Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2774/2020Usnesení NS ze dne 30.09.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2774.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2774/2020-232

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. Michala Kalenského, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1802/32, identifikační číslo osoby 03659607, jako insolvenčního správce dlužníka ELTRAS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Na Schůdkách 128/10, identifikační číslo osoby 27650731, zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolská 1802/32, proti žalované ELSICO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Dobročovická 1680/20, identifikační číslo osoby 48040525, zastoupené JUDr. Vladimírem Vedralem, advokátem se sídlem v Praze 1, Michalská 430/3, o zaplacení částky 1.056.488,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 333/2018, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2020, č. j. 72 Co 407/2019-160, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.949,70 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. 12 C 333/2018-144, zastavil odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 7. 2019, č. j. 12 C 333/2018-137, které bylo žalované doručeno dne 20. 8. 2019 (I. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok).

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením dne 10. 2. 2020, č. j. 72 Co 407/2019-160, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka se domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení, jakož i „navazujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 13 C 333/2018-155“.

Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že v dané věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhuje proto, aby bylo dovolání odmítnuto.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, dále srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 (460/2017 Sb.)].

Tomuto požadavku přitom dovolatelka nedostála, neboť v dovolání nevymezuje žádnou konkrétní otázku, jež by byla podřaditelná pod předpoklady přípustnosti dovolání vymezené v § 237 o. s. ř.

Namítá-li dovolatelka porušení svých ústavně zaručených práv, může být toto předmětem dovolacího přezkumu, jen pokud dovolatel i při namítání porušení svých ústavně zaručených práv řádně vymezí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích § 237 až 238a o. s. ř. (srov. bod 57 a 58 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, či odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1594/16). Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že nemožnost zaplacení dodatečně soudního poplatku dovolatelce neumožňuje v plné míře uplatnit svoje práva na soudní ochranu a že je tím znevýhodněna oproti poplatníkům, kteří mohou soudní poplatek zaplatit již při podání návrhu kolkovými známky. Takováto tvrzení však nelze považovat za řádné vylíčení toho, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.). Sama dovolatelka přitom uvádí, že k nezaplacení soudního poplatku došlo v důsledku pochybení právního zástupce dovolatelky, tedy nikoliv v důsledku takové právní úpravy, jež by zasahovala do jejích ústavně zaručených práv.

Navíc dovolací soud poukazuje na to, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) "propadné" lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity“.

Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem ke zjištění, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, dovolací soud se věcně nezabýval důvody, pro které dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru