Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3214/2019Usnesení NS ze dne 11.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3214.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3214/2019-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Mgr. Marka Konečného, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 201, PSČ 760 01, IČO 68758570, insolvenčního správce dlužníka EcoHouse Czech a.s., se sídlem v Ostravě, Masná 1847/9, PSČ 702 00, IČO 24132969, zastoupeného Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Šantova 2, PSČ 779 00, proti žalované LAWERS EKODOMY s.r.o., se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3299/3A, PSČ 702 00, IČO 03238733, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o zaplacení částky 425 667 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 177/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2019, č. j. 15 Co 273/2018-175, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 487 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Kačmaříka, advokáta, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č. j. 38 C 177/2016-122, uložil žalované zaplatit žalobci částku 151 797 Kč do majetkové podstaty dlužníka EcoHouse Czech a.s., IČO 24132969, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 151 797 Kč od 28. 7. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka EcoHouse Czech a.s., IČO 24132969, částku 273 870 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 273 870 Kč od 18. 2. 2016 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 151 797 Kč od 18. 2. 2016 do 27. 7. 2016 (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 5. 2019, č. j. 15 Co 273/2018-175, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 151 797 Kč do majetkové podstaty dlužníka EcoHouse Czech a.s., IČO 24132969, s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 28. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá (výrok pod bodem I). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem II) a změnil výroky o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body III, IV a V).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání. Ohledně přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod shledává dovolatel v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel se nemůže ztotožnit s právními závěry odvolacího soudu, u kterého řízení vyústilo v rozsudek překvapivý pro oba účastníky. Dovolatel považuje dohodu uzavřenou dlužníkem a žalovanou o dodání stavebních profilů za smlouvu o vzájemném plnění a má za to, že pokud žalobce nesdělil ve lhůtě 1 měsíce, že trvá na pokračování smluvního vztahu, platí v souladu s ustanovením § 253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, že odmítl plnění, a od smlouvy odstoupil. Dovolatel má za to, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka odpadl právní důvod dodání materiálu.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření zpochybnila námitky žalobce, má za to, že ustanovení § 253 odst. 2 insolvenčního zákona na skutkový stav zjištěný v tomto řízení nedopadá. Smlouvu účastníků hodnotí jako stále platnou kupní smlouvu a u žalované tudíž nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení. Dovolání hodnotí jako nepřípustné, neboť odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako

v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení

ze dne 27. 8. 2015, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Takový údaj se z dovolání nepodává, z obsahu žalobce ve svém dovolání žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, výslovně nevymezil. Dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by jakkoliv konkretizoval relevantní právní otázku. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném z obsahového hlediska).

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.

Námitkami týkajícími se poučovací povinnosti soudu uplatňuje dovolatel vady řízení. Jediným způsobilým dovolacím důvodem, který může založit přípustnost dovolání, je však dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pouze z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze posuzovat přípustnost dovolání. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedená námitka přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014,

sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, a další).

Pokud se týká dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení, dovolatel ani v této části dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru