Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 311/2010Usnesení NS ze dne 18.11.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.311.2010.1
Dotčené předpisy

§ 450 odst. 1 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 311/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně JAF HOLZ spol. s r.o., se sídlem ve Vyškově, Průmyslová 717/8g, PSČ 682 14, IČ 463 53 283, zastoupené JUDr. Davidem Černeckým, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti žalované ATYP B.B. s.r.o., se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, PSČ 130 00, IČ 250 32 518, zastoupené JUDr. Šárkou, Hamáčkovou, advokátkou se sídlem v Klášterci nad Ohří, Nám. E. Beneše 10, o zaplacení 228 611,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 235/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2009, č.j. 6 Cmo 195/2009-153, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Davida Černeckého, advokáta se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2009, č.j. 6 Cmo 195/2009-153, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2008, č.j. 26 Cm 235/2005-119, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 228 611,95 Kč s úrokem z prodlení 3% p.a. od 23.12.2004 do zaplacení a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli ve smyslu § 409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ústní kupní smlouvy o dodávce zboží na základě ústních objednávek žalované za ceny podle ceníku, který měla žalovaná k dispozici, žalovaná zboží převzala a potvrdila převzetí na fakturách a v některých případech na dodacích listech, přičemž za dodané zboží nezaplatila sjednanou kupní cenu. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni zbytek kupní ceny ve výši 228 611,95 Kč za část nezaplaceného zboží. V této souvislosti odvolací soud poukázal na § 407 odst. 3 obch. zák., podle něhož dovodil, že žalovaná tím, že částečně plnila svůj závazek, uznala zbytek dluhu (viz fa.č. 3441280,3444499 a 3447038). Pokud žalovaná namítala, že daňové doklady (faktury) byly vystaveny na firmu HAKR spol. s r.o., Polní, Kadaň, IČ 18385788 a nikoliv na její firmu, která sídlila v době realizovaných dodávek na stejné adrese, oba soudy se shodly v tom, že se jednalo o administrativní chybu při vystavení faktur, avšak že tato okolnost nezbavuje žalovanou povinnosti zaplatit za zboží, které od žalobkyně odebrala a jeho převzetí řádně potvrdila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku, dále dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek správné rozhodnutí ve věci a dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. s námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování

Dovolatelka namítá, že soud se nevypořádal s otázkou „aktivní a pasivní legitimace“ žalované, když žalobkyně dodávala zboží a vystavovala faktury na firmu HAKR spol. s.r.o., IČ 18385788, a nikoliv žalované. Je přesvědčena, že v provedeném řízení nebylo ničím prokázáno, že by žalovaná měla závazek vůči žalobkyni a že by tento závazek „byl podložen řádnými fakturami“. Má za to, že tzv. „administrativní chyba“ nemá žádnou oporu v zákoně, natož aby zakládala povinnost žalované. Dále namítá, že žalované bylo odňato právo vystoupit před odvolacím soudem, když soud nevyhověl žádosti o odročení jednání z důvodu lékařem doloženého onemocnění její právní zástupkyně.

Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť má za to, že není přípustné, když v dané věci nebyla řešena žádná otázka, která by byla soudní praxí rozhodována rozdílně nebo která by dosud v rozhodnutích soudu nebyla řešena. Podle názoru žalobkyně je soudní judikatura jednoznačná v tom, že ten, kdo si zboží objedná a převezme jej, je povinen je zaplatit. Připomíná, že žalovaná si dodané zboží ponechala a svým podpisem přímo na fakturách nebo dodacích listech převzetí zboží potvrdila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.

Pokud dovolatelka namítá, že ji odvolací soud odňal právo vystoupit před odvolacím soudem, když nevyhověl její žádosti o odročení jednání z důvodu lékařem doloženého onemocnění její právní zástupkyně, pak by tato námitka mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze brojí proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu v řízení.

Uplatnila-li dovolatelka dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., je nutno opětovně konstatovat, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Pokud dovolatelka namítá, že žalobkyně dodávala zboží nikoliv jí, ale obchodní společnosti HAKR spol. s.r.o., IČ 18385788, vytvářením vlastních skutkových zjištění zpochybňuje skutkové zjištění obou soudů, podle nichž si žalovaná dodané zboží objednala, jeho převzetí potvrdila na fakturách a v některých případech na dodacích listech a ponechala si jej. Je na místě opětovně připomenout, že dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Pokud tedy ze skutkového zjištění odvolacího soudu vyplývá, že si žalovaná dodané zboží objednala, jeho převzetí potvrdila na fakturách a v některých případech na dodacích listech a ponechala si jej, je třeba přisvědčit žalobkyni, že za dodané a převzaté zboží je kupující povinen prodávajícímu zaplatit kupní cenu.

Podle § 409 odst. 1 obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Podle 450 odst. 1 obch. zák., nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím. Prodávající může činit závislým předání zboží nebo dokladů na zaplacení kupní ceny.

Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy v souladu s uvedenými ustanoveními správně dovodily, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kupní cenu, resp. doplatek kupní ceny, za zboží, jehož převzetí potvrdila na doručených fakturách, případně na dodacích listech, nezaplatila za něj kupní cenu a ponechala si jej k vlastnímu nakládání, a to na základě ústně uzavřených kupních smluv s žalobkyní na základě ústních objednávek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003, publikovaní ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, seš. č. 3/2005, pod označ. 26/2005, podle něhož pro vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu ve smyslu ustanovení § 450 odst. 1, věty první, obch. zák. je rozhodující, zda mu prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožnil nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím). Nutno doplnit, že pro oprávněnost nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny za zboží, které bylo objednatelem převzato a je mu umožněno s ním nakládat, je bez právního významu chyba učiněná v daňovém dokladu. Ze skutečnosti, že na daňovém dokladu (fakturách) byla uvedena zaměnitelná obchodní firma jiné společnosti se shodným sídlem, nelze dovodit, že v dané věci není dána aktivní a pasivní legitimace účastníků, jak nesprávně dovolatelka dovozuje. Není možno přisvědčit dovolatelce, že by se soudy vůbec nezabývaly aktivní a pasivní legitimací účastníků. Odvolací soud konstatoval, že se ztotožnil se skutkovými i právnímu závěry soudu prvního stupně, který se námitkou žalované k nedostatku legitimace účastníků v daném sporu zabýval na str. 4 a 5 odůvodnění svého rozhodnutí a neshledal tuto námitku jako důvodnou.

Žalovaná v dovolání nepředestřela žádnou otázku, která by měla ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, případně že by odvolací soud řešil ve svém rozhodnutí otázku, která by byla řešena v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce ve smyslu § 237 odstavec 3 o. s. ř. zásadní význam, neboť odvolací soud řešil v tomto rozhodnutí otázku zaplacení kupní ceny v souladu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, dovolací soud uzavřel, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. listopadu 2010

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru