Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 3024/2010Rozsudek NS ze dne 31.07.2012

HeslaZávazkové vztahy obchodní
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3024.2010.1
Dotčené předpisy

čl. 69 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 3024/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: JUDr. V. K., insolvenční správce PA EXPORT, a. s., IČ 00548421, zastoupen Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem se sídlem Sudoměřská 6, Praha 3, PSČ 130 00, proti žalovaným: 1) ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC s. r. o., se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, 1. máje 2230, IČ 26821532, zastoupený JUDr. Alenou Bányaiovou, Csc., advokátkou se sídlem Praha 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, 2) ENERGOAQUA, a. s., se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, 1. máje 823, IČ 15503461 a 3) IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o., se sídlem Všechromy 26, IČ 60747641, o zaplacení Kč 15,281.529,90 vedené u býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26279/91/6, nyní vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 137/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 383/2008-489, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku Kč 147.504,- do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Aleny Bányaiové, CSc.

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 1993, č. j. 26279/91/6-140, v právní věci tehdejšího navrhovatele ŠKODAEXPORT, a. s. proti 14 odpůrcům, mimo jiné odpůrci 10) TESLA SEZAM a. s. Rožnov pod Radhoštěm, 1. máje 2230, IČ 15503402, odpůrci 11) TEROSIL a. s., Rožnov pod Radhoštěm, 1. máje 2230, IČ 45193533, nyní za oba právní nástupce ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC, se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, 1. máje 2230, IČ 26821532, dále proti odpůrci 12) ENERGOAQUA, a. s. Rožnov pod Radhoštěm, IČ 15503461 a konečně proti odpůrci 13) SVAS, a. s., Rožnov pod Radhoštěm a poté Brno, Moravské nám. 13, IČ 15503496, nyní IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o. se sídlem Všechromy 26, IČ 60747641, že všichni odpůrci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně navrhovateli částku Kč 21,736.091,- a na nákladech řízení Kč 228.448,-.

Předmětem řízení bylo zaplacení ceny dodávky parního kotle BKG 300 z dovozu na základě hospodářské smlouvy ze dne 11. 5. 1990, č. 6206790. Soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou a byly též splněny podmínky pro solidární odpovědnost ve smyslu § 69 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) v rozhodném znění, když v rozhodnutí o rozdělení zaniklé Tesly Rožnov a založení odpůrce 1) není určeno, že by předmětný závazek na tohoto odpůrce přešel.

K odvolání žalovaných uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, to je ohledně povinnosti žalovaných, nyní označených 1), 2) a 3) zaplatit žalobci společně a nerozdílně s žalovanými ve výroku a v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně označenými 1), 2), 4), 7) a 9) částku Kč 15,281.529,90, mění tak, že žaloba se vůči nim zamítá (výrok I.) Ve výrocích II. až VII. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k odlišnému právnímu závěru, než soud prvního stupně. Za prvořadé a rozhodující odvolací soud označil, že předmětný nárok na zaplacení pohledávky za dodané zařízení na základě hospodářské smlouvy byl písemně uznán co do důvodu i výše jedním z právních nástupců původního žalovaného, tj. a. s. Tesla Rožnov, a to společností TESLA VACUUM COMPONENTS, a. s. (dále též „TVC“), která závazek uznala dopisem ze dne 4. 9. 1992, adresovaným žalobci, který má veškeré náležitosti uznání závazku podle hospodářského zákoníku. Případné pochybnosti o perfektnosti tohoto uznání jsou vyvráceny podáním žalovaného 1), tj. TVC podle záhlaví napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které bylo adresováno soudu prvního stupně s datem 31. 5. 1993 a jež obsahuje rovněž uznávací projev dlužníka. Jen pro úplnost odvolací soud uvedl, že k podání TVC ze dne 7. 9. 1993, obsahujícímu „zpětvzetí uznání závazku“ přihlížet nelze, neboť jednostranný právní úkon doručený druhému účastníku nelze „vzít zpět“.

Odvolací soud dále poukázal na to, že předmětná pohledávka byla přihlášena žalobcem do konkursního řízení úpadce TVC a v tomto řízení byla poměrně uspokojena.

Odvolací soud na základě učiněných zjištění uzavřel, že předmětný závazek přešel ze smluvní strany hospodářské smlouvy (TESLA ROŽNOV) pouze na původního žalovaného 1), tj. TVC, která tento závazek kvalifikovaným způsobem uznala a též částečně uspokojila v rámci konkursního řízení. Proto nelze zavázat k úhradě předmětné pohledávky další žalované účastníky. Odvolací soud se tak již nezabýval všemi odvolacími námitkami žalovaných a ani neprováděl další důkazy, navržené v odvolacím řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 2 o. s. ř.) na zamítavý, jak shora uvedeno.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „v celém rozsahu“ z důvodů, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Podle dovolatele je určující právní posouzení otázky, zda uznání závazku jedním ze solidárních dlužníků (resp. částečné plnění tohoto závazku v konkursním řízení jednoho ze solidárních dlužníků) dochází k zániku solidárního dlužnictví jeho nahrazením singulárním závazkem původně solidárního dlužníka, který solidární závazek vůči věřiteli uznal co do důvodu a výše a částečně plnil.

Dovolatel je toho názoru, že privatizační projekt a. s. Tesla Rožnov č. 2938 není privatizačním projektem v pravém slova smyslu, neboť Tesla Rožnov a. s. již v době svého zrušení nebyla podnikem ve smyslu zák. č. 92/1991 Sb. (tzv. „zákon o velké privatizaci“) Nebyla totiž ve smyslu § 1 odst. 1 cit. zákona státním podnikem či jinou státní organizací, nýbrž akciovou společností. Rozdělení společnosti Tesla Rožnov (do 14 nových subjektů) je tak možné posuzovat pouze podle § 69 obch. zák., podle jehož odst. 4 (v rozhodném znění) není-li v rozhodnutí o rozdělení určeno, na kterou společnost závazek přechází, je k jeho splnění zavázána společně a nerozdílně každá společnost. Závazek k úhradě ceny předmětného zařízení nebyl v rozhodnutí Ministerstva průmyslu ČR č. j. 400/333/92 za stát jako jediného akcionáře, kterým byla rozdělena a. s. Tesla Rožnov bez likvidace, ani v zakladatelských listinách jednotlivých společností specifikován a určen.

Z toho podle mínění dovolatele vyplývá, že žádný z důkazů provedený v řízení před odvolacím soudem není způsobilý pro změnu právního hodnocení skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně. Uznání závazku vůči žalobci ze strany TVC a částečné plnění do majetkové podstaty úpadce TVC nemůže podle dovolatele znamenat zánik solidárního spoludlužnictví právních nástupců a. s. TESLA Rožnov podle § 69 odst. 4 obch. zák. a vznik singulárního právního vztahu žalobce pouze vůči TVC. Uznání závazku jedním ze solidárních dlužníků, jakož i částečné plnění solidárního závazku jedním ze spoludlužníků může znamenat toliko zlepšení právního postavení věřitele, aniž by tyto právní úkony některého ze spoludlužníků měly vliv na existenci spoludlužnictví více subjektů.

Žalobce na základě uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení a přiznal žalobci náklady dovolacího řízení.

Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Poukazuje na ust. § 69 odst. 4 obch. zák. v rozhodném znění, platném v době zrušení Tesly Rožnov a. s. rozdělením, a to rozhodnutím Ministerstva průmyslu ČR č. j. 400/333/92 ze dne 24. 4. 1992 k datu 1. 5. 1992. Cit. rozhodnutí odkazovalo na zakladatelské listiny nástupnických 14 společností, které byly přílohou rozhodnutí o rozdělení. Zakladatelské listiny konstatovaly, že jejich nedílnou součástí je věcná specifikace závazků, které na společnost přecházejí rozdělením, obsažená v „Seznamu nezaplacených dodavatelských faktur“ předávaných z akciové společnosti TESLA Rožnov a. s. do společností zakládaných MP ČR k 1. 5. 1992. V úvodu tohoto seznamu se uvádí, že „Rozdělení závazků je provedeno ze stavu k 31. 12. 1991 a bude upřesněno podle rozvahových položek společnosti TESLA Rožnov, a. s. k 30. 4. 1992“.

Žalovaný 1) zdůrazňuje, že rozhodnutí o rozdělení i zakladatelské listiny tedy počítaly s postupným upřesňováním majetku i závazků. Protokoly s přesnou specifikací závazků přecházejících na jednotlivé nástupnické společnosti byly zpracovány v červnu 1992 a byly podepsány Ministerstvem průmyslu ČR jako zakladatelem TESLY Rožnov, dále TESLOU Rožnov a nástupnickou společností. Protokol o převodu majetku, práv a závazků ze zaniklé a. s. TESLA Rožnov na TVC ze dne 9. 6. 1992 obsahoval v seznamu přecházejících závazků i předmětný závazek k zaplacení ceny kotle BKG 300. Odvolací soud proto správně uzavřel, že předmětný závazek přešel jen na jednu z nástupnických společností, a to na TVC. Tato společnost závazek, který na ni přešel, uznala.

Žalovaný 1) navrhuje zamítnutí dovolání a přisouzení nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje právní úprava obsažená v ust. § 236 an. obch. zák. ve znění zák. č. 7/2009 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 21. ledna 2010 (srov. čl. II. bod 12. cit. novely).

Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatel uplatnil dovolací důvody podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z provedeného dokazování, kdy sám provedl důkazy příslušnými listinami, zejména obsahem listiny ze 4. 9. 1992, v níž společnost TESLA VACUUM COMPONENTS, a. s. (dále též jen „TVC“), mj. sdělila, že mj. uznává závazek k zaplacení faktury č. 506267 na částku 21,736.019,- Kč, který jí byl delimitován při rozdělení TESLY Rožnov, a. s. Totéž vyplývá i z obsahu vyjádření TVC ze dne 31. 5. 1993 (viz zejména č.l. 33 spisu). Delimitování předmětného závazku vyplývá z protokolu o převodu majetku, práv a závazků z Tesly Rožnov na TVC, a. s., ze dne 9. 6. 1992 a její přílohy č. 4. (viz čl. 23 až 28 spisu).

Pokud odvolací soud na základě uvedeného, kdy vzal v úvahu přihlášení a částečné uspokojení pohledávky v konkursním řízení, dospěl ke skutkovému závěru, že předmětný závazek přešel na původního žalovaného, tj. TESLU VACUUM COMPONENTS, a. s., vychází tento závěr z provedených důkazů a nelze dospět k závěru, že by rozhodnutí vycházelo ze skutkových zjištění, které nevycházelo ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Na základě toho poté odvolací soud dospěl k závěru, pokud závazek přešel na TVC, coby původního žalovaného, nelze „zavázat k úhradě další žalované“, tj. v tomto stadiu řízení žalované 1) až 3).

Vzhledem k tomuto závěru jsou pak nepřípadné námitky dovolatele, jimiž polemizuje s tím, že v dané věci nemohla uznáním závazku jedním ze solidárních dlužníků (TVC) zaniknout solidarita ostatních dlužníků, popř. že bylo nutné aplikovat ust. § 69 odst. 4 obch. zák. v rozhodném znění, tj. nebylo-li v rozdělení společnosti určeno, na kterou společnost závazek přechází, je k jeho splnění zavázána společně a nerozdílně každá rozdělovaná společnost. Jak bylo konstatováno, předmětný závazek delimitací přešel na společnost TESLA VACUUM COMPONENTS, a. s., a proto se nemohlo jednat o solidární závazek s ostatními rozdělením nově vzniklými společnostmi. Uznání závazku společností TVC pouze deklarovalo tento stav tj. že předmětná pohledávka byla delimitována na TESLU VACUUM COMPONENTS, a nemělo žádný vliv na to, že by tímto úkonem zanikla solidarita dalších vzniklých společností.

Závěr odvolacího soudu, že předmětný závazek je závazkem z hospodářské smlouvy, který přešel na společnost TVC jako jediného zavázaného dlužníka po rozdělení a. s. TESLA Rožnov na společnost TVC vyplývá ze zakladatelských listin nástupnických společností a z dalších dokumentů (zejména protokolu z 9. 6. 1992 a další návazné upřesňující dokumentace ekonomické a účetní povahy).

Dovolací soud tudíž nedospěl k závěru, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), pokud uzavřel, že k úhradě žalované částky nelze zavázat současné žalované 1) až 3).

Pokud jde o dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak tento důvod z napadeného rozhodnutí a z obsahu spisu nikterak nevyplývá.

Nejvyšší soud na základě uvedeného uzavřel, že dovolání není důvodné, napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.)

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel neměl v tomto řízení úspěch a je povinen nahradit žalovanému 1) náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta podle § 3 odst. 1 bod 6., § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., v částce Kč 122.620,-, dále v jednom paušálu hotových výloh (k vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., ve výši Kč 300,-, s připočtením 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 24.584,-. Celková částka náhrady nákladů tak činí Kč 147.504,-, kteroužto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky žalovaného 1).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru