Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1810/2011Rozsudek NS ze dne 30.01.2013

HeslaBezdůvodné obohacení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1810.2011.1
Dotčené předpisy

§ 451 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1810/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) doc. Ing. Z. B., CSc., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Krabičkou, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Národní třída 4, a b) Ing. V. Ž., proti žalované LEAR, a.s., se sídlem v Brně, Pod Sídlištěm 3, PSČ 636 00, IČO 00219282, zastoupené JUDr. Jánem Ďurdiakem, advokátem, se sídlem v Brně, Mojmírovo náměstí 11, o zaplacení částky 340 000 Kč s příslušenstvím a částky 174 636 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 217/2005, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011, č. j. 14 Cmo 190/2010-373, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 27 043,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jána Ďurdiaka, advokáta, se sídlem v Brně, Mojmírovo náměstí 11.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č. j. 19 Cm 217/2005-289, zamítl návrh na zaplacení částky 340 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 1. září 2002 do zaplacení žalobci a) (výrok pod bodem I), zamítl návrh na zaplacení částky 174 636 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 1. září 2002 do zaplacení žalobci b) (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, IV a V).

Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co byl zrušen jeho předchozí rozsudek ze dne 9. prosince 2008, č. j. 19 Cm 217/2005-180, který žalobcům žalované nároky přiznal, usnesením odvolacího soudu ze dne 6. května 2009, č. j. 14 Cmo 53/2009-210, se závazným právním názorem, že dokumentem nazvaným „Popis a zdůvodnění výzkumné fáze“, jehož součástí byla „Žádost žalované o dotaci na průzkumné práce“, nebyl založen smluvní vztah mezi účastníky, na jehož základě by byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům žalované částky. Soud prvního stupně vyzval žalobce podle pokynu odvolacího soudu k doplnění skutkových tvrzení o vzniku smluvních vztahů mezi žalobci a žalovanou a o jejich obsahu a dále je vyzval k označení a předložení příslušných důkazů, na které žalobce a) reagoval podáním ze dne 24. července 2009.

Z předložených důkazů učinil soud prvního stupně následující skutkové závěry. Koordinátorem a navrhovatelem projektu UNIFERT byla žalovaná, druhým účastníkem a navrhovatelem Dipl. Ing. V. M. z R. Z listiny „Popis a zdůvodnění výzkumné fáze“ zjistil soud prvního stupně, že jako účastník vědeckého výzkumu je v ní uveden žalobce a), a to jako vědecký konzultant a koordinátor. Součástí této písemnosti je i Celkový plán pro průzkumnou fázi, resp. rozpis činností nutných pro zvládnutí průzkumné fáze, kdo je provede, jaký čas zaberou a jaké náklady ta která činnost předpokládá. Jedná se o „Podrobné naplánování projektu a příprava návrhu 2. fáze“ (označeno jako činnost 1), v níž jsou tzv. „náklady na personál“ vyčísleny ve výši 3 000 EUR, dále o „Kontrolu proveditelnosti“, která měla být zajištěna koordinátorem projektu s vědeckým konzultantem s použitím informací od třetích subjektů (označeno jako činnost 2), v níž jsou náklady na personál vyčísleny částkou 5 000 EUR. Tzv. činnost 4 označená v předmětné listině jako „Ověření novinek“ měla být podle jejího textu zajištěna koordinátorem projektu ve spolupráci s patentovou kanceláří žalobce b) s tím, že náklady na subdodávky jsou vyčísleny v částce 5 000 EUR. Tzv. činnost 5 označená v uvedené listině jako „Vyhledávání partnerů“ měla být zajištěna koordinátorem projektu ve spolupráci s vědeckým konzultantem a náklady na personál jsou zde vyčísleny ve výši 2 000 EUR. Celkové náklady požadované pro výzkumnou fázi projektu uvedené v žádosti žalované o dotaci na průzkumnou fázi dosahují výše 28 470 EUR, z čehož 75 % činí částku 21 352 EUR, tedy částku požadovanou v tomto řízení. Součástí žádosti je pak i listina označená jako „Akronym návrhu na přiznání dotace pro výzkumnou fázi UNIFERT“, představující projektový rozpočet, resp. analytickou tabulku odhadovaných oprávněných nákladů, resp. skutečných nákladů.

Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a) a žalovanou existoval nejprve pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou. Dále mezi nimi existoval vztah založený smlouvou o spolupráci ze dne 24. května 2000, jehož obsahem byla nepravidelná poradenská a vědeckovýzkumná činnost za paušální odměnu 17 000 Kč měsíčně, která byla ukončena dohodou ke dni 31. března 2001 pro spory účastníků ohledně zaplacení činnosti žalobce a) a nakládání žalované s prostředky, které jí byly ze strany EU na tento projekt poskytnuty. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobce a) pracoval pro žalovanou jako poradce pro oblast technické chemie a biochemie a dále že vyúčtoval žalované náklady na přípravu projektu UNIFERT fakturou č. 1/02 z 27. března 2002 a že žalobce b) vyúčtoval žalované odměnu za provedené práce fakturou č. 2200002028 z 18. března 2002.

Ohledně nároku žalobce b) soud prvního stupně zjistil, že se jeho jméno vyskytuje vedle shora uvedené faktury toliko v obsahu jednostranného právního úkonu žalované určeného Evropské komisi, jehož obsahem je popis výzkumné fáze projektu a žádost o poskytnutí dotace. Dospěl k závěru, že žalobce b) žádným způsobem neprokázal tvrzení, že žalovanou uzavřel smlouvu řídící se § 43 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), resp. ustanovením § 269 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). V řízení přitom vyšlo najevo, že žalobce b) jednal na základě objednávky žalobce a) a pracoval pro něj jako „OSVČ“ na základě žádosti žalobce a) a že jemu výsledek své práce předal. Pasivně legitimován při uplatnění jeho nároku, pokud by jej prokázal, což se v řízení nestalo, by tudíž byl žalobce a).

Co se týče uplatněného nároku žalobce a), vzal soud prvního stupně za prokázané, že ani žalobci a) se nepodařilo žádným způsobem prokázat vznik tvrzené ústní dohody mezi statutárním „zástupcem“ žalované (v rozsudku nesprávně uvedeno „žalobce“) Ing. M. a jím, jejímž výsledkem mělo být ujednání, dle něhož měl žalobce a) pro žalovanou zpracovat přihlášku určenou Evropské komisi, jejímž obsahem byl popis výzkumné fáze projektu a žádost o poskytnutí dotace, která měla být v požadované výši vyplacena žalovanou žalobci a). Žalované vznikl nárok na její vyplacení až skutečně v souvislosti s uzavřenou smlouvou č. QLK5-CT-200142149 o průzkumném grantu ze dne 21. února 2002, v jejímž článku 6 bodu 2 je uvedeno, že finanční příspěvek Společenství uvedený v bodě 2 patří účastníkům předmětného kontraktu, což nebyl ani jeden ze žalobců, a že komise koordinátorovi, což v tomto dokumentu bylo označení žalované, vyplatí 75 % fixní částky stanovené v části 3 přílohy I, když celková částka nesmí překročit 21 352 EUR, doba trvání projektu byla uzavřena pouze na období 5 měsíců od 27. listopadu 2001 do 27. dubna 2002, což bylo prokázáno i souhlasnými tvrzeními všech účastníků. Soud prvního stupně uzavřel, že na náplni této smlouvy se ani žalobce a) nepodílel.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani žalobce a) neunesl v řízení důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku a i po poučení soudem předkládal listiny, které buď s předmětem sporu nijak nesouvisely, nebo se jednalo o důkazy, které již v řízení před soudem prvního stupně provedeny byly.

K odvolání obou žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. února 2011, č. j. 14 Cmo 190/2010-373, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok pod bodem I), ve výrocích pod body II, IV a V týkajících se nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body III a IV).

Odvolací soud doplnil dokazováním těmito listinami: „Popis a zdůvodnění výzkumné fáze“, jehož součástí je formální žádost o individuální podporu pro výzkumnou fázi, dokumentem „Přesná kriteria pro přidělení dotace“ – SME Specific Measures, Exploratory Awards (Step 1), Call SME 1991/1, včetně příloh, dále popisem zamýšleného projektu jako součásti potvrzení převzetí žádosti o dotaci na výzkumnou fázi (EXPLORATORY AWARD /STEP 1), dopisem EU ze dne 3. července 2001 a příslibem dotace ze dne 14. září 2001.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že v Popisu a zdůvodnění výzkumné fáze se sice počítalo s tím, že účastníkem projektu je žalovaná jako koordinátor a navrhovatel projektu, druhým účastníkem a navrhovatelem je Dipl. Ing. V. M., účastníkem vědeckého výzkumu je žalobce a) jako konzultant a koordinátor, který ve spolupráci s žalovanou provede činnost 1, 2, 5, a že činnost 4 provede žalovaná ve spolupráci s žalobcem b). Odvolací soud však stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečnost, že uvedené činnosti oba žalobci skutečně v předpokládaném rozsahu provedli, a že jim proto náleží odměna v žalované výši, z uvedených dokumentů, a to ani ve spojení se zjištěním, že dotace v požadované výši byla žalované vyplacena, nevyplývá.

Dotace byla žalované vyplacena na základě smlouvy o průzkumném grantu ze dne 21. února 2002, z níž vyplývá, že na projektu „Vývoj nových kapalných organominerálních hnojiv za využití odpadu potravinářského průmyslu“ se dohodly EU a žalovaná, že dodavateli projektu jsou žalovaná a Dipl. Ing. V. M. O žalobcích se v textu smlouvy nehovoří. V dopise z 21. února 2002, k němuž byla tato smlouva přiložena, je uvedeno, že dotace může být vyplacena pouze v případě, že bude předložen způsobilý návrh kroku 2 (Step 2), a to v termínu do 28. února 2002. V dokumentu „Popis a zdůvodnění výzkumné fáze“, na který se oba žalobci odvolávají jako na stěžejní důkaz o tom, že provedli činnosti potřebné pro vyplacení dotace žalované, je pouze plán kroku 1 (Step 1). Odvolací soud zdůraznil, že z tohoto dokumentu pouze vyplývá, že se v celkovém plánu pro výzkumnou činnost počítalo s tím, že žalobce a) bude s žalovanou spolupracovat na činnostech 1, 2 a 5, a žalobce b) bude spolupracovat na činnosti 4. Žádný relevantní důkaz o tom že předpokládané činnosti provedli, a že jim proto náleží odměna v žalované výši, však žalobci ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačili. Odvolací soud proto přisvědčil žalované, která založila svoji obranu na tvrzení, že dotace jí byla vyplacena až na základě smlouvy o průzkumném grantu ze dne 21. února 2002 a že na splnění podmínek této smlouvy se žalobci nijak aktivně nepodíleli a s žalovanou nespolupracovali.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle názoru dovolatele se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalobce namítá chybnou interpretaci důkazů odvolacím soudem. Odvolací soud odůvodnil svůj zamítavý rozsudek věcně i právně nesprávným výkladem Smlouvy o průzkumném grantu. Překlad Smlouvy předložila žalovaná jako důkaz zavádějícího tvrzení, že „se žalobce na splnění podmínek této Smlouvy, na jejímž základě byl vyplacen finanční příspěvek, nijak aktivně nepodílel, s žalovanou nespolupracoval, a tudíž nemá nárok na vyplacení žalované částky“. To údajně prokazuje fakt, že ve Smlouvě není jméno žalobce uvedeno a žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že by provedl činnosti potřebné pro vyplacení dotace žalované, za které mu náleží odměna v žalované výši. Dovolatel uvedl, že žalobou neuplatňuje žádný „nárok na odměnu od žalobce za činnosti potřebné pro vyplacení dotace žalované“. Jako účastník – vědecký koordinátor – projektu průzkumné fáze uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nákladů (schválených poskytovatelem finančního příspěvku), které vynaložil v rámci projektu, na který žalovaná dostala finanční příspěvek – grant - z fondů EU a přitom příslušnou fakturu žalobce nezaplatila. Smlouva o průzkumném grantu, která je smlouvou mezi žadatelem o finanční příspěvek nositelem projektu Lear, a.s., a poskytovatelem příspěvku komisí EU, neobsahuje žádné podmínky, na jejichž splnění by se měl žalobce přímo podílet. Náklady, které vynaložil v rámci projektu průzkumné fáze, uplatnil u žalované spolu s přehledem vykonaných činností a výkazem odpracovaných expertních hodin v období určeném Smlouvou (27. 11. 2001 až 27. 4. 2002) dne 28. března 2003. Tyto dokumenty žalovaná bez jakýchkoliv výhrad přijala. Přehled vykonaných činností a fakturovaných nákladů odpovídá činnostem uvedeným v Celkovém plánu pro výzkumnou fázi, který byl schválen komisí EU v rámci projednávání žádosti o dotaci.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Skutečnosti, které žalobce a) nyní v dovolání tvrdí, a důkazy, na které odkazuje, nebyly podle jejího názoru řádně procesně uplatněny ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím. Dovolatel v průběhu celého dosavadního řízení opakovaně tvrdil a prokazoval, že na provedení činností, které jsou zachyceny v žádosti o dotaci u Evropské unie, a na jejich úhradě se s žalovanou dohodl ústně. Nynější zcela nová překvapivá právní argumentace, s níž se žalobce a) domáhá úhrady žalované částky pomocí aplikace právního institutu bezdůvodného obohacení, však dovolatelovo postavení v řízení nemůže nikterak změnit, neboť nejenže v nalézacím řízení neprokázal existenci závazkového právního vztahu, ale procesně neprokázal ani případné tvrzené reálné plnění žalované, což by bylo nezbytné i v případě uplatňování nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná zdůraznila, že výsledky své tvrzené „tvůrčí práce“ v uvedené právní věci dosud nikdy v písemné podobě nepředložil ani žalované, ale ani soudu. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, a že je podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je z hlediska jejich obsahového vymezení vázán, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Vzhledem k přípustnosti dovolání rovněž podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlížel k tomu, zda řízení netrpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Otázkou, na jejímž posouzení stojí rozhodnutí ve věci, je, zda žalobce a) vykonal pro žalovanou činnosti, za které požaduje uhrazení částky 340 000 Kč, a to buď na základě dohody se žalovanou, či v režimu bezesmluvního plnění, jímž se žalovaná obohatila.

V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná a žalobce a) uzavřeli na poskytnutí činností žalobce a) za období duben 2001 až prosinec 2001 smlouvu.

Předpokladem pro přiznání žalované částky žalobci a) z titulu bezdůvodného obohacení je unesení důkazního břemene žalobcem a) ohledně prokázání provedení činností, které vyúčtoval žalované. Dovolací soud se v tomto ohledu ztotožňuje s odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že skutečnost, že by žalobce a) provedl ve spolupráci s žalovanou zpracování výsledků výzkumné fáze a přípravu projektového návrhu, sumarizaci produktů studia a jejich vyhodnocení z hlediska proveditelnosti projektu a vyhledávání dalších účastníků a vyjednávání a uzavírání smluv, z provedeného dokazování nevyplývá. K závěru o prokázání provedení těchto činností nelze dospět pouze na základě žalobcem a) předloženého přehledu vykonaných činností a výkazu odpracovaných expertních hodin a přehledu vykonaných činností a na základě žalobcem a) vystavené faktury.

Žalobce a) uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.

Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.

Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů při hodnocení Smlouvy o průzkumném grantu ze dne 21. února 2002 a dalších důkazů, např. listiny „Popis a zdůvodnění výzkumné fáze“, důkazy chybně interpretovaly, neboť je neposuzovaly ve vztahu ostatním důkazům předloženým v řízení dovolatelem. Dovolatel tak napadá způsob, kterým odvolací soud hodnotil provedené důkazy. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud hodnotil důkazy způsobem, který odpovídá postupu podle § 132 o. s. ř. Při hodnocení důkazů vycházel odvolací soud jak z dokumentu Popis a zdůvodnění výzkumné fáze, tak ze Smlouvy o průzkumném grantu a z dopisu ze dne 21. února 2002, k němuž byla tato smlouva přiložena. Z nich učinil zjištění, která hodnotil jednak izolovaně, jednak ve vzájemné souvislosti. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má oporu v provedeném dokazování, neboť nelze dovodit, že by odvolací soud při hodnocení důkazů postupoval v rozporu s § 132 o. s. ř. Dovoláním je napadáno samotné hodnocení důkazů, což dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. napadnout nelze.

Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu dovolatel žádné konkrétní námitky neuvedl. Takové vady se nepodávají ani z obsahu spisu.

Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce a) nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 22 050 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 29. února 2012] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 693,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce a) dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru