Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 2030/2019Usnesení NS ze dne 18.07.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2030.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 2030/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ALTEGORDE, a.s., se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Fáblovka 404, PSČ 533 52, IČO 28188331, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, PSČ 120 00, proti žalované AZS 98, s.r.o., se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Koterovská 2208/158, PSČ 326 00, IČO 25227254, zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem, se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, PSČ 301 00, o zaplacení částky 122 415 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 ECm 13/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 4 Cmo 202/2018-485, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věnceslavy Holubové, advokátky, se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, PSČ 120 00.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 52 ECm 13/2012-451, zastavil řízení v části týkající se úroku z prodlení z částky 122 415 Kč od 16. 9. 2011 do 14. 5. 2012 (výrok pod bodem I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 15. 5. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem II), zamítl žalobu na zaplacení částky 62 415 Kč s úroky z prodlení (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 4 Cmo 202/2018-485, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 415 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 15. 5. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem II), konstatoval, že ve výroku pod bodem I zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body IV a V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odkázala na ustanovení § 237 a § 241a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vytkla odvolacímu soudu, že si nesprávně vyložil ustanovení § 127 o. s. ř. při hodnocení znaleckého posudku soudního znalce Svatopluka Daňka. Podle názoru dovolatelky měl soud nechat přezkoumat tento znalecký posudek jiným znalcem, neboť dodatečné stanovisko znalce „nerozptýlilo pochybnosti a nejasnosti ve stanovení jednoznačné výše reparační náhrady“, přičemž dovolatelka odkázala na nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 11/08, který ukládá soudům poměrně přesné povinnosti při hodnocení znaleckých posudků. Odvolacímu soudu dovolatelka dále vytkla nesprávný výklad ustanovení § 373, § 378 a § 379 obchodního zákoníku, neuvedla však žádné argumenty k tomu svému právnímu názoru. Závěrem dovolatelka namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k požadavku na náhradu škody, což dovozuje ze skutečnosti, že žalobkyně není vlastníkem parcely p. č. 745/4 v katastrálním území Družec, a pokud vytvořila na tomto pozemku asfaltový povrch, stal se přírůstkem parcely, která vlastnicky náleží obci Družec. Dovolatelka navrhla zkrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Navrhla také, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky žalované k několika zjištěným výpočtům ceny znalcem jsou nepřípadné, neboť k rozdílům v cenách došlo pouze v důsledku změn podkladů k zadání jednotlivých posudků, resp. výpočtů, což bylo zhojeno výpočtem na základě místního šetření. Pokud se žalovaná dovolává nesprávného právního hodnocení věci, a to jak podle práva hmotného, tak podle práva procesního, pak neuvádí, v čem konkrétně nesprávné hodnocení soudu vytýká a jak by mělo být provedeno správně. Jestliže měla žalovaná pochybnosti o znaleckém posudku, měla navrhnout revizní posudek, což neučinila. S námitkou žalované o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně se soudy vyrovnaly. Dovolání žalované je podle žalobkyně nedůvodné a žalovaná pouze prosazuje vlastní verzi skutku. Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. aby bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatelka v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako

v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála, neboť ani nevymezila, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (dovolatelka pouze ocitovala ustanovení § 237 o. s. ř.) a z obsahu dovolání není patrné, která otázka hmotného nebo procesního práva by měla založit přípustnost dovolání. Dovolatelka pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by jakkoliv konkretizovala relevantní právní otázku. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání dovolatelka nezakládá ani svým nesouhlasem s tím, jak soud posoudil znalecký posudek Svatopluka Daňka a jaké skutkové závěry z něj dovodil. Taková argumentace žalované nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, směřují-li námitky dovolatele proti správnosti zjištěného skutkového stavu, hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání zčásti trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat, a zčásti není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Dovolatelka také navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že „jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický“. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 7. 2019

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru