Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2169/2013Usnesení NS ze dne 12.12.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2169.2013.1
Dotčené předpisy

§ 441 odst. 1 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2169/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně IKTUS, s. r. o., se sídlem Zátor - Loučky čp. 100, PSČ 793 16, identifikační číslo osoby 48395790, zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem Ostrava, Mariánské Hory, Tvorkovských 223/13, proti žalovanému M. A., zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Jaklovecká 18, o zaplacení částky 808 249 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 48/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2012, č. j. 4 Cmo 294/2012-253, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 326 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Víta Rybáře, advokáta se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, Tvorkovských 223/13.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. října 2012, č. j. 4 Cmo 294/2012-253, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2011, č. j. 7 Cm 48/2009-171, ve výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 808 249 Kč s úroky z prodlení specifikovanými v tomto výroku, a v závislých výrocích II., III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o úhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2006 podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.”) kupní smlouvu, podle níž žalovaný, jako kupující, koupil od žalobkyně, jako prodávající, použité stroje podle výslovného ujednání „jak stojí a leží“. Od uzavření smlouvy až do ledna 2009 žalovaný nárok na zaplacení sjednané kupní ceny nezpochybňoval. Zpochybňoval pouze povinnost zaplacení ceny válcové brusky, která mu nebyla dodána, a uplatňoval právo z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně výrokem V. rozsudku, který nebyl napaden odvoláním, zamítl žalobu v rozsahu 166 600 Kč s příslušenstvím, v rozsahu výše ceny za nedodaný stroj. Pokud se žalovaný dovolával odpovědnosti žalobkyně za vady zboží na základě uplatněné reklamace, soud prvního stupně nevzal za prokázané, že by reklamace ze dne 6. 4. 2006 byla žalobkyni doručena. Dopis z uvedeného dne byl toliko v měsíci červnu nebo červenci 2009 opatřen podpisem pracovnice žalobkyně. Žalovaný ani neprokázal, že by konkrétní vady sušáren popsaných v uvedeném dopise ze dne 6. 4. 2006 reklamoval u žalobkyně ústně.

Soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, vyšel dále ze zjištění, že v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by se účastníci jakýmkoli způsobem dohodli na jakosti prodávaného strojního zařízení, tedy ohledně vlastností, jež jsou k jeho použití důležité. Pokud žalovaný až v odvolání namítal, že soud prvního stupně nezohlednil, že kupoval strojní zařízení jako ucelený soubor strojů, a že nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení kupní ceny, pokud mu nebyl dodán určitý stroj, odvolací soud konstatoval, že se jedná o novou námitku, v odvolacím řízení nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nenamítal, že by mu nevznikla povinnost zaplatit kupní cenu proto, že mu žalobkyně nedodal ucelený soubor strojů, ale namítal, že mu nevznikla povinnost zaplatit cenu za nedodanou válcovou brusku a uplatňoval vady ostatních dodaných strojů. Namítal-li žalovaný až v odvolání, že sice věděl, že kupuje věci použité, ale že předpokládal, že tyto věci tvoří technologický celek, použitelný ke sjednanému účelu, a že mu nebylo známo, že strojní zařízení, o němž z dřívější doby věděl, že je funkční, nebylo po dlouhou dobu provozováno, nelze podle odvolacího soudu tyto skutečnosti přičítat k tíži žalobkyně. Odvolací soud zdůraznil, že bylo povinností žalovaného, právě proto, že věděl, že kupuje věci použité, přesvědčit se o tom, zda tyto věci mohou sloužit k účelu jím zamýšlenému či nikoliv.

Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který aplikoval na danou věc ustanovení § 424 obch. zák., věděl-li žalovaný, že stroje a zařízení, které kupoval, byly použity a nemohou mít vlastnosti věcí nových. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému nemohly vzniknout nároky z vad zboží ve smyslu § 436 až 441 obch. zák.

Odvolací soud se sice neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní předloženou inventarizaci pohledávek a žalovaným odsouhlasenou, lze posoudit jako uznání závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., když tato listina o inventarizaci neobsahuje žádný projev vůle žalovaného, který by bylo možno za uznání závazku považovat, nicméně dospěl k závěru, že toto nesprávné právní posouzení ohledně uznání závazku nemůže změnit nic na správném závěru soudu prvního stupně, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu za dodané stroje a že za případné vady zboží žalobkyně neodpovídá a žalovanému nároky z vad zboží nemohly vzniknout.

Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném rozsahu ve věci samé, tj. ve výroku I., věcně správné, a proto jej v tomto rozsahu potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Dovolatel namítá, že oba soudy nesprávně posoudily otázku ujednání kupní smlouvy o jakosti zboží. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že pokud byly stroje prodány „jak stojí a leží“, prodávající v takovém případě neodpovídá za kvalitu dodaných strojů. Poukazuje na to, že ve smlouvě si účastníci dohodli, že prodávající dodá kupujícímu soubor dřevoobráběcích strojů a zařízení za celkovou kupní cenu 1 666 000 Kč. S ohledem na výši této ceny kupující proto očekával, že soubor strojů a zařízení bude možno použít jako celek a že jej bude možno použít k jejich účelu - zpracování kulatiny až po hotové nábytkářské výrobky. Pokud některý ze strojů dodán nebyl, což bylo prokázáno, přičemž zaplacení ceny za tento stroj ve výši 166 600 Kč soud prvního stupně ve výroku V. rozsudku žalobkyni nepřiznal, je evidentní, že takový soubor nemohl sloužit svému účelu. Pokud nebyla splněna smluvní povinnost dodat žalovanému soubor strojů, pak podle dovolatele nemůže žalobkyni vzniknout právo na zaplacení kupní ceny.

Dovolatel nesouhlasí s tím, že by námitku, že kupoval soubor strojů jako celek, uplatnil až v odvolacím řízení. Již v rámci vyjádření se k platebnímu rozkazu ze dne 16. 9. 2009 tvrdil, že požadoval kompletní dodání všech strojů tak, aby tyto tvořily funkční celek. Výslovně ve vyjádření uvedl, že vadné a chybějící stroje ve svém souhrnu netvoří soubor, který by bylo možné použít k určenému účelu zpracování kulatiny na nábytkářské výrobky, avšak soud prvního stupně k takto uplatněné námitce vůbec nepřihlížel. Odvolací soud nejenže pochybení soudu prvního stupně nenapravil, ale ani nepřipustil uvedenou otázkou zabývat, čímž podle dovolatele zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle dovolatele soudy rovněž nesprávně posoudily právo žalovaného z odpovědnosti za vady za situace, kdy kupní smlouva obsahovala ujednání o tom, že věci se prodávají „jak stojí a leží“. Podle žalovaného nelze vyloučit odpovědnost prodávajícího za vady v případě, kdy věc je v kupní smlouvě individuálně určena.

Dovolatel též namítá, že soudy odmítly provést navržené důkazy, které měly prokázat, že strojní zařízení nemohlo sloužit k určenému účelu, neboť stroje byly skladovány nevhodným způsobem, o čemž žalovaný při uzavírání kupní smlouvy nevěděl.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalovaného podala žalobkyně vyjádření, v němž navrhla jeho odmítnutí případně zamítnutí. Má za to, že dovolatel nevymezil v dovolání žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným. Poukazuje na to, že dovolatel v dovolání v podstatě jen znovu opakuje již tvrzené skutečnosti, což nemůže založit přípustnost ani důvodnost dovolání. Navíc tvrzení žalovaného ohledně předmětu kupní smlouvy jako funkčního celku nebylo původně tvrzeno a ani prokázáno. V posuzovaném případě byly předmětem kupní smlouvy použité samostatné stroje, které svým způsobem technického určení nemají jakoukoliv souvislost a lze je používat samostatně, což žalovaný věděl a byl seznámen se stavem převáděných strojů. Důvody pro odstoupení od smlouvy nebyly v posuzovaném případě dány a tvrzené vady nebyly uplatněny bez zbytečného odkladu. Žalobkyně proto nepovažuje dovolací námitky žalovaného za námitky odůvodňující přípustnost a důvodnost dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ l0a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání žalovaného není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li dovoláním napadán výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podmínky pro přípustnost dovolání v tomto ustanovení stanoveném nejsou dány, vydal-li soud prvního stupně v dané věci jediný rozsudek. Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písmena b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplných skutkových zjištění, což spatřuje v tom, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně spočívající v neprovedení navržených důkazů, které měly prokázat, že prodávané strojní zařízení nemohlo sloužit ke svému účelu, a proto se žalovaný dovolává důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., je třeba konstatovat, že neúplně provedené dokazovaní je vadou řízení, která by sice mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu věci.

Spatřuje-li dovolatel vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v závěru odvolacího soudu, že žalovaný uplatnil námitku, že kupoval soubor strojů jako celek, až v odvolacím řízení, je nutno konstatovat, že z odůvodnění obou rozsudků nevyplývá závěr, že by žalovaný tuto námitku uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně. Naopak z odůvodnění rozsudků obou stupňů vyplývá, že v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by se účastníci jakýmkoli způsobem dohodli na jakosti prodávaného strojního zařízení, tedy ohledně vlastností, jež jsou k jeho použití důležité. Pokud žalovaný až v odvolání namítal, že soud prvního stupně nezohlednil, že kupoval strojní zařízení jako ucelený soubor strojů, a nebyl-li mu dodán určitý stroj, že žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení kupní ceny, odvolací soud správně ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř., konstatoval, že se jedná o novou námitku, v odvolacím řízení nepřípustnou, neboť žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nenamítal, že by mu nevznikla povinnost zaplatit kupní cenu proto, že mu žalobkyně nedodala ucelený soubor strojů, ale namítal, že mu nevznikla povinnost zaplatit cenu za nedodanou válcovou brusku a uplatňoval vady ostatních dodaných strojů (viz str. 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Namítal-li žalovaný až v odvolání, že sice věděl, že kupuje věci použité, ale že předpokládal, že tyto věci tvoří technologický celek, použitelný ke sjednanému účelu, a že mu nebylo známo, že strojní zařízení, o němž z dřívější doby věděl, že je funkční, nebylo po dlouhou dobu provozováno, odvolací soud správně dovodil, že tyto skutečnosti nelze přičítat k tíži žalobkyně.

Nutno v této souvislosti zdůraznit, že při dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Je též namístě uvést, že námitky proti hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání, r. 2009, k uvedenému ustanovení). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry - např. namítat, že soud měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2001 sp. zn. 26 Cdo 2045/99 – uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

Nutno nejprve připomenout, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaný včas ve smyslu § 428 obch. zák. uplatnil právo z odpovědnosti za vady dodaného zboží, když neprokázal, že by písemně či ústně uplatnil u žalobkyně vady dodaného zboží.

Za této skutkové situace je možný jediný správný právní závěr, že právo z odpovědnosti za vady prokázáno nebylo a žalovaný jako kupující nemohl ve smyslu § 441 odst. 1 obch. zák. odstoupit od smlouvy, jestliže vady včas neoznámil prodávající žalobkyni.

Na tomto závěru nemůže změnit nic ani závěr, zda došlo či nedošlo k uznání závazku, jestliže žádný závazek z odpovědnosti za vady ani nevznikl.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje z pohledu dovoláním uplatněných námitek rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., proti němuž by bylo dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 11 540 Kč § 1 odst. 2, věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 486 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 14 326 Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátní tarif), a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a přihlížeje ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., Nejvyšší soud nicméně uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. prosince 2013

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru