Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 280/2020Usnesení NS ze dne 27.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.280.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 280/2020-352

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně IDEAL BIKE CORPORATION, sídlem 497, Sec. 1, Kang Fu Rd., Wu – Chi Town, Taichung, Taiwan, R. O. C., zastoupené JUDr. Martinem Kubánkem, advokátem se sídlem v Praze, Jindřišská 937/16, proti žalované IMEXPO, spol. s r.o., se sídlem v Praze 9 - Horní Počernice, Křovinovo náměstí 6, identifikační číslo osoby 45794987, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 2828/151, o zaplacení částky 86.808,58 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 168/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2019, č. j. 6 Cmo 173/2018-303, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.037,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2018, č. j. 8 Cm 168/2007-274, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 86.808,58 USD s blíže určeným příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny. V konkrétnosti dovolacímu soudu předkládá k posouzení otázku (i) významu zavedené praxe stran ve smyslu čl. 8 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, uveřejněné pod č. 160/1991 Sb. (dále jen „Vídeňská úmluva“), v mezinárodním obchodním styku mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou; (ii) právního posouzení „pro forma faktury“ jakožto nabídky k uzavření kupní smlouvy a možnosti uzavření kupní smlouvy prostřednictvím emailové komunikace v mezinárodním obchodním styku mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou; (iii) platnosti úroku z prodlení sjednaného na pro forma faktuře bez uvedení částky, z níž úrok plyne, a způsobu jeho výpočtu v mezinárodním obchodním styku mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou; (iv) formy a náležitostí náložného listu pro přepravu nákladu na moři v mezinárodním obchodním styku mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou; (v) důkazního břemene ohledně prokázání lodní havárie při námořní přepravě zboží v mezinárodním obchodním styku mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žaloba o zaplacení se zamítá.

Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že navrhuje, aby jej dovolací soud jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka předně napadá závěr odvolacího soudu o tom, že mezi ní a žalobkyní byla platně uzavřena kupní smlouva v režimu Vídeňské úmluvy. Konkrétně namítá, že odvolací soud nepostupoval v souladu s čl. 8 Vídeňské úmluvy, když se i přes námitky dovolatelky nezabýval zavedenou praxí stran a nezohlednil zvláštní okolnosti případu. Uvádí, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo s tím, že zavedená praxe mezi žalobkyní a žalovanou nespočívala ve stanovení odlišného okamžiku splatnosti kupní ceny, ale ve stanovení odlišného okamžiku uzavření kupní smlouvy. Tyto dovolací námitky přípustnost dovolání nezakládají. Odvolací soud posuzoval otázku platnosti předmětné kupní smlouvy poté, kdy dovolací soud rozsudkem ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1308/2011, zrušil k dovolání žalobkyně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, č. j. 8 Cmo 304/2010-127, a zavázal soudy nižších stupňů právním názorem, dle kterého nevyplývá-li z praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, nebo zvyklostí něco jiného, lze podle čl. 13 Vídeňské úmluvy pro její účely považovat za písemnou formu i email s tím, že stanoví-li čínské právo požadavek písemné formy pro uzavírání předmětné kupní smlouvy, bude třeba aplikovat čl. 13 Vídeňské úmluvy. Soudy nižších stupňů, vázané tímto právním názorem, věc správně posoudily, pokud dospěly závěru, že v projednávané věci došlo k uzavření kupní smlouvy o dodávce zboží dle objednávky IE02 nejpozději potvrzením pro forma faktury e-mailem žalované ze dne 14. 10. 2005. Namítá-li dovolatelka, že v předmětné věci byla zavedená praxe stran taková, že k uzavření kupní smlouvy a stanovení ceny zboží docházelo mezi stranami až v okamžiku, kdy žalovaná osobně zhlédla dodané zboží, pak toto tvrzení nemá oporu ve skutkovém zjištění odvolacího soudu, kterým je dovolací soud vázán. Přípustnost dovolání proto nemůže založit ani dovolatelkou tvrzený nesprávný výklad čl. 8 odst. 3 Vídeňské úmluvy, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání nezakládá ani druhý okruh dovolacích námitek, jimiž dovolatelka brojí proti postupu odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, který žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z dlužné částky. Jestliže dovolatelka zpochybňuje platnost ujednání úroku z prodlení v předmětné smlouvě, přehlíží v tomto závěry odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, o platnosti sjednané smlouvy, kdy smluvní výše úroků z prodlení byla součástí smluvního ujednání. Platnost smlouvy se přitom dovolatelce svými námitkami o nedodržení formy zpochybnit nepodařilo.

Závěr o nepřípustnosti dovolání nemění ani dovolatelkou tvrzené nesprávné posouzení platnosti náložného listu. Posouzení této právní otázky pro projednávanou věc není rozhodné. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).

Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů o tom, zda vůbec došlo k zničení či poškození přepravované zásilky. Námitkami dovolatelky do skutkových zjištění odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, dovolací soud se věcně nezabýval důvody, pro které dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru