Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1997/2019Usnesení NS ze dne 04.02.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1997.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1997/2019-199

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně RS line s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, Radlická 663/28, PSČ 150 00, IČO 01463772, zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, proti žalované INVERA – METAL spol. s r.o., se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 26, PSČ 269 01, IČO 48950335, zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, o zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 23/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 26 Co 362/2018-169, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 310 Kč k rukám JUDr. Michala Špirka, advokáta, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 3 C 23/2018-132, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s 8,05% úrokem z částky 1 268 929 Kč od 2. 6. 2017 do 11. 9. 2017, z částky 868 926 Kč od 12. 9. 2017 do 23. 10. 2017 a z částky 600 000 Kč od 24. 10. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 26 Co 362/2018-169, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 236 a § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí podle jejího názoru na vyřešení otázky hmotného práva, tj. výkladu přiložené listiny (objednávky č. 162000261), „kde soud nahradil vůli smluvních stran svojí interpretací, na kterou minimálně žalovaná nemohla a ani nechtěla pomýšlet, neboť při jiné interpretaci by smluvní vztah vůbec neakceptovala a tento by nevznikl, ba vzniknout nemohl“. „Jde tedy o to, aby byl výklad této listiny dovolacím soudem vyřešen jinak …“. Dovolatelka nesouhlasí se zjištěním odvolacího soudu, že objednala dne 10. 2. 2016 a dále dne 22. 3. 2016 u žalobkyně komponenty, neboť ve skutečnosti jde o objednávku ze dne 15. 3. 2016 č. 162000261, jejíž datum se odchyluje od těch, jež jsou zmiňovány soudem. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že zboží bylo fakturováno fakturou č. 110170099 ze dne 2. 5. 2017 na částku 1 268 926 Kč se splatností 1. 6. 2017. Poukázala na to, že v dané věci se nejednalo o dvoustranný obchod, ale o obchod karuselový, kdy se žalobkyně i žalovaná podílely na kompletaci věcně jedné dodávky vojenského materiálu a bez řádného plnění jednoho z pěti subdodavatelů nikdy nemohlo dojít ke kompletaci souboru, jeho vývozu a přijetí na straně zahraničního odběratele, který byl povinen zaplatit vývozci s licencí (což není ani žalobkyně ani žalovaná) a následně by se finanční plnění sestupnou metodou dostalo k jednotlivým subdodavatelům. Plnění ze zahraničí bylo vázáno na odstranění reklamovaných vad, a proto je podle dovolatelky nesprávný závěr odvolacího soudu, který považoval dodávku zboží prokázanou také nepřímo i reklamací. Dovolatelka také zpochybnila závěr odvolacího soudu o uznání dluhu žalovanou podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to tím, že plnila část dluhu, takže tímto plněním uznala i zbytek dluhu. Pokud žalovaná plnila, „šlo o dobrovolnou výpomoc žalobkyni na náklady, které zde vznikly jako dodatečné (z reklamace vzniklé)“, žalované dodnes žádný dluh nevznikl, protože neexistuje doklad o předání funkčního zboží. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud provedl řádný výklad vůle účastníků vyplývající z kupní smlouvy doložené objednávkou č. 162000261, poté zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že dovolatelka nepředkládá dovolacímu soudu žádné konkrétní otázky hmotného práva k vyřešení, dovolání hodnotí jako polemiku žalované se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a opakuje své odvolací námitky o tom, že důkazní prostředky měly být soudem vyhodnoceny jinak. Dovolání pokládá za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatelka v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála, neboť z obsahu dovolání není patrné, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, ani to, zda se při řešení nějaké právní otázky odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo zda otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem nějaká dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka nadto ani výslovně takovou právní otázku, resp. takové právní otázky neformuluje. Dovolatelka pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by jakkoliv konkretizovala relevantní právní otázku. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání dovolatelka nezakládá ani svým nesouhlasem s tím, jak soud posoudil jednotlivé provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich dovodil; dovolatelka současně dovozuje jiné skutkové závěry, než k jakým dospěl odvolací soud. Taková argumentace žalované nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, směřují-li námitky dovolatele proti správnosti zjištěného skutkového stavu, hodnocení důkazů odvolacím soudem a dovozuje-li dovolatel jiné skutkové závěry, než k jakým dospěl odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Jestliže dovolatelka přiložila k dovolání jako listinný důkaz objednávku č. 162000261, zřejmě opomněla, že dovolací soud neprovádí dokazování a vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, popř. soudem odvolacím. V dovolacím řízení platí, že pro soud je rozhodující skutkový a právní stav k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru