Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2040/2020Rozsudek NS ze dne 30.09.2020

HeslaSmlouva o dílo
Bezdůvodné obohacení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2040.2020.1
Dotčené předpisy

§ 451 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 458 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2040/2020-370

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce D. Č., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolovská 6234/64, proti žalovanému T. G., narozenému XY, identifikační číslo osoby XY, sídlem v XY, zastoupenému Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem se sídlem v Opavě, Hlavní 83/115, o zaplacení částky 325 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 112 C 366/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 8 Co 268/2019-334, takto:

I. Dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 8 Co 268/2019-334, ve výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do nároku na zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím a co do rozhodnutí o nákladech řízení, a na něm závislém výroku II o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 3. 5. 2019,

č. j. 112 C 366/2014-308, ve výroku I v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím, a na něm závislém výroku II o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se v řízení na žalovaném domáhal jednak zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které žalovaný od žalobce nabyl jako plnění ze zrušené smlouvy o dílo. Dále se žalobce na žalovaném z této smlouvy domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty.

2. Rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, č. j. 112 C 366/2014-308, Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově jako soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím a částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 102 234 Kč (výrok II).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 27. 4. 2012 byla mezi účastníky uzavřena smlouva nazvaná jako „Smlouva o dílo Seznamka“, na základě které se žalovaný jako zhotovitel zavázal pro žalobce jako objednatele vytvořit a dodat multijazyčnou webovou aplikaci „Seznamka“. Vlastnosti a požadované funkce díla měly být vymezeny v zadávací dokumentaci, jejíž jedna část měla být součástí přílohy smlouvy a druhá část byla zaslána žalovanému e-mailem dne 24. 4. 2012. Zhotovení díla bylo rozděleno do tří etap. První etapa díla měla být dokončena 17. 5. 2012, druhá etapa dne 17. 6. 2012 a třetí etapa dne 18. 7. 2012. Cena díla byla sjednána v celkové výši 325 000 Kč, přičemž částku 15 000 Kč uhradil žalobce žalovanému již před podpisem této smlouvy, částka 135 000 Kč měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy, částka 125 000 Kč měla být uhrazena po tzv. první etapě implementace a částka ve výši 50 000 Kč měla být zaplacena po ukončení druhé etapy implementace. Dílo mělo být předáno přenesením řádně zhotoveného funkčního a bezvadného díla na určený webhostingový prostor objednatele, sdělením zhotovitele o předání díla objednateli a potvrzením objednatele. Za prodlení se zhotovením díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1% z ceny díla za každý den prodlení, kterou byl zhotovitel povinen zaplatit objednateli. Pro případ prodlení s prováděním a dokončením díla dle termínů stanovených ve smlouvě a v následné náhradní domluvené době bylo ve smlouvě dále sjednáno oprávnění objednatele od smlouvy odstoupit, přičemž v tomto ohledu bylo dohodnuto, že zhotovitel je povinen vrátit objednateli uhrazené zálohy do 14 dnů od odstoupení od smlouvy.

4. Žalovaný následně započal ve zhotovování díla, přičemž vycházel z části zadávací dokumentace, která mu byla zaslána e-mailem dne 24. 4. 2012 a která podle výsledku znaleckého zkoumání byla dostatečně určitá k tomu, aby na jejím základě mohlo dojít k prvotnímu kroku při zhotovování internetové aplikace, případně k vyhotovení jednoduché internetové aplikace. Předání další části zadávací dokumentace nebylo v řízení prokázáno. V průběhu vypracování díla mezi účastníky vznikl spor ohledně obsahu webové aplikace zhotovované žalovaným. Žalobce opakovaně žalovaného upozorňoval na chyby, upřesňoval zadání aplikace, její jednotlivé funkce a dále měnil obsah aplikace. Dle žalobce předmětem díla měla být funkční multijazyčná internetová seznamka, která měla mít speciální funkce jako např. multilevel marketing, provizní systém, psychologický test, párování výsledku vyhledávání v seznamce podle výsledku testu; mělo se tedy jednat o složitější internetovou seznamku disponující speciálními funkcemi. Dle žalovaného však nebylo zcela zřejmé, jaká je představa žalobce. Žalobce své požadavky opakovaně měnil a doplňoval, jeho požadavkům nebylo možné vyhovět, rozsah provedených prací se neustále navyšoval, přičemž žalobce odmítal uhradit cenu těchto víceprací.

5. Dne 2. 10. 2012 žalovaný žalobci zpřístupnil dílo ke kontrole a vyzval jej k jeho převzetí. Dle znalce výsledkem činnosti žalovaného byla funkční jednoduchá internetová aplikace, která po provedení menších úprav (zhruba v rozsahu 15 hodin práce) byla prakticky použitelná za účelem umožnit uživatelům seznámení prostřednictvím sítě internet. Celkový odhadovaný rozsah všech prací činil 564 hodin, přičemž cena obvyklá těchto služeb při využití služeb různých „externích“ IT specialistů, kterými znalec považuje vysokoškolsky vzdělaného IT specialistu bez vlastních zaměstnanců, byla stanovena v roce 2012 v rozmezí 394 800 Kč až 633 992 Kč.

6. Žalobce odmítl dílo převzít a přípisem ze dne 5. 10. 2012 odeslaným žalovanému téhož dne od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného odstoupil. Žalobce zároveň požádal žalovaného o vrácení kupní ceny ve výši 325 000 Kč, jakož i k úhradě stanované smluvní pokuty ve výši 1% z kupní ceny (tedy 3 250 Kč denně) za celou dobu, snížené o 50 000 Kč na zálohu, která byla oproti smluvní pokutě započtena. Žalovaný žalobci dílo nepředal, nicméně mu poskytl datový nosič se zdrojovými kódy díla. I po odstoupení od smlouvy žalobce žalovaného dále úkoloval. Žalovaný naopak žádal zaplacení víceprací.

7. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu neurčitého vymezení předmětu díla. Soud prvního stupně posuzoval nároky uplatněné žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný není povinen vydat složenou zálohu za cenu díla, neboť tím, že žalovaný započal se zhotovováním díla, mu s ohledem na ustanovení § 458 obč. zák. náležela peněžitá náhrada za poskytnuté plnění záležející ve výkonech, jímž se žalobce na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil a které nebylo možné žalovanému vydat zpět. Při určení výše náhrady pak soud prvního stupně přihlédl k nákladům, které by bylo třeba vynaložit na získání stejného plnění v daném místě a čase. V tomto směru soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku, podle kterých odhadovaná cena práce potřebná ke zhotovení díla přesahovala žalobcem poskytnutou zálohu. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobci nepřísluší ani nárok na zaplacení částky 50 000 Kč z titulu smluvní pokuty, neboť tento nárok nemá podklad v platně uzavřené smlouvě o dílo.

8. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 840 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně.

10. V právním hodnocení věci se odvolací soud ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně. Soud prvního stupně dospěl dle odvolacího soudu správně k závěru, že smlouvu o dílo je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou pro neurčité vymezení předmětu díla. Dále též správně hodnotil existenci bezdůvodného obohacení, když přihlédl k tomu, že žalovaný dovedl dílo do určitého stádia dokončení a dílo žalobci zpřístupnil, přičemž hodnota výkonu tohoto díla přesahuje částku, kterou žalobce žalovanému poskytl jako zálohu ke zhotovení díla.

II. Dovolání a vyjádření k němu

11. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním. V něm namítá, že soudy nesprávně hodnotily uzavřenou smlouvu o dílo jako absolutně neplatnou. Podle žalobce byl předmět smlouvy vymezen dostatečně určitě, když žalovanému byla předána i druhá část zadávací dokumentace, které si soud prvního stupně pouze nevšiml. Ze samotné smlouvy pak bylo zjevné, že předmětem díla měla být multijazyčná aplikace seznamky, která měla obsahovat placené funkce a odměňovací systém. Dále žalobce namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku bezdůvodného obohacení. V tomto směru žalobce uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud výši jeho bezdůvodného obohacení nepoměřoval podle užitku, který od žalovaného získal, a neposuzoval ani to, jakou má dílo pro žalobce reálnou využitelnost. V návaznosti na to pak žalobce tvrdí, že žalovaný provedl pouze kostru díla, o nějž měl zájem, a proto dílo pro něj má (s ohledem na další náklady nutné k jeho dokončení) pouze minimální hodnotu. Současně s tím rovněž namítá, že dílo mu bylo zpřístupněno pouze k prohlížení, nebyly mu však předány zdrojové kódy díla, a vzhledem k tomu s ním nemůže ani nakládat. Konečně žalobce namítá nesprávnost znaleckého posudku, který vycházel z hodinové sazby za práci potřebnou k vytvoření díla podle průměrné ceny programátora ve výši 800 až 1400 Kč za hodinu, ačkoliv žalovaný uvedl, že si účtoval za hodinu práce 300 až 400 Kč.

III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

13. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.

14. Dovolání v části, v níž žalobce napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 50 000 Kč, neobsahuje zákonné náležitosti

(§ 241a odst. 2 o. s. ř.), když žalobce v daném rozsahu nevymezil dovolací důvod, ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). V dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat, a Nejvyššímu soudu tak nezbylo než je v uvedené části rovněž odmítnout.

15. Dovolání dále neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k otázce neplatnosti smlouvy o dílo a k otázce správnosti znaleckého posudku, neboť žalobce ohledně nich nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V uvedené části tak dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat.

16. Ve zbývajícím rozsahu však dovolání splňuje všechny náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto dále zabýval jeho přípustností.

IV. Přípustnost dovolání

17. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

19. Namítá-li žalobce, že provedené dílo mu nebylo předáno, když neobdržel zdrojové kódy díla, směřuje jeho námitka proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Podle ustanovení § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv na nesprávném skutkovém závěru, a námitka proti skutkovým zjištěním tak není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. za pomoci argumentu a contrario), a nemůže tak ani založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

20. Dovolání je ovšem přípustné pro posouzení otázky rozsahu bezdůvodného obohacení na straně žalobce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

21. Dovolání je důvodné.

22. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

23. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

25. Při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., dle něhož, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Zákonné úpravě koresponduje ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, která chápe závazek z bezdůvodného obohacení jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4897/2014), přičemž v případech, kdy není dobře možné předmět bezdůvodného obohacení vydat, musí se výše náhrady podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. odvozovat od prospěchu, jenž byl získán, a obohacený je povinen vydat vše (nikoliv však více), co sám získal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 29 Cdo 200/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007,

sp. zn. 28 Cdo 1710/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4334/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4489/2015). Rozhodující tedy není, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se zvýšil majetek obohaceného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu

ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 478/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014,

sp. zn. 29 Cdo 3281/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4584/2014).

26. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 23. 10. 2018, č. j. 28 Cdo 1060/2017, zabýval výší bezdůvodného obohacení v případě poskytnutí nehmotného díla bez aprobovaného právního důvodu, obdobně jako je tomu v projednávané věci. Dospěl přitom k závěru, že bezdůvodné obohacení získané poskytnutím nehmotného díla nelze omezovat na získání hmotného nosiče, na němž je dílo zachyceno, nýbrž spočívá v hodnotě díla, které je výsledkem výkonů jeho zhotovitele a navazujících výsledků duševní práce. Při ocenění prospěchu, jehož se mělo obohacenému dostat, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla (kdy je tak třeba zkoumat i využitelnost provedeného díla objednatelem).

27. Aplikaci závěrů citovaného rozsudku Nejvyššího soudu na projednávanou věc nebrání skutečnost, že podává výklad ustanovení § 2999 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť po obsahové stránce nepředstavuje uvedené ustanovení posun oproti dosavadní úpravě obsažené v § 458 odst. 1 věta druhá obč. zák. [srov. HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1950, ale i ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1267].

28. V nyní posuzované věci se odvolací soud shora vyslovenými zásadami neřídil, když výši bezdůvodného obohacení stanovil pouze se zřetelem k znalcem oceněné hodnotě prací potřebných ke zhotovení díla, aniž se zabýval tím, jaký majetkový prospěch žalobce poskytnutím díla skutečně získal. V tomto směru odvolací soud předně opomněl zhodnotit, zda a případně jaké majetkové právo (opravňující dílo užívat a nakládat s ním) žalobce jeho poskytnutím získal, a to i s přihlédnutím k možné ochraně díla v režimu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), vyplývající ze specifické povahy díla spočívající v duševní činnosti žalovaného. Uvedené posouzení je totiž rozhodující pro posouzení hodnoty majetkové prospěchu žalobce vyplývající z takového práva. Daný majetkový prospěch je pak nutno odlišit od eventuálního majetkového prospěchu získaného faktickým užíváním díla v jednotlivých fázích jeho zpracování. Konečně odvolací soud nedostatečně posoudil reálnou využitelnost díla pro potřeby žalobce, když neposuzoval, za jakých podmínek mohl žalobce dílo dokončit a jaký vliv má skutečnost, že dílo nebylo dokončeno na majetkový prospěch žalobce. Vzhledem k tomu je posouzení věci provedené odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné.

29. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Účastníci řízení však žádné takové vady nevytýkali a ani dovolací soud žádné vady řízení neshledal.

VI. Závěr

30. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím, včetně navazujícího nákladového výroku, podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. ve stejném rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

31. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru