Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2251/2020Usnesení NS ze dne 21.08.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2251.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2251/2020-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně Zemánek Mikulov, spol. s r.o., se sídlem v Březí, Nádražní 72, PSČ 691 81, IČO 25535153, zastoupené JUDr. Richardem Tománkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, PSČ 603 00, proti žalované AgroSteel, SE se sídlem v Náměšti nad Oslavou, Třebíčská 453, PSČ 675 71, IČO 24286451, zastoupené Mgr. Miroslavem Filipským, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o zaplacení 225 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn.13 C 108/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12 2019, č. j. 74 Co 182/2018-139, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Richarda Tománka, advokáta se sídlem v Brně, Hlinky 142a, PSČ 603 00.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12 2019, č. j. 74 Co 182/2018-139, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 8. 6. 2018, č. j. 13 C 108/2017-62, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku 225 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle žalované je dovolání přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak hmotného, tak procesního práva při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena. Namítá, že odvolací soud pochybil, když přijal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně. Podle dovolatelky jsou závěry soudu nesprávné a nezakládají se na provedeném dokazování. Hodnocení důkazů nebylo provedeno v souladu s pravidly logického myšlení.

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za nedůvodné a navíc nepřípustné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, nedojde-li k odmítnutí dovolání, aby je zamítl.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. K tomu srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3122/2018, ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1688/2019 nebo ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1316/2020 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz, kdy judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, resp. v dovolání neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, vykazuje takové dovolání vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které tam z uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadané rozhodnutí řeší otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Rovněž pouhá žádost dovolatele, podle níž má být otázka jak hmotného tak procesního práva dovolacím soudem posouzena jinak, neodpovídá požadavku ustanovení § 237 o. s. ř., neboť z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 – dostupných na www.nsoud.cz).

Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání žalovaná nedostála.

Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017 nebo 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 - dostupných na www.nsoud.cz). Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky založené na kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny, což brání dovolacímu soudu v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného proto odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru