Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2689/2017Usnesení NS ze dne 27.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2689.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3008/17 ze dne 01.02.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jan Filip


přidejte vlastní popisek

Cdo 2689/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BETA ICF s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 116/20, PSČ 110 00, IČO 04625625, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Na hradbách 3213/1, PSČ 787 01, proti žalované Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96, PSČ 108 03, IČO 25029673, zastoupené Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Hálkova 1406/2, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1 304 891 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 104/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 3 Cmo 43/2015-150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16 746 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radany Vítovcové, advokátky, se sídlem v Praze, Hálkova 1406/2, PSČ 120 00.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2014, č. j. 21 Cm 104/2012-65, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 304 891 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 3 Cmo 43/2015-150, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dle odvolacího soudu listina „Rozpočet na plakáty – 300 ks“, o níž žalobkyně tvrdila, že je smlouvou o dílo, náležitosti smlouvy o dílo nemá a nemá náležitosti ani jiného typu smlouvy. Z předmětné listiny nebylo zřejmé, jaký konkrétní závazek měl vzniknout žalované, především pak, k jakému konkrétnímu dílu by se vztahovala licence, jakým způsobem by mělo být dílo užito, jaká by byla cena poskytnuté licence, co mělo být vyobrazeno na plakátech, jejich velikost a použitý materiál. Dle odvolacího soudu mezi účastníky probíhalo jednání o možném uzavření smlouvy na billboardovou kampaň, toto jednání však nevyústilo v uzavření konkrétní smlouvy, a to ani ústní formou. Dovolávala-li se žalobkyně uhrazení výše uvedené částky z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku, která žalobkyni měla vzniknout z důvodu porušení povinnosti ze smlouvy, nemohlo být žalobě vyhověno, když nebylo prokázáno, že předmětná smlouva byla mezi účastníky uzavřena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, u nějž má za to, že je přípustné dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena, a sice otázky, „zda v případě, že smlouva je uzavírána mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, kdy každá ze stran musí disponovat odbornými znalostmi ohledně významu odborných výrazů, kterými je definován předmět plnění dle smlouvy, je obsah závazku ze smlouvy dostatečně určen i tehdy, pokud je definován těmito odbornými výrazy, když jejich význam nemusí být zřejmý tzn. nezávislému čtenáři“. Dle dovolatelky byly ve smlouvě dostatečně určitě vymezeny podstatné náležitosti tak, aby i nezávislému čtenáři bylo zřejmé, co je předmětem plnění. Žalobkyně vytýká nalézacím soudům, že se nevypořádaly s její námitkou, že dohodnuté plnění je popsáno odbornými zaužívanými výrazy, které v sobě obsahují definice jednotlivého plnění. Dovolatelka navrhla Nejvyššímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, dle které dovolání neobsahuje základní náležitosti a současně žalobkyní vymezená otázka, na níž má spočívat rozhodnutí odvolacího soudu, nesouvisí s tvrzeními žalobkyně uvedenými v dovolání a její zodpovězení nepovede k vyřešení otázky, zda listina ze dne 12. prosince 2008 je smlouvou o dílo. Žalovaná navrhla dovolání žalobkyně odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále rovněž jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II., bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodů dovolání, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a čeho se odvolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může - li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně nepřípustným.

Dle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky, „zda je obsah závazku ze smlouvy uzavřené mezi podnikateli dostatečně určen i tehdy, pokud je definován odbornými výrazy, jejichž význam nemusí být zřejmý nezávislému čtenáři, za předpokladu, že jim musí rozumět strany smlouvy“. Na vyřešení této otázky však rozhodnutí odvolacího soudu postaveno není. Odvolací soud se nezabýval tím, zda je předmět smlouvy definován odbornými výrazy, které nejsou srozumitelné třetím osobám, odlišným od smluvních stran. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmět závazku obsažený v listině „Rozpočet na plakáty – 300 ks“ není dostatečně určen, tedy nikoli že mu nerozumí třetí osoby, ale že zkrátka není dostatečně vymezeno, co mělo být předmětem závazku (a ani to, kdo byl v předmětném vztahu objednatelem). Protože dovolatelkou vymezenou otázku odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil, nemohlo se jednat o právní otázku, u níž se odvolací soud dopustil nesprávného právní posouzení věci.

Dovolací soud proto neshledal dovolání žalobkyně přípustné, a dle § 243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. června 2017

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru