Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2318/2011Usnesení NS ze dne 23.09.2011

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2318.2011.1
Dotčené předpisy

§ 236 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2318/2011-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobkyně Česká pojištovna, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova č. 1, PSČ 130 00, adresa pro doručování Nám. 28. října č. 20, Hradec Králové, PSČ 500 02, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Radko Stránským, advokátem se sídlem v Liberci, Dvořákova č. 646/4, o zaplacení částky 2.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 144/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. ledna 2011, č. j. 36 Co 447/2010-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. ledna 2011, č. j. 36 Co 447/2010-35 změnil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 11. října 2010, č. j. 20 C 144/2010-29, ve výroku II. (správně III.) o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 4.680 k rukám zástupce žalobkyně (výrok I.), s tím že ve výrocích I. a II. zůstalo usnesení okresního soudu nedotčeno (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, neboť v dané věci došlo k omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud použil jednak jiný právní předpis, než který měl správně použít a současně pochybil při výkladu právního předpisu. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b),c) o. s. ř. ve spojení s ust § 237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatelky se jedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku 2.975,-Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil usnesení soudu prvního stupně pouze v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu týkající se změny výroku o náhradě nákladů před soudem prvního stupně, jakož i proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, majícím charakter usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 238, 238a a § 239. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalované směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s.ř., kdy žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru