která přestala být v důsledku své rezignace na funkci statutárního orgánu oprávněnou osobou ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., nicméně fakticky disponuje přihlašovacími údaji k datové schránce právnické osoby, způsobilá svým přihlášením do datové schránky právnické osoby přivodit důsledky řádného doručení do vlastních rukou žalované ve smyslu § 173 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř.

Žalovanou předestřené právní otázky již byly dovolacím soudem vyřešeny v předchozím zrušujícím usnesení ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 641/2019-41, a dovolací soud nemá důvod se od zde přijatých závěrů odchylovat. Judikatura dovolacího soudu je jednotná v závěru, že soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statutárním orgánem (a již vůbec ne další skutečnosti vztahující se k jeho osobě), neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu, který je jen osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky, a že k přístupu do datové schránky může být oprávněna i statutárním orgánem právnické osoby pověřená fyzická osoba [§ 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb.,] Ve sjednocujícím stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 1/2017, v bodu 52, byl Nejvyšším soudem přijat závěr, že je na osobách uvedených v § 8 odst. 1 až 4 z. č. 300/2008 Sb., komu umožní činit úkony za danou osobu (tj. za držitele datové schránky) tím, že z nich udělením pověření učiní osoby pověřené ve smyslu § 8 odst. 6 z. č. 300/2008 Sb., a že je na oprávněné osobě, které byla zřízena datová schránka, aby při nastavení tohoto pověření vzala v úvahu důsledky, jež s sebou pro ni nese (vzhledem k „fikci podpisu“) postup pověřené osoby. V bodu 68 uvedeného stanoviska Nejvyšší soud přijal závěr, že přihlášením prostřednictvím systémového certifikátu do datové schránky byla písemnost řádně doručena adresátu (držiteli datové schránky). Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že bylo na žalované, komu umožní činit úkony za držitele DS. Jestliže se tedy do DS přihlásila prostřednictvím systémového certifikátu osoba, jíž žalovaná, jako držitelka DS, umožnila se do DS přihlásit, byl platební rozkaz žalované řádně doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (viz § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb.) – srov. bod 67 cit. stanoviska Nejvyššího soudu.

Z výše uvedeného tudíž plyne závěr, že u každé datové schránky je možné určit libovolný počet osob, které budou mít do dané datové schránky přístup. Při určování těchto osob je nutné vhodně nastavit proces práce s datovou schránkou a dbát na skutečnost, že dokumenty dodané do datové schránky mohou mít pro držitele datové schránky značný význam. Přestože JUDr. Ivan Pecl již nebyl v době přihlášení do DS žalované jejím jednatelem, tím, že žalovaná umožnila, aby se do její DS přihlásil prostřednictvím systémového certifikátu, stal se osobou oprávněnou ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.). Na uvedeném závěru nic nemění ani úmysl, s jakým se do DS žalované JUDr. Ivan Pecl přihlásil a v této souvislosti je bez významu i případný střet zájmu JUDr. Pecla jako jako jednatele žalobkyně a současně zástupce žalované. Jinými slovy bylo věcí žalované, aby obnovila bezpečnostní hesla a zamezila tak možnosti, aby se do její DS přihlásily osoby, jejichž oprávnění k tomu již pominulo. Žalovaná měla neprodleně prostřednictvím nového statutárního orgánu oznámit ministerstvu vnitra ČR ve smyslu § 12 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, že JUDr. Ivan Pecl není statutárním orgánem právnické osoby, a ministerstvo by mu zneplatnilo přístupové údaje. Jelikož žalovaná takto nepostupovala, nemúže namítat, že nedošlo k řádnému doručení. Okamžikem, kdy se do DS žalované přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu ve § 17 odst. 3 cit. zákona, došlo k řádnému doručení platebního rozkazu.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné a podle § 243c odst. věty první o. s. ř. jej odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru