Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2451/2016Usnesení NS ze dne 05.12.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2451.2016.1
Dotčené předpisy

§ 265 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2451/2016-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně NOVÝ PROJEKT s.r.o., se sídlem Roudnice nad Labem, Žižkova 2479, PSČ 41301, identifikační číslo osoby 25405489, zastoupené Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Blatná, Zahradnická 38, PSČ 388 01, proti žalované BREX, spol. s r.o., se sídlem Liberec, Hodkovická 135, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 40232549, zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 1936/4, o zaplacení 533 045,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 C 127/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 11. 2015, č. j. 29 Co 229/2015-131, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 11. 2015, č. j. 29 Co 229/2015-131, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jako odvolací soud, rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č. j. 29 Co 229/2015-131, zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci (dále jen „soudu prvního stupně“) ze dne 2. 3. 2015, č. j. 26 C 127/2014-110, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 533 045,70 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud vyšel při přezkoumání právního závěru soudu prvního stupně ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 12. 3. 2010 uzavřena smlouva o dílo č. 9/048, jejímž předmětem byla realizace komplexní střešní krytiny budov střední školy v Č. L., v níž bylo mimo jiné v čl. VI. bodu 6 sjednáno, že pokud dojde při realizaci díla k jakýmkoliv změnám, doplňkům nebo rozšíření předmětu díla, je zhotovitel (žalobkyně) povinen provést soupis změn a doplňků nebo rozšíření, ocenit je a předložit takový soupis objednateli (žalované) k odsouhlasení, a že teprve po odsouhlasení formou dodatku k této smlouvě má zhotovitel právo na realizaci a úhradu změn. Pokud tak zhotovitel neučiní, má se za to, že práce a dodávky jím realizované byly v předmětu díla a v ceně zahrnuty. Odvolací soud vyšel dále ze zjištění, že žalobkyně, jako zhotovitelka, povinnosti uvedené v této části smlouvy nesplnila, a že existovaly problémy v komunikaci s žalovanou týkající se změny smlouvy. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval odvolací soud za podstatné pro rozhodnutí věci i skutečnosti vyplývající z Dodatku č. 1 ze dne 22. 6. 2010, uzavřeného mezi zadavatelem Libereckým krajem a zhotovitelem (v nynějším řízení žalovaná) ke smlouvě o dílo ze dne 22. 9. 2009, podle jehož ujednání se uvedené smluvní strany dohodly na navýšení ceny díla dodatečných stavebních prací specifikovaných v oceněném výkazu výměr a na základě projektové dokumentace. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval tím, zda předmětem tohoto Dodatku č. 1 ze dne 22. 6. 20 byly tytéž vícepráce, které požaduje žalobkyně zaplatit po žalované v nynějším řízení. Odvolací soud dopěl k závěru, že pokud by byla shoda mezi těmito pracemi, o něž si žalovaná sjednala s Libereckým krajem navýšení ceny díla a těmi pracemi, jež požaduje zaplatit v daném řízení žalobkyně, pak by nepochybně obrana žalované s odkazem na čl. VI. bodu 6 smlouvy o dílo č. 9/048, uzavřené dne 12. 3. 2010 mezi účastníky, byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť výkon takového práva nepožívá ve smyslu § 265 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) právní ochrany. Odvolací soud proto zrušil zamítavý rozsudek soud prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že bude třeba doplnit potřebná skutková zjištění k novému rozhodnutí ve věci.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud řešeny následující právní otázky:

1) Zda vznikne zhotoviteli nárok na zaplacení víceprací v situaci, kdy si smluvní strany písemně dohodly, že teprve po schválení víceprací formou dodatku má zhotovitel právo na realizaci změn a na jejich úhradu, přičemž bylo současně dohodnuto, že pokud k tomu nedojde, bude se mít za to, že práce a dodávky zhotovitelem realizovány byly v předmětu díla a v ceně díla zahrnuty.

2) Zda je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku obrana žalované spočívající v tom, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu za vícepráce za situace, kdy si smluvní strany sjednaly, že pokud nedojde ke schválení víceprací formou dodatku, bude se mít za to, že práce a dodávky žalobkyní realizované byly v předmětu díla a v ceně díla zahrnuty.

Dovolatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že by její obrana byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a že výkon takového práva nepožívá ve smyslu § 265 obch. zák. právní ochrany, jestliže si smluvní strany výslovně ve smlouvě dohodly mechanismus, podle kterého budou posuzovány vícepráce provedené na díle, a bylo jen na žalobkyni, zda za předpokladu, že nebyl uzavřen dodatek ke smlouvě o dílo, předmětné vícepráce provede či nikoliv.

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou je dovolatelkou předestřená otázka, zda je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku procesní obrana žalované - objednatelky poukazující na smluvní ujednání mezi stranami smlouvy o dílo o podmínkách vzniku práva na zaplacení viceprací s ohledem na skutečnost, že se žalovaná dohodla o navýšení ceny díla o vícepráce se třetí osobou - zadavatelem díla na základě jiné smlouvy.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou důvodnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.

V obchodněprávních vztazích podle ustanovení § 265 obch. zák. platí, že výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Ustanovení § 265 obch. zák., které je speciální pro obchodní závazkové vztahy, je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vykládáno tak, že toto ustanovení předpokládá, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí při prosazování svých zájmů překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla. Jde-li o ujednání, ze kterého účastníku vzešla práva, jejichž uplatnění by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, pak ujednání není neplatné, ale tato práva nejsou vymahatelná - soud v takovém případě uplatněný nárok nepřizná (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 400/2002, dále ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 32 Odo 487/2004, a ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 427/2003, jež jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách – www.nsoud.cz). V rozsudku ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007 (a dále například v rozsudku ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3616/2009) Nejvyšší soud navázal závěrem, že korektiv zásadami poctivého obchodního styku má být poslední možností (ultima ratio), jak - ve výjimečných případech - zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespravedlivým, a že ustanovení § 265 obch. zák. je třeba vnímat jako příkaz soudci, aby rozhodoval v souladu s ekvitou. V rozsudku ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006 (a dále například v rozsudku ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4388/2007) Nejvyšší soud dovodil, že porušení zásad poctivého obchodního styku je třeba zkoumat ve vazbě na okolnosti jednotlivého případu a konstatoval, že ustanovení § 265 obch. zák. o odepření právní ochrany, které míří na jednání, které sice formálně není s kogentní úpravou zákona v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku, váže rozpor s těmito zásadami nikoli na subjektivní právo či na právní úkony je zakládající, nýbrž pouze na výkon práva - například šikanózní či zneužívající (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2383/2010, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené právní závěry Nejvyššího soudu k otázce výkonu práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, učinil v dané přezkoumávané věci závěr, že není správné právní posouzení odvolacího soudu, který dovodil, že obranu žalované s odkazem na smluvní ujednání v čl. VI. bodu 6 smlouvy o dílo č. 9/048 uzavřené dne 12. 3. 2010 s žalobkyní, je nutno považovat za obranu, která je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a to s ohledem na její jednání s jiným subjektem ohledně navýšení ceny díla z důvodů potřeby víceprací a s přihlédnutím ke zjištění, že byly prokázány problémy v komunikaci žalobkyně s žalovanou ohledně sjednání dodatku o vícepracích. Nejvyšší soud svůj závěr opírá o již dříve přijatý závěr, že nepřijetí návrhu na uzavření dodatku ke smlouvě není jednáním contra legem a není ani rozporné se zásadami poctivého obchodního styku, neboť by bylo popřením principu svobodného projevu vůle účastníků soukromoprávních vztahů, pokud by byl přijat závěr, že žalovaná jednala v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku tím, že nepřijala změnu smlouvy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1177/2004, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud k otázce předestřené dovolatelkou k vyřešení přijal závěr, že není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jestliže účastník nejednal v rozporu s uzavřenou smlouvou o dílo ohledně ujednání o vícepracích, přičemž na tento závěr nemá vliv skutečnost uzavření smlouvy jednou ze stran smluvního vztahu s jiným subjektem o navýšení ceny díla s ohledem na provedení víceprací.

Dopustil-li se tedy odvolací soud nesprávného právního posouzení věci, byl dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolatelkou uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto rozsudek, resp. usnesení (správně mělo být uvedeno „usnesení“– jedná se s ohledem na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o zřejmou nesprávnost) odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 5. prosince 2017

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru