Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2787/2009Usnesení NS ze dne 20.01.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2787.2009.1
Dotčené předpisy

§ 33 předpisu č. 216/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2787/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně V. spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. T., advokátem, proti žalované L. Č. r. v. o. s., zastoupené JUDr. M. N., advokátem, o návrhu žalované na zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 410/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2009, č. j. 11 Cmo 228/2008-230, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 26. června 2008, č. j. 26 Cm 410/2007-186, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 8. února 2007, sp. zn. Rsp 784/2005, a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body I a II), a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem III.), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí prvním (nepředcházel mu rozsudek zrušený odvolacím soudem) a podmínky tohoto ustanovení tak nebyly v posuzované věci naplněny. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Především je správný (odpovídá obsahu připojeného spisu rozhodčího soudu) dovoláním zpochybňovaný závěr odvolacího soudu, že

a) žalobkyně uplatnila v rozhodčím řízení nárok na zaplacení peněžní částky, který sestával ze tří skupin dílčích nároků, označených jako nárok na náhradu škody z porušení smlouvy o smlouvě budoucí v celkové výši 5,746.248,- Kč, nárok na slevu z kupní ceny v celkové výši 4,606.498,- Kč týkající se kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2004 a nárok na odměnu vyplývající z mandátní smlouvy ze dne 19. 5. 2003 ve výši 3,600.000,- Kč,

b) žalovaná ve své žalobní odpovědi ze dne 4. 1. 2006 vznesla námitku nedostatku pravomoci rozhodčího soudu pouze ve vztahu ke druhé z uvedených skupin nároků, označené žalobkyní jako nárok na slevu z kupní ceny (srov. text článku III. žalobní odpovědi), též s výslovným poukazem na skutečnost, že kupní smlouva ze dne 18. 10. 2004 neobsahuje rozhodčí doložku,

c) všechny dílčí nároky, které byly žalobkyni přiznány výrokem rozhodčího soudu, jehož zrušení se žalovaná v projednávané věci domáhá, jsou nároky uplatněnými žalobkyní v rámci první skupiny jako nároky na náhradu škody způsobené porušením smlouvy o smlouvě budoucí.

Nejvyšší soud se ztotožňuje též s dovolatelkou kritizovaným závěrem odvolacího soudu, že z hlediska posouzení, vůči kterým z žalobou uplatněným nárokům byl namítnut nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, je nevýznamné, jak byly tyto nároky právně kvalifikovány v žalobě a v nálezu rozhodčího soudu; rozhodné je, vůči kterým z těchto nároků, tak jak byly v žalobě skutkově vymezeny, byla námitka vznesena a které tyto nároky, rovněž z hlediska jejich skutkového základu, byly žalobkyni rozhodčím soudem přiznány. Důvodnost nelze přiznat ani poukazu dovolatelky na to, že sám rozhodčí soud při zkoumání své pravomoci vycházel z toho, že námitka nedostatku jeho pravomoci byla vznesena též ve vztahu k nárokům vyvozovaným z porušení smlouvy o smlouvě budoucí. Soud v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není v otázce předmětu vznesené námitky nedostatku pravomoci rozhodčího soudu vázán tím, jak si jej pro potřeby svého rozhodnutí vyhodnotil rozhodčí soud, a při posouzení této otázky vychází z vlastních skutkových poznatků a závěrů.

Právní závěr odvolacího soudu, že žalovaná neuplatnila, ač mohla, nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, jenž je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., nejpozději, než začala jednat ve věci samé (tedy v žalobní odpovědi ze dne 4. 1. 2006), a je tedy třeba návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítnout podle ustanovení § 33 citovaného zákona, není tedy v rozporu s hmotným právem. Z hlediska uplatněných dovolacích námitek tu nejsou ani jiné důvody, jež by ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně významným po právní stránce [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Dovolání proti výrokům odvolacího soudu o nákladech řízení, které dovolatelka rovněž napadla, pak občanský soudní řád nepřipouští za žádných okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, která by měla právo na náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2010

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru