Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3133/2020Usnesení NS ze dne 18.11.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3133.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3133/2020-415

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně LAMA CAR s.r.o., se sídlem Kaprova 42/14, Staré Město, 110 00 Praha 1, IČO 02599929, zastoupené Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Vinohradská 2279/164, 130 00 Praha 3, proti žalované Autoslužby Danex CZ, s. r. o., se sídlem Lipenská 1170/45, Hodolany, 779 00 Olomouc, IČO 26853400, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem Radniční 237/13, 787 01 Šumperk, o zaplacení 236 915 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 148/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 5. 2020, č. j. 75 Co 135/2020-390, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 75 Co 135/2020-390, výrokem I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 4. 2020, č. j. 19 C 148/2016-381, ve výroku I., jímž bylo zastaveno dovolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobkyně nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek z dovolání, a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřila nesouhlas se zastavením řízení a posouzením žalobkyní uvedených důvodů, proč nezaplatila soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě. Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu a i soudu prvního stupně bylo zrušeno.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle § 10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem – účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobkyně v dovolání nijak konkrétně nevymezila, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání uvedeném v § 237 o. s. ř. spatřuje přípustnost dovolání. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Žalobkyně v dovolání projevila pouze nesouhlas s právním posouzením učiněným odvolacím soudem a soudem prvního stupně a nevymezila žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud se však k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4149/2017 nebo ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3966/2018 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.

Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 11. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru