Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2720/2018Usnesení NS ze dne 04.02.2020

HeslaÚčastníci řízení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2720.2018.1
Dotčené předpisy

§ 42 o. s. ř.

§ 79 odst. 1 o. s. ř.

§ 243e odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2720/2018-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ESA s.r.o., se sídlem v Kladně - Dubí, Oldřichova 158, PSČ 272 03, IČO 46351141, zastoupené JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, PSČ 110 00, proti žalované Exped East GmbH, se sídlem v Köln, Robert – Perthel – Strasse 12c, 50739, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 66829, týkající se Exped East GmbH, organizační složky, se sídlem v Uherském Hradišti – Sadech, Nad Žlebem 459, PSČ 686 05, IČO 01506161, zastoupené JUDr. Jarmilou Podivínskou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Krapkova 1159/3, PSČ 779 00, o zaplacení částky 413 361,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 327/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2018, č. j. 47 Co 243/2017-50, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2018, č. j. 47 Co 243/2017-50, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 3. 2017, č. j. 9 C 327/2016-38, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 9 C 327/2016-38, zastavil řízení o zaplacení částky 413 361,50 Kč (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o vrácení části uhrazeného soudního poplatku (výrok pod bodem III).

Žalobkyně v žalobě označila žalovanou jako Exped East GmbH, organizační složka, IČO 01506161, se sídlem Uherské Hradiště – Sady, Nad Žlebem 459.

Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná tak, jak je označena v žalobě, je v obchodním rejstříku zapsána od 22. 4. 2013 jako odštěpný závod zahraniční právnické osoby, jehož zřizovatelem je zahraniční osoba Exped East GmbH, se sídlem Spolková republika Německo, Köln, obert-Perthel-Strasse 12c (pozn. správně je Robert-Perthel-Strasse), reg. č. HRB 66829.

Soud prvního stupně, pokud šlo o označení žalované, mohl s jistotou uzavřít, že v daném případě nešlo o neúplné podání ve vztahu k označení účastníka řízení, o které by šlo tehdy, jestliže účastník řízení by byl označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chyběl by údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následoval údaj o její organizační složce. Podle soudu prvního stupně mimo jakoukoliv pochybnost v daném případě byla za účastníka řízení označena samotná organizační složka a soud tak neshledal důvod k možnému zjednání nápravy postupem podle ustanovení § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

Žalobkyně sice označení žalované s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sama opravila, ale stalo se tak až v reakci na vyjádření žalované k žalobě, ve kterém žalovaná nedostatek právní osobnosti a její způsobilosti být účastníkem řízení namítala.

Soud prvního stupně řízení zastavil s odůvodněním, že způsobilost být účastníkem řízení je jednou ze základních podmínek řízení, kterou nelze odstranit, neboť ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesního vztahu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 47 Co 243/2017-50, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I (výrok pod bodem I), změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Podle odvolacího soudu žalobkyně označila jako žalovanou subjekt, který nemá způsobilost mít práva a povinnosti, a tudíž nemá způsobilost být účastníkem řízení. K pozdější opravě, byť by ji učinil sama žalobkyně, nelze přihlédnout. Jelikož se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, postupoval soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně, pokud řízení zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.

Podle odvolacího soudu v posuzované věci nebyly pochybnosti o tom, koho žalobkyně, nadto zastoupená advokátem, jako žalovanou označila. Skutečnosti, že obchodní firma organizační složky je shodná s firmou zahraničního zřizovatele nevyvolává pochybnosti o tom, koho chtěla žalobkyně jako žalovanou označit, jelikož ji zcela nezaměnitelně identifikovala tak, jak je zapsána v obchodním rejstříku. Postup podle § 43 o. s. ř. nebyl na místě.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně vyřešil následující procesní otázky:

1) zda lze pohlížet na procesní úkon, který učiní žalobkyně a při kterém zpřesní označení žalované, jako na nový žalobní návrh nebo, zda k pozdější opravě, byť by ji učinila sama žalobkyně, nelze přihlédnout.

2) zde došlo k porušení práva na spravedlivý proces v neprospěch žalobkyně, pokud prvostupňový soud nedoručil v průběhu řízení před soudem prvního stupně vyjádření žalované žalobkyni.

Podle žalobkyně Nejvyšší soud zaujímá bez právního opodstatnění rozdílný přístup k vadě podání v nesprávném označení účastníka řízení zpochybňující procesní subjektivitu účastníka řízení a jeho věcnou legitimaci, přičemž Ústavní soud České republiky trvá na konstantním právním závěru, že pokud obecné soudy v těchto případech neaplikují postup podle § 43 o. s. ř., porušují ústavně zaručené právo účastníků řízení na spravedlivý proces a na poskytnutí soudní ochrany. Podle žalobkyně měl soud prvního stupně ve světle judikatury Ústavního soudu posoudit zpřesnění označení žalované ze strany žalobkyně ze dne 13. 1. 2017 buď jako nový žalobní návrh (tj. úplně novou žalobu) anebo přihlédnout po zpřesnění označení žalované ze strany žalobkyně k právní fikci, že žaloba byla podána bez vad od počátku.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně přípustným z důvodu, že se odvolací soud při posuzování způsobilosti žalované být účastníkem řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1592/2013).

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, zdůraznil východiska, která by měly soudy zohledňovat při posuzování otázky, zda je žalovaný v žalobě vymezen nepřesně a je tedy na místě postupovat podle § 43 o. s. ř. a vyzvat žalobce k odstranění vad podání, anebo zda je žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení a je proto na místě řízení zastavit. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mimo jiné vyložil, že „zvláštní kategorii, jež se od uvedených příkladů zjevně liší, představují – v obecné poloze – případy, kdy se sice při izolovaném posuzování účastníka, tak jak je označen, naznačuje, že nesplňuje podmínky způsobilosti být účastníkem řízení, nicméně se zřetelem k dalším souvislostem žaloby lze přesto dospět k takové identifikaci žalovaného, která již tuto podmínku splňuje. Právnické osoby totiž svým vnitřním členěním a především nutným určením orgánů, které jednají jejich jménem, vytvářejí typicky předpoklady pro subjektivní – objektivně ovšem nesprávné – ztotožnění určitého článku (orgánu) vnitřní struktury s právnickou osobou jako takovou. Jestliže v konkrétním případě zvolené označení žalovaného objektivně vystihuje takové ztotožnění a vznikne-li tak pochybnost, zda žalobce namísto správného a úplného označení podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. nepoužil k určení právnické osoby – nesprávně – ji reprezentující orgán, otevírá se logická možnost takovou procesní situaci interpretovat nikoliv jako tu, jež se vyznačuje nedostatkem podmínky řízení (nemá-li uvedený orgán způsobilost být účastníkem řízení), ale naopak ji připodobnit nesprávnému označení žalovaného účastníka v žalobě, a tedy i procesní situaci vady žaloby. Vada žaloby pak může spočívat v tom, že žalobce v rozporu s požadavky ustanovení § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o. s. ř. žalovanou právnickou osobu identifikuje zástupně, pomocí jejího určitého organizačního článku. Závěr o takovém nesprávném označení právnické osoby ovšem předpokládá, že v žalobě uvedený ji reprezentující orgán nezaměnitelně určuje právě konkrétní právnickou osobu, a to současně tu, jejíž určení přiměřeně (byť i eventuálně nepřímo) vyplývá i z ostatních částí žaloby, zejména z vylíčení rozhodujících skutkových okolností, resp. má-li v nich potřebnou oporu. O nesprávné označení v uvedeném smyslu půjde především tehdy, jestliže by pojetí orgánu právnické osoby naopak coby samotného žalovaného zakládalo v žalobě logický a věcný rozpor právě mezi takto chápaným určením žalovaného a ostatními v ní uvedenými skutečnostmi. Nesprávnost v označení žalovaného účastníka, jež tedy zahrnuje i nesprávnost takto dovozenou, implikuje postupy soudu ve smyslu § 43 o. s. ř., jež sledují její odstranění.“

K obdobnému závěru dospěl také Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 242/98, uvedl, že nepřesné označení „je odstranitelnou vadou návrhu, takže je povinnost soudu dát účastníku řízení možnost takový nedostatek napravit.“

V nálezu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, Ústavní soud vyjádřil, že „pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Jestliže v daném případě z obsahu žaloby bylo zřejmé, že tato směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, bylo zjevné, že podání nemá náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o. s. ř., a bylo tedy povinností soudu účastníka řízení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání. Protože se jedná o vadu, jejíž neodstranění brání pokračování řízení, měl soud účastníka poučit podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o následcích nevyhovění výzvě. Pokud tak obecné soudy neučinily, porušily čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.“

Nejvyšší soud dále v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, doplnil, že „připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením § 79 odst. 1, větou druhou a třetí o. s. ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba nebo její organizační složka.“

V posuzovaném případě žalobkyně v žalobě označila žalovanou jako „Exped East GmbH, organizační složka, IČO 01506161, se sídlem Uherské Hradiště – Sady, Nad Žlebem 459“. Z tohoto označení nevyplývá mimo jakoukoliv pochybnost, že žalovaná měla být organizační složka dotčené (pouze obchodní firmou označené) zahraniční právnické osoby, nikoli zahraniční osoba Exped East GmbH, se sídlem Köln, Robert-Perthel Strasse 12c, 50739, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 66829. Na takový závěr lze s odkazem na posledně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu usuzovat i proto, že označení žalované v žalobě neodpovídalo ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., neboť postrádalo údaj o sídle zahraniční právnické osoby, když údaj o právní formě právnické osoby napovídá, že se jedná o zahraniční právnickou osobu. Není-li nade vší pochybnost účastník řízení jednoznačně a správně vymezen, je povinností soudu jej vyzvat k odstranění této vady podání. Jak navíc vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Již soud prvního stupně měl tedy žalobkyni vyzvat podle § 43 o. s. ř. k odstranění této vady podání, ten tak neučinil, nesprávně označenou žalovanou vyzval k vyjádření k žalobě a následně řízení zastavil z důvodu absence způsobilosti žalované být účastníkem řízení. Soud prvního stupně tak učinil i přesto, že žalobkyně dříve ve svém podání ze dne 13. 1. 2017 vysvětlila, že nepřesně označila žalovanou a uvedenou vadu svého podání tímto zhojila. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího lze za uvedeného skutkového stavu označit za formalistické a v rozporu nejen s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, ale také s nálezy Ústavního soudu.

K druhé námitce žalobkyně Nejvyšší soud uvádí, že pokud by soud prvního stupně žalobu věcně projednával a nezaslal by žalobkyni vyjádření žalované, zatížil by řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně však řízení zastavil a z důvodu hospodárnosti řízení tak žalobkyni vyjádření žalované nezasílal. Vzhledem k shora učiněnému závěru bude soud prvního stupně pokračovat v řízení a je tedy třeba, aby žalobkyni předmětné vyjádření žalované zaslal.

Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvod nesprávnosti se vztahuje i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale i znovu o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.)

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru